Korsika 2017

DEN 8.0

Noc na trajektu byla zábava. Spí se tam dobře, je to jedna velká houpačka, jak v autě. Od šesti pozoruji východ slunce nad Monacem. Do Nice připlouváme v 7:00. Do Monaka je to 33km, hodně se tam těším. Parkujeme přímo v přístavu a celou trať si projdeme pěšky. Přístav samozřejmě přeplněnej luxusníma loďma. Nevědět, že se tam jezdí F1, tak bych to ani nepoznal. V televizi to tam vypadá úplně jinak než v reálu. Dráhu jsme si taky projeli na motorkách, ale nedá se projet celá, do oblasti kolem kasin se normální smrtelník ve vozidle nedostane, tam pouze pěšky. Slavnou vracečku sem musel jet na koleno a vychutnat si to, stálo to zato. V celém městě je vidět odkaz na formule, jsou na to pyšní, všude sochy atd. Jinak jsem toho čekal víc, moc drahých aut jsme neviděli, spíš minimum.

Odtam vyrážíme na Route grande des alpes. Na tuto část dovolené jsem se moc těšil. Hned za Monakem stoupáme do hor. První pas col de Turini 1607 m.n.m. Úzká silnice, nic pro závodníky. Ale nulový provoz. Bylo tam víc cyklistů (klobouk dolů) jak všeho ostatního. Cesta dolů už byla zajímavější. V jednom místě sjíždíme z Route grande des alpes a jedeme na col de Bonette 2080m.n.m. Nejvyšší silnice v Evropě. Stojí to za to, úplně jiný ráz krajiny. Nic tam není, ani keřík. Nechápu ty cyklisty, co to vyšlapou. Měli jsme pěknou zimu a bez mráčků, bylo vidět dáááleko. Další zastávka col de ďilzoard 2360m.n.m. Docela pecka, celá hora se doslova rozsypává, nevím, jak bych to popsal. Krásný pohled. Nahoře nás čekala perlička. Zastavila nás ochranka, že teď nesmí běžet motory, že se tam natáčí film. Kolem milion dodávek, na place dva herci a štáb. Nechápali jsme, kdo těma autama přijel.

Další zastávka col du Galibier 2645m.n.m. Od toho jsem si hodně sliboval. Je už pozdě odpoledne, začíná se smrákat a je pěkná kosa. Fascinuje mě, jak nikde nikdo není, silnice jsou úplně prázdné. Moc hezký pas, doporučují. Na druhé straně jsme našli kemp, do kterého přijíždíme už téměř po tmě. Musel jsem uznat, že jsem toho měl plné zuby. To už je co říct… Kemp za směšných 6 euro, zase.

DEN 9.0

V noci samozřejmě zase pršelo. A vypadá to, že dneska už dešti neutečeme ani přes den. Hned ze začátku stoupáme na druhý nejvyšší pas v Evropě col de ľliseran 2764m.n.m. Nahoře už strašná zima, a při pohledu do údolí si oblékám nepromok, protože už je to jasné, že se tomu nevyhneme. Dost vydatný déšť. Dáváme poradu, koukáme do radaru a zjišťujeme, že déšť teprve přijde. Přehodnocujeme cestu a vzdáváme se Chamonix a Švýcarska. Přes Mount belveder přejíždíme do Itálie. Super silnice, škoda že prší, nahoře byly dva stupně.

Dole čekám na pumpě na zbytek a asi po 30 minutách mi přišla sms, že jsou na „kafíčku“ někde v dědině 45minut zpátky. Teď už určitě zpátky nejedu. Kašlu na ně, najíždím na dálnici a co nejrychleji jedu do Milána. Než jsem tam dojel, Kamil našel nějaký nocleh. V Miláně zase začalo pršet. Čekal jsem dlouho v podchodu, než přestane. Do města jsem jel jen tak, nic jsem si od toho nesliboval. Ale byl jsem naprosto nadšený! Na náměstí je jakási pasáž s těmi nejluxusnějšími značkami na světě. Všude samí nalízaní taloši v modrém sáčku. Kolem milion malých Japonců se selfie tyčkami. A mezi nimi vyčnívající já, smradlavej, mokrej a roztrhaných riflích. Docela sranda pozorovat tam ty paničky v restauraci, jak si mě s kafíčkem v ruce prohlíží a ohrnují nos….

Našel jsem další bod na mapě. Uprostřed města je relativně dost velký hrad, s obrovským parkem a vítězným obloukem, ale bylo tam dost černo, až jsem měl i strach. Fakt pecka, tohle město mě bavilo a překvapilo. Dost jsem se tam toho nachodil. Do apartmánu jsem přijel za tmy, zrovna když ti dva šli do města na MHD. Bohužel jsem tam někde ztratil jednu rukavici.

DEN 10.0

Byli jsme domluveni, že pojedeme do hor a na Stelvio. Jenže si to rozmysleli, protože Kamil má sjetý destičky a Michalovi nejede ventilátor. Takže jsem čekal úplně zbytečně, než se vyhrabou z postele. Půjčuji si rukavice a jedu sám. Na Stelvio to je 230 km. Tři hodiny cesty. Jedu tam již potřetí. Dole v Bormiu si oblékám všechno, co jsem měl, rifle, tepláky a moto kalhoty. Strašná kosa byla dole, natož nahoře. Poprvé jsem to jel obráceně. Světe div se, nahoře bylo 5 cm sněhu všude a dva stupně nad nulou. Není se čemu divit, že tam téměř nikdo nebyl. Dělám povinnostní fotku a honem dolů do „tepla“. Byl jsem tam asi 4 minuty, až jsem z toho měl špatné svědomí, že jsem si to nevychutnal.

Poslední pas a završení výpravy byl passo Giovo 2094m.n. m. Cesta nahoru byla docela sranda, do kopce mi skútr dost ztrácí dech, pojel jsem asi 8 leštěnkářů. Když dojeli nahoru po mě, tak se smáli a nechápali. Jsem jim ukázal ošoupané kufry,a říkám „normal scooter ride…“ Zamával jsem jim a hurá na dálnici přes Brenerský průsmyk. Tam jsem cca v 15:00, domů to bylo asi 620km, dojel jsem asi 21:30. Děkoval jsem za dálnici, musím uznat, že jsem těch zatáček měl plné zuby, v podstatě za týden, když nepočítám dálnici, jsme nejeli ani kousek rovně, nejvíc mě bolely dlaně z toho neustálého brždění.

ZHRNUTÍ

Za mě SUPER, určitě se tam vrátím ještě jednou, ale na motorce (která se už rýsuje), abych si vychutnal i offroad. Nakonec bylo dobře, že jsme nejeli o prázdninách. Opravdu vůbec nikdo tam nebyl, liduprázdno, silnice prázdné a všechno prázdné. Tak stejně francouzské alpy, nikde nikdo. Určitě si udělám dovolenou jen sem. Asi to top z celých alp! A to jsme tam toho moc nenajeli. Najeto 3900 km z toho asi 1700 po dálnici, zbytek furt jen levá pravá…

ODKAZ NA CELOU GALERII http://bouskat.rajce.idnes.cz/Korsika_2017/

VIDEO: 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE