Jižní Francií k Atlantiku

sobota 25.7. Lichtenštejnsko 802km

Na cestu jsme vyrazili v sobotu 25. července kolem deváté ráno. Časné vstávání nikdy nebyla naše silná stránka. Zjistil jsem, že dalekohled, který jsme si na cestu půjčili, nestojí za nic, proto jsme se zastavili v loveckých potřebách nedaleko věznice v Plzni na Borech a s malým Nikonem vyrazilli vstříc novým zážitkům.

Trasa nás vedla po dálnicích kolem Mnichova k Bodamskému jezeru do Lindau a přes Bregenz mimo rakouské dálnice do Lichtenštejnska k Balzers. Utábořili jsme se pod skalami v lezecké oblasti na břehu Rýna. Večer jsme nový dalekohledem pozorovali kometu Neowise směřující na skalní úbočí nad řekou.

neděle 26.7. Itálie 379km

Další den jsme pokračovali k jihu horskými silnicemi přes Chur, Belinzonu, Lugano, Lago Maggiore, do italského Varese a dál na Torino. Na noc jsme se utábořili pod širákem u řeky na kraji kukuřičného pole u Rondissone. Za šera před námi zastavila oprýskaná Vitara s Luigim, který obsluhoval zavlažovací zařízení. Italsky umím asi pět slov, ale po dvaceti minutách jsme se s Luigim mluvícím naopak pouze italsky shodli, že on bydlí v domě u cesty, v případě potřeby nám pomůže a my ráno beze stopy zmizíme. Od té doby umím šesté slovo: casa (dům).

pondělí 27.7. Col de la Bonette 452km

Po dálnici (od mýtnice k mýtnici) jsme pokračovali na Torino, Susa, Oulx a pak tunelem Traforo del Frejus do Fourneaux ve Francii. Nutno přiznat, že to nebylo zcela v plánu, protože jsme měli před tunelem v Bardonechii odbočit do hor na JZ, ale místo toho nás dálnice a moje nepozornost navedla na SZ do 13km dlouhého tunelu za 30e. Za tunelem jsme se po krátkém rozdýchání a přehodnocení situace stočili na SV do údolí Val Cenis a přes důvěrně známé lyžařské středisko Lanslebourg a přes málo frekventovaný Mont Cenis pass kolem jezera přejeli opět do italské Susi. Opět trochu bloudění a pak konečně (opět ze zimy známá místa) sedlo Montgenevre, Briancon, průsmyk Vars a dál směr Barcelonette.

V Jausiers doleva nádherným pustým údolím na průsmyk Col de la Bonette 2715m. Okolní vrcholy bez života, pokryté černou sutí, připomínají sopečnou krajinu. První z cílů byl dosažen.

Vrchol Cime de la Bonette jsme obkroužili po silnici a pustili se na JV směr Nice-Monaco-Středozemní moře. Na noc jsme našli pěkné místo u řeky kousek před lyžařským střediskem Isola. Koupání, slunění, Pinot Blanc...

úterý 28.7. Monaco 258km

V úterý nás čekal sjezd z hor k moři do Monaca. Cesta vedla přes místo, kde se kříží řeky La Tinée a Le Var – soutok, dva mosty, tunel – zajímavé místo, jen jsem nestihl zastavit a lépe si to prohlédnout, tak snad příště. Od Carros pak po dálnici přes okraj Nice do Monaka.

V restauraci u pláže jsme si dali oběd a pak následovaly další nezbytné zastávky: v zatáčce u casina, u hotelu, na vjezdu do tunelu, na nábřeží, u sochy J.M. Fangia...však každý slyšel o F1, ví o čem mluvím.

Odpoledne jsme pokračovali po pobřeží zpět do Nice, kde jsme si prošli nábřeží a na náměstí Place Masena pozorovali mládež předvádějící triky na kolech.

Z časových důvodů jsme vyškrtli z plánu Cannes a zamířili na sever. Protlačili jsme se přes ucpané, levandulovými parfémy proslavené Grasse a přes horská sedla se dostali do rozlehlého, řídce osídleného, horkého kraje Provence. V podvečer jsme se ubytovali v kempu Le Pesquier na kraji historického a vodáky vyhledávaného Castellane na řece Le Verdon. Kemp poskytoval poněkud retro sociální zařízení, ale vzhledem k ceně a vzdálenosti od města nám vyhovoval (dvě noci 39.50€).

středa 29.7. Verdon 198km

Z Castellane jsme vyrazili úzkými horskými silničkami na jih a kolem střeženého vojenského prostoru raketové střelnice Canjuers (35000ha) přes údolí řeky Le Jabron a L Artuby. O té jsme se zprvu domnívali, že to je Verdonský kaňon, ale ukázalo se, že to je jeho malý přítok. Po mostě vysoko nad jejím údolím jsme se konečně dostali k Verdonskému kaňonu. Jeli jsme po levé straně údolí, po Route de Comps na Aiguines s několika zastávkami, mimo jiné, na vyhlídce Balcon de la Mescla, ze které je nádherný pohled na soutok L Artuby a LaVerdon.

Vodáci na řece přibývají, až před 11 km dlouhým jezerem Saint-Croix vytvoří souvislý proud plavidel. Protože jsme neodolali možnosti vykoupání v tyrkysovém jezeře u vesnice Sainte-Croix, nestlihli jsme čas oběda v místě další zastávky, městečku Riez. Pokračovali jsme tedy dál rozpálenou krajinou hor a levandulových polí a náš hlad ukojilo až panini ve stylovém karavanu u cesty.

Dál jsme projížděli hornatou krajinou k Barreme a jezeru Lac Castillon nad Castellane, ve kterém jsme smyli prach z celodenního cestování. Ještě jsme vystoupali k Demandolx, pokochali se výhledy a úzkou silničkou se vrátili do kempu.

Poznámka:

Transalp 700 má běžně dojezd 300+něco km a mnoho kusů trpí špatnou funkcí palivoměru. Na to je v této oblasti nutno myslet a vyrážet pokud možno s plnou nádrží. Krajina je rozlehlá a síť čerpacích stanic rozhodně není hustá a navíc jsou téměř všechny bez obsluhy. Když už jedete na rezervu a automat vám z nějakého důvodu nevezme platební kartu (např. zbývá vám do denního limitu méně než 200€), může se snadno stát, že budete nuceni prověřit ochotu místních obyvatel.

čtvrtek 30.7. Saint-Tropez 183km

Při putování po jihu Francie jsme nechtěli vynechat návštěvu Saint-Tropez a nekonečnými kolonami aut jsme se prokousali až do turistického letoviska strážmistra Cruchota. Motorku jsme zaparkovali na motoparkovišti nedaleko přístavu, bundy a boty přikurtovali na sedlo a vydali se hledat náměstí s proslavenou četnickou stanicí Gendamerie Nationale, ve které je muzeum a dnes i covidové centrum. 

 

Udělali jsme si piknik na břehu moře a pak vyrazili do úzkých uliček historické části města, která není velká, ale má příjemnou atmosféru. Na motorce jsme vyjeli k pevnosti na kopec nad městem. Chtěli jsme se pouze podívat na město a záliv z výšky, proto nás odradilo vstupné, ale neodradila nás nízká zídka před vyšplháním na obvodové hradby, ze kterých se naskytl dostatečný výhled. Před další cestou jsme ještě zastavili na parkovišti nad oblázkovou pláží, abychom se vykoupali v zálivu, na jehož jižním břehu tato bývalá rybářská vesnice leží. Další cesta vedla na JZ na poloostrov Hyeres do kempu La Mediterranee (39€). Večeře proběhla na útesech u moře.

pátek 31.7. Marseille 278km

Čekal nás poslední den jízdy po Azurovém pobřeží. Projeli jsme Hyeres a Toulon a zastavili jsme na kopci s vojenskou pevností Fort de Six-Fours, odkud jsme pozorovali hustě obydlené pobřeží a toulonský přístav s válečnými křižníky.

Pokračovali jsme na západ přes La Ciotat, odkud jsme jeli silničkou klikatící se parkem Calanques s členitými vápencovými útvary na hřebeni útesů, padajících do 300m hloubky do moře pod námi. Celý přírodní park mezi La Ciotat-Cassis-Marseille jistě stojí za delší prohlídku.

Příjezd do Marseille od JV skýtá zajímavý pohled zhora na tento nejvýznamější francouzský přístav, který je údajně i hlavním sídlem organizovaného zločinu ve Francii. Město jsme projeli po pobřeží, které nabízí rozpálené pláže, přístavy s turistickými jachtami i obrovskými nákladními loděmi a trajekty. Dalekohledem jsme pozorovali 2km vzdálený ostrov If, kde byl vězněn Edmond Dantes alias hrabě Monte Christo. Protože nás zajímá, jak země vypadá i mimo turisticky vyhledávaná místa, pokračovali jsme nevlídnou průmyslovou aglomerací a solnými poli u Fos-sur-Mer až k deltě Rhony do Port-Saint-Louis se zajímavým zvedacím mostem.

Tady jsme se stočili na sever do Arles s mnoha památkami na Římskou říši a kdysi velice významným přístavem na Rhoně a dál k městu Tarascon. Místo na spaní jsme našli u soustavy malých rybníků u Saint-Etienne.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE