Kazachstán

V první polovině června jsme strávili 2 týdny v této středoasijské republice (dříve součást SSSR), a protože dostupných informací je jak šafránu, pokusíme se vám na následujících řádcích trochu přiblížit, co je potřeba a jak se vlastně očima turisty v této zemi ropy a zlatého muže zorientovat.

Kazachstán

Kapitoly článku

Na úvod chceme všechny ubezpečit, že jsme se do těchto končin vydali zcela dobrovolně a za účelem čistě rekreačním. Na návštěvu této daleké země nás vylákala naše kazašská kamarádka. Slibovala hory doly (doslova), maso na tisíc způsobů, koňak, jurty, koňské mléko a svou milou společnost – a to se přeci nedá odmítnout. Lukáš snil o cestě na motorce, ale byl přehlasován dalšíma dvěma členy výpravy, takže jsme vyrazili do Almaty přímou linkou ČSA (zavedena na jaře 2008). Plán byl před odjezdem značně mlhavý, hlavně proto, že jsme nevěděli, jak se na místě budeme přepravovat. Nakonec jsme si vystačili s Almaty a jejím blízkým okolím, protože přímo nad městem se vypíná západní část pohoří Tyan – Shian (Nebeské hory), tzv. Zailiysky Alatau.

Základní informace

Rozloha: 2 700 000 km2
Počet obyvatel: 15 milionů
Hl. město: Astana
Jazyk: kazaština, ruština
Měna: tenge (T), US$=120T
Náboženství: 50% islám (sunnitští muslimové)
Kazachstán má velké nerostné bohatství včetně ropy, což mu umožňuje velmi rychlý hospodářský růst. V Kazachstánu se mimo jiné nachází Aralské jezero, proslulý kosmodrom Bajkonur, ale také jaderná střelnice. V zemi úředně vládne demokracie, ale pan prezident Nazarbaev má stejně vždycky pravdu.

Před cestou

Pro vstup do Kazachstánu platí vízová povinnost. Pro vystavení turistického víza budete potřebovat pozvání zaregistrované v Kazachstánu na ministerstvu zahraničí (v našem případě zajistila kazašská kamarádka přes agenturu Travel system). Teprve s přiděleným číslem pozvání je možné požádat o vízum na ambasádě v Praze. Obvyklá lhůta na vystavení se pohybuje kolem jednoho týdne. Poplatek za jednorázové turistické vízum je 30$. Formulář víza lze stáhnout ze stránek velvyslanectví nebo přímo kazašského ministerstva zahraničí (v ruské verzi pod názvem “anketa“).
Při vstupu do země je třeba ještě vyplnit “Custome Declaration“ a další formulář v azbuce, se kterým se do 5 dnů musíte zaregistrovat na policejní stanici. Obdržíte “Registration certificate“, který má být nošen spolu s pasem. Problémem je, že řada úředníků mnohdy ani netuší, co po nich vlastně chcete, a celá situace nahrává k úplatkům. Doporučením tedy je, celou záležitost za určitý poplatek nechat k vyřízení nějaké místní cestovní agentuře, stejně tak jako jsme to provedli my.
A hlavně se naučte rusky – bude se vám to hodit již na pražské ambasádě. Pokud je to nad vaše síly, naučte se alespoň číst v azbuce (mapy, názvy ulic apod.).

Lidé

Kazašky se prostě povedly! Navíc bez podpatků, perfektního make-upu a sexy šatiček nejdou ani vynést odpadky. To platí tedy pro mladou a střední generaci, kazašské babičky uvidíte spíš v šátku a tradičním oblečení, ale i jim to moc sluší. Kazašská populace je směsí mnoha etnik od evropských, přes středoasijské až třeba po Korejce. Země je převážně muslimská, ale zahalené ženy prakticky neuvidíte (taky by to byla věčná škoda tu nádheru schovávat) a často narazíte i na pravoslavné chrámy. Běžně si můžete dát vepřový šašlik i stakan vodky. Obecně se dá říci, že se jedná o velice přátelské lidi, kteří jsou vstřícní a usměvaví. Kriminalita vůči turistům ve městě nijak nevybočuje z evropského standardu. Ovšem přítomnost policie je všude více než patrná (například v každém podchodu i parku sedí 24 hodin denně policista) a soukromých po zuby ozbrojených ochranek je zde také dostatek.

Dopravní situace a benzín

Jak říká průvodce, Kazachstán je jednou z posledních zemí na světě, kde má mapa bílá místa. Podle toho co jsme byli schopni zjistit o dopravě a infrastruktuře během svého krátkého pobytu, asi daleko od pravdy to nebude. Pokud vysloveně nebažíte po dobrodružství, je rozumnější na delší vzdálenosti cestovat vlakem nebo letadlem. Například cesta po železnici z Almaty do hlavního města Astany trvá běžným vlakem přibližně 20 hodin, speciálním nočním expresem dokonce jen asi 13 hodin. Za jednosměrnou jízdenku expresem však zaplatíte v přepočtu víc než 1300 Kč, a navíc prý bývá často vyprodaný.
Doprava po vlastní ose je možná, ale mimo osídlená místa značně komplikovaná a náročná na techniku. Velmi milým překvapením je pro Evropana do očí bijící cena benzínu a nafty. Litr benzinu Super 96 (což je něco jako náš Natural95) přijde zhruba na 100 T (tenge), což je v přepočtu asi 13 Kč. Kazachstán je prostě ropnou velmocí a od toho se odvíjí i vozový park místních. Pokud pomineme již zřídka se objevující staré Volhy a Lady, objemy pod 2000ccm budete v Almaty hledat jen těžko. Běžnými dopravními prostředky jsou Toyota Land Cruiser a Lexus řady RX, úspěšně jim sekundují modely jako Nissan Murano, či Patrol. Pozadu nezůstává ani evropská značka Volkswagen se svým modelem Tuareg. Zvláštní je, že vozový park v Almaty je téměř výhradně „black and white“. Barevné auto se v lepších kruzích asi nenosí a ostatní na něj nemají. Další zajímavostí je řada vozů s řízením na pravé straně díky dovozu z Japonska.

Jednostopé dopravní prostředky se zatím v Kazachstánu příliš neprosadily a razí si cestu spíš díky sousedství s levnou Čínou formou nejrůznějších kopii skútrů vyráběných tamním koncernem Zongshen. Některé modely a názvy nás opravdu pobavily. Nejčastějším motorkářem, na kterého tak v zemi narazíte, je policista v lakýrkách s nepřehlédnutelnou čepicí na policejním modelu stroje Yamaha Virago. Ve městě se sice čas od času setkáte s již výše zmiňovanými skútry, nicméně klasických velkých motocyklů je zde obecně pomálu. Jedná se spíš o výstřelky zbohatlíků, kteří si občas pořídí i nějaké to enduro, nicméně obvyklejší je u této sorty majitelů čtyřkolka. Základní bezpečnostní prvky jako helma, boty či rukavice jsou však pro kazašské jezdce zpravidla neznámým pojmem.

Ubytování, jídlo a veřejné záchodky

Kazachstán je nejdražší, ze středoasijských republik. Ceny ubytování a potravin se pohybují víceméně v evropských relacích. Hotely ve velkých městech jsou skutečně drahé a jednoznačně se vyplatí ubytování v soukromí. My jsme si pronajali byt 2+1 v samém centru Almaty, 2 týdny za 1000$.



Pokud jste vegetariáni, do Kazachstánu snad raději vůbec nejezděte – budete trpět hlady, a ještě vás budou považovat za podivína. Kazaši jsou původem kočovníci a to se odráží i v jejich kuchyni. Základem tradičních jídel je koňské a skopové maso, jako příloha je nejčastější chléb (nan) a místní těstoviny. Určitě byste měli ochutnat následující dobroty: šašlik (masový špíz), lagman (nudle), manty (v páře vařené, masem plněné knedlíčky), samsa (masem plněné pyrožky), kurdak (vnitřnosti s bramborem), bešbarmak (dlouhé plátky vařeného koňského/hovězího/skopového masa s cibulí na velkých čtvercích těstovin), plov (rýže s masem a zeleninou). Vynechat nesmíte ani tradiční nápoje kumys (zkvašené koňské mléko), šubat (zkvašené velbloudí mléko) a v Asii nezbytný čaj. Vše zmiňované jsme vyzkoušeli (bez jakýchkoliv zdravotních následků) a moc nám chutnalo.
Jak především ženy vědí, stav veřejných záchodků je věc při cestování klíčová. Nutno přiznat, že situace byla v tomto směru lepší, než jsme čekali. Dražší restaurace mají již většinou „normální“ záchodovou mísu a nakonec i ten nejhorší turecký záchod se dal po vyhrnutí kalhot nad kotníky zdolat. Za připomenutí stojí ještě z dob SSSR přetrvávající zvyk neodhazovat toaletní papír do odpadu, ale to přistaveného koše.

Almaty

Almaty (Alma-Ata) je největší město v zemi a až do roku 1998 bylo hlavním městem (dnes je hlavním městem centrálněji situovaná Astana).
Město se nachází na úbočí Tyan Shianu 700-1100 m nm. Hory příznivě ovlivňují klima a meziroční výkyvy typické pro vnitrozemské podnebí zde nejsou tak velké, jako třeba v Astaně. Při stavbě města navíc s horkým létem počítali – ulice jsou lemovány vysokými stromy a kanály s proudící vodou, téměř na každém rohu narazíte na vodotrysk a na každém druhém na park. Město nemá příliš architektonických památek, protože během své krátké historie (založeno 1854 jako vojenská pevnost) bylo 2x postiženo velkým zemětřesením. Zajímavá je tak snad jenom funkcionalistická architektura z období Sovětského svazu.
K vidění jsou obrovské vládní paláce, administrativní budovy a monumentální sousoší věnované hrdinům druhé světové války. V současné době probíhá živelná výstavba výškových business center, hotelů, nákupních center a staví se i metro. To přináší městu nový osobitý ráz moderního velkoměsta. I přes orientální prvky si však návštěvník připadá spíše jako v Evropě než v centrální Asii.

Kam na výlet

Vzhledem k délce našeho pobytu jsme se soustředili na jednodenní výlety po okolí Almaty. Nejbližší horské středisko Medeo je dostupné i městskou dopravou, o něco dál se dostanete taxíkem či „maršrutkou“. Maršrutka je mikrobus (většinou starý a omšelý až rozpadající se), který vyjede úplně všechno a v ničem si nezadá s offroad automobily renomovaných značek (tedy pomineme-li pohodlí, klimatizaci, bezpečnost a další nepodstatné drobnosti). Kdo nevyzkoušel, neuvěří.
Většinu výletů jsme absolvovali o víkendech s místní cestovní kanceláří, což je zážitek sám o sobě. V Kazaších se o víkendech probudí stesk po kočování, sbalí celou kuchyni (včetně samovaru) a vyrazí na piknik. Výlety, kterých jsme se účastnili, byly koncipovány spíš pro nižší střední vrstvu, která si nemůže dovolit vyrazit někam autem. Autobus cestovní kanceláře opatřený průvodkyní ráno vyráží na osvědčené místo někde v horách u jezera či říčky. Je zřejmě věcí stavovské cti, aby průvodkyně celou cestu nezavřela pusu. Po příjezdu na místo, kde už stojí další autobusy, nastane úprk za účelem zabrání nejvýhodnějšího místa. To je pokryto koberci a rodinka se celý den věnuje přípravě a požívání pokrmů. My jsme od hodujících davů a spousty odpadků prchali co nejdál na výšlapy do hor a vraceli jsme se až ve stanovenou hodinu odjezdu.
Najmout si lze i auto s průvodcem a vyrazit na výlet individuálně, ale vyjde to pochopitelně nesrovnatelně dráž.

V bezprostřední blízkosti Almaty

Medeo a Šimbulak: Moderní sportovní komplex blízko Almaty. Snadno dostupný cca 20 minut autem z města na jih do hor. V Medeo (1700 m.n.m.) je slavný rychlobruslařský stadion. Šimbulak (2300 m.n.m) je pak výše položené zimní středisko se sjezdovými tratěmi a honosnými sídly místních zbohatlíků. V roce 2011 se zde budou pořádat zimní asijské hry. Středisko je vhodný výchozí bod pro horské výlety a delší výpravy.
Balšoe Almatinske ozero: Jezero sloužící jako zásobárna vody pro Almaty. Je vzdáleno asi 20 km od Almaty, ale přístup k němu je možný pouze po poměrně náročné offroad trati, která se šplhá z města až do nadmořské výšky cca. 2500 m.n.m. k jezeru. V blízkosti je observatoř. Od jezera lze podniknout několika denní trek do Kyrgyzstánu k jezeru Yssik.

Užitečné odkazy a kontakty

Velvyslanectví Kazašské republiky: http://kazembassy.cz/
Asia discovery: www.asia-discovery.nursat.kz
Lonely planet: www.lonelyplanet.com
Plán města Almaty: http://expat.nursat.kz/?1530

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist