Aljaška 2009

Cestování a obzvláště výpravy či expedice na motorkách jsou jako droga. Přestože jsme teprve krátce po návratu z náročné výpravy, která směřovala pro tentokrát do Sýrie, už se mi v hlavě rodí další plán. Co takhle dojet na motorce na Aljašku? To byl tedy úvod, ale teď na jaře roku 2009 už je v mnohém jasno. Za tři měsíce naložíme motorky do útrob kontejneru a nás osm členů expedice odletí 18.06. 2009 z Vídně do Vancouveru. Doba do nalodění motorek je však ještě dlouhá a tak letošní dlouhou zimu ukončím motovýletem do Tuniska. Vraťme se ale zpět na sever, na území Aljašky. Polární kruh na jejím území je stanoven jako cíl naší cesty. Na území Kanady se k nám připojí naši tamní přátelé a společným tajným snem je však dojet severněji a to až k Beaufortovu moři.

Aljaška 2009

Kapitoly článku

Jezte Losy - 12 000 vlků se nemůže mýlit

16. 5. 09

Tak se rok s rokem sešel a Poubes upekl Zájezd na Aljašku. Ráno jdu do garáže, startuju svoje naložené BMW a jedu k Poubesům. Tady se scházím se zbytkem výpravy ve složení : Martin Pouba KTM, Martin Pouba ml. Honda XR, Karel Kalaš KTM, Martin Sláma KTM, Roman Štastný KTM, Standa Tikal BMW GS ADV a Míra Matoušek, který pojede s Kubou autem. Dále se zúčastní Petr Procházka, který pracuje a vzhledem k tomu , že pojede také jako podpora autem, nic se neděje. Cestou v Kanadě se k nám připojí Jan Linek Kawasaki KLR, Jarda Singer na KTM a František Peterka na Kawasaki KLR. Nakládáme motorky do kontejneru a doufáme, že se s nima shledáme za měsíc ve Vancouveru. Při nakládáni si Slamak staví svoji naloženou motorku centrálním stojanem na nehet palce u nohy, aby si pak vytvořil osobní rekord v běhu o jedné noze. S úpěnlivými výkřiky: “To bude dobré hoši!!!”, běhá po dvorku až do úplného vyčerpání. Jinak nakládka proběhla bez dalších komplikací. Vracíme se k Poubesovi domů. Přijíždí Sadílek s Ivetou, aby nás podpořili. Díky této dobré sešlosti se dostáváme v místní restauraci ALL KAJDA, kam jezdíme pro pivo, na tabuli cti. S rekordní útratou v nejkratším čase 3000kc za pivo. Seznamovací večírek účastníků zájezdu pokračoval až do nočních hodin, než nás Peklo rozehnalo.

18. 6. 09

Dnes odlítáme z Vídně do Vancouveru. Ještě minulý týden jsme zjistili, že si náš kontejner odstavili celníci v Montrealu k prohlídce. Tím pádem se kontejner opozdí o týden a ještě budeme muset zaplatit 1000dolarů. A aby toho bylo dost Roman Štastný oznámil, že z rodinných důvodů musí zrušit cestu. A pokud to půjde, dorazí za dva týdny, pojezdí si sám a pak se s námi vrátí. Roman nás odvezl na letiště, kde čekáme na zbytek. Okolo poledne doráží Brněnská klika a chystáme se k odletu, já zjišťuju že jsem nechal v autě mikinu. Naštěstí byl Martin pohotovej a říká, že ji vzal. Hned na to se nám ztrácí Petr v letištní hale a setkáváme se až na odbavení. Nakonec startuje let směr Londýn, kde přestupujeme s 50ti minutovým zpožděním, což má samozřejmě za následek, že letadlo uletělo. British Airways se zachovali skvěle, dávají nám náhradni let, hotel a lístky na autobus. Nastává pětihodinový boj o zavazadla. Míra bágl dohledal, ale Peťovo není. Posílají nás od prepážky k přepážce, jako horkej brambor, nikdo neudělá víc, než musí. Nakonec máme přijít ráno ověřit, jestli Peťovo bágl bude ve Vancouveru. Problém byl, že druhý let je s Air Kanada, ale vše dobře dopadlo. Po devíti hodinách letu přistáváme ve Vancouveru, kde nás vyzvedává Kuba a jeho kamarád Standa. Jedeme na hotel a dozvídáme se, že kontejner ještě nedorazil, snad za čtyři dny. Musíme se nějak zabavit, jdeme do Stanley parku, kde půjčujeme kolečkové brusle a jdem objet poloostrov, je to 8km. Karel nám hned na začátku předvedl exceletní výjezd z půjčovny tzv. nohama napřed. Večer si krátíme návštěvou místního zařízení s pivem. Jen v Kanadě je zákon, který zakazuje kouřit ve všech veřejných prostorách a šest metrů od všech dveří. Vybíháme si ven a už jsme v obležení žebráků, jedni nabízí, že nám řeknou vtip za cigáro, jiní sbíraj odhozené vajgly. Je to nářez. Je pondělí a máme další problem-na mě vlivem klimatizace v letadle leze nějaká chřipka, dávám si Coldrex a jdu se potit. Kuba zjišťuje, že mu odtahli auto. Takže 120 dolarů pryč. Parkoval u Standy v garáži, ale nepřečetl si, že návštěva smí parkovat max. 24 hodin. Jinak musí mít speciální povolení. Další den jdeme na celnici zjistit jak to vypadá s motorkama, ověřují nám platnost pojištění, které jsme museli vyřizovat už doma poštou. Nechtějí věřit, že nám platí do Kanady i USA, nakonec jim nezbývá než kývat, že platí a motorky budou zítra odpoledne.

24. 6. 09

Včera jsme dostali stroje, zapojili baterky a šli to oslavit. Stáňa nás vzal do hospody v českém stylu, kde k pivu dostáváme desetilitrový kýbl buráků a dochází nám, proč jsme se od vchodu brodili v burákových šlupkách. Prostě se všechno hází na zem. Konečně vyrážíme po Canadian Higway v pět odpo. dorážíme k jezeru Dawning Lake cena kempu je 15dolarů za site-plac pro všechny. Připojují se k nám kluci Honza Linek a Jarda Singer.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.12
Známkováno: 17x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist