Expedice Himalaya - I.část Z Bombaye do Sikkimu

Himálaje

Nekonečné roviny Indie jsou konečně za námi a před námi se zvedá hradba hor. Jsme na úpatí východního Himálaje ve městě Siliguri. Odsud vyjíždí úzkorozchodná železnice do Dádžilingu a kolem ní vede silnice, která tuto trať mnohokrát křižuje. Stoupáme do hor a nabízí se nám úžasné pohledy. Vyprahlá krajina se mění ve vysokohorský prales. Kvalita silnice je na místní poměry výborná a za pár hodin jsme v centru města.


Modrá obloha mizí a okolní kopce jsou zahaleny v mracích, ze kterých se na nás valí proudy vody. Schováváme se do jedné z restaurací. Vždy po 14. hodině přichází na tři hodiny déšť, je to tu úplně normální.
Okolí Dárdžilingu je pokryto čajovníkovými plantážemi, na kterých se sklízí nejkvalitnější čaj na světě. Pár sáčků si ho také kupujeme a po procházce městem úzkými uličkami jedeme na vyhlídku, ze které vidíme Káčandžungu, třetí nejvyšší horu světa.

Do Sikkimu

Cesta z Dárdžilingu vede opět vysokohorským pralesem a často se nám nabízejí úžasné pohledy do údolí, kterým se valí mlha. Následné klesání z výšky 2700 m.n.m do nížiny je velmi prudké, a i když jedeme na jedničku, tak se nám podaří uvařit zadní brzdu. Po 20 km jsme zase v rozpálené nížině. Podél řeky Teesta jedeme na hranice Sikkimu a celou cestu nás provází neskutečně drzé opice. Jsou snad všude a při každém zastavení se dožadují nějakého pamlsku a když nic nedostanou tak nebezpečně vrčí.

Sikkim je indický svazový stát, který je silně dotován vládou. Protože sousedí s Čínou, tak musí mít cizinec ke vstupu povolení. My si jej vyřizujeme zdarma na hranicích pouze na omezenou část země. Po přejezdu sledujeme změnu - všude je spousta obchodů, zvláště s alkoholem. Třeba litrovka rumu stojí 35 Kč, čtyřhvězdičkový koňak 50 Kč.
V Gangtoku, hlavním městě Sikkimu, navštěvujeme muzeum Tibetu a park orchidejí.
Cesta dále na sever zanedlouho končí, protože naše povolení neplatí na pohraničí s Tibetem. Míříme do kláštera v Rumteku kde sídlí karampa Orgjan Thinla Dordže, uprchlík z Tibetu. Karampa je třetí nejvlivnější muž v tibetské hierarchii. Na nádvoří chrámu jsme mladým mnichem pozváni na ranní bohoslužbu. Je to opravdu silný duchovní zážitek. Nahlédneme i do místní kuchyně a do kobek malých mnichů. I když mají na sobě červený mnišský plášť tak jsou to stále kluci, kteří po sobě stříkají vodu a perou se uprostřed nádvoří.
V okolí je ještě několik chrámů a každý má svou zvláštní atmosféru. Cesta mezi kláštery vede úzkými klikatými cestami s nádhernými pohledy na okolní hory přesahující 6000 m.n.m.

Do Nepálu

Vracíme se zpět do Siliguri a odtud je to jenom kousek na hranice s Nepálem. Okolo jsou nekonečné čajové plantáže. Zastavujeme a jdeme si zblízka prohlédnout sběr čaje. Čajové lístky sbírají pouze ženy za dohledu jednoho muže, kterému jsme začali říkat „vedoucí směny“. Jeho práce spočívá v tom, že se slunečníkem chodí po plantáži, dohlíží aby byly ženy dostatečně rychlé a pózuje nám před fotoaparátem. Ženy zatím pilně pracují a i když to vypadá, že „jen“ trhají lístky tak je tato práce pěkná dřina.
Hraniční město Kakabitta je opravdu škaredé a na cestu do Nepálu se musíme doptat. Přechod je ale otevřen pouze do 18 hodin a to znamená, že v 16 hodin tu celníci již nefungují. Musíme si tedy počkat do rána, ale to nevadí, alespoň si odpočineme v hotelu. Máme za sebou první nahlédnutí na nejvyšší hory světa a první zkušenosti s milými lidmi a šílenými řidiči.

Další pokračování příště...

Informace o redaktorovi

Radovan Jirků - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE