Francouzskými Alpami

Pro motosezónu 2021 jsem měl jediný cíl - Nordkapp. Chtěl jsem jet Polskem, pobaltím a Finskem nahoru a poté norskými fjordy dolů, stavit se ve Švědsku u památníku havárie autobusu s Metallicou při které zahynul nejbassák Cliff Burton a pak ještě mrknout na mořskou vílu v Kodani. Tohle se ovšem kvůli covidovému šílenství, i když Norsko bylo 5.7. otevřeno nepodařilo (pořád spousta papírování na severských hranicích). Vytáhl jsem tedy záložní plán...Rumunsko, nebo francouzské Alpy, které nakonec vyhrály :-)

Den 1 - Kopřivnice – Intercamp Habr u Rokycan - 430km

Vyjíždím z domů v 5:30 ráno, cestou se zastavím v práci, kde si „odkroutím“ 8 hodin a poté pokračuju po rozestavěné D1 směr Plzeň. Na Vysočině mě chytá první déšť tohoto výletu, ale nahazuju nepromoky a před kousek před Plzní uhýbám k Trnovskému rybníku u Voloduch, kde mám domluvený nocleh v chatce. Tento svůj nápad kvituji, páč večer prší a řešit stan se mi moc nechtělo.Cena za chatku a motorku rozumných 190 peněz českých. Dokonce je zde otevřeno „hladové okno“ kde si dávám dvě plzeňské a hamburger.

Den 2 - Intercamp Habr – Le Bouveret (CH) - 900 km

Ráno vstávám jako do práce...bez budíku – v 5h jsem na nohou a začínám se balit, protože na sedmou jsem objednaný na antigenní test někde v Plzni kde to neznám.V kempu si musím otevřít závoru a díky navigaci jednoduše nacházím plzeňský hotel Ibis, kde je na parkovišti umístěná testovací budka. Povím Vám, že touto – dle mě – zcela zbytečnou testovací činností bylo vytvořeno spousta pracovních míst. Jenom zde byly 3 osoby, které by své schopnosti a znalosti určitě lépe uplatnily jinde (někde v nemocnici u nemocných), protože výsledek onoho testu po mě nikde po Evropě nikdo nechtěl...a to jsem si říkal jaký budu frajer až na hranicích Švýcarsko-Francie ukážu oněm kontrolorům aplikaci Tečka. Opravdu za celou dobu nikde nikdo nic nechtěl. Ale aspoň jsem poznal krásy ranní Plzně :-). Dál už pokračuju na dálnici a na první větší pumpě nabírám plnou a dávám snídani. Cesta přes Německo je jen tranzitní – Nurnberg-Heilbronn-Stuttgart až k obci Geisingen, kde z dálnice sjíždím a po okreskách se vydávám do Švýcarska. Nechtěl jsem totiž platit oněch asi €30 za dálniční známku. Nevím jestli to byla chyba, ale projet napříč celý „Švajc“ prakticky pořád jednou dlouhou nekončící vesnici, sem tam městem a přes snad milión kruháčů...to už asi nechci podruhé zažít...jako bonus jsem zabloudil v Bernu :-). Úplně jiný svět na mě dýchnul během sjezdu k Ženevskému jezeru a průjezdu města Montreux...prakticky na každém kroku to tam neskutečně smrdělo penězma – drahé auta, hotely, vily, modelky na přechodech, vytuněné Vespy a Harleye...prakticky všechno bylo postavené o level jinde. Cílem dnešního putování měl být nějaký kemp u Thonon-les-Bains, což se mi ale díky špatnému odbočení nepovedlo a místo po pobřeží jezera jsem vjel do hor. Pak už následovalo hledání bankomatu, který byl v těchto končinách nastaven na minimální výběr €150 jejichž většinu jsem přivezl domů, následně benzínky a poté, jelikož jsem nepoučitelný a nocleh začínám hledat vždy až kolem 19 hodiny hledám ve městečku Le Bouveret apartmány Le Phare. Za asi €50 mám k dispozici pokoj v apartmánu se sdílenou kuchyní, sprchou a WC. Na večeři ohřívám první z Adventure Menu které vezu sebou.

Den 3 - Le Bouveret (CH) – Lanslebourg Mont-Cenis (F) - 335 km

Ráno vyrážím z ospalého Le Bouveretu po pobřežní promenádě směrem na západ do nástupního bodu celé Route des Grandes Alpes – města Thonod-les-Bains, kde si během tankování všímám přes ulici pekárny, kde posnídám...moc dobrý. Pak už nabírám jižní směr a údolím řeky La Dranse mířím směrem k Morzine. Z hlavní cesty ale uhýbám v Montriondu do kopců k lyžařskému středisku Morzine-Avoriaz. Zde si začínám všímat, kolik silničních cyklistů jezdí ve Francii po horách – u nás jako aktivní cyklista nepotkám ani desetinu toho co zde. Zastavuji u jezera Lac de Montriond, vytahuju foťák, který už z krku ani nesudávám – pěkně sedí na tankvaku a je vždy po ruce. Má cesta v Avoriaz končí na náměstíčku, nikde nikdo – asi to funguje jenom v zimě a dál člověka nepustí ochranka u závory s tím že vstup je pouze pro rezidenty. Zde narážím na asi největší problém fratíků...neochotu mluvit anglicky – a to já se poctivě naučil francouzsky „dobrý den“, „dobré ráno, „dobrý večer“ a „děkuji“. No nic, pokračuju sjezdem do Morzine a následným průjezdem Les Gets, kde se zrovna konal světový pohár v horských kolech do Cluses. Dál jsem měl v plánu přejet Col de la Colombiere do Le Grand-Bornand, Col d´Aravis do Flumetu. Tuhle „smyčku“ jsem ale musel vynechat, protože již v 9 ráno byla silnice kvůli etapě Tour de France uzavřená (považte peloton projížděl někdy kolem 16h)...a to jsem zvažoval tam někde zabivakovat a počkat si na průjezd. Místo toho jsem sjel zpět do Cluses a vydal se prakticky po trase další etapy do již zmíněného Flumetu, kde cesta uhýbá opět do hor k lyžařskému středisku Les Saisies a dále k Lac de Roselend a následný přejezd sedla Cormet de Roselend (1968mnm). Sjíždím do Bourg-Saint-Maurice, kde si dávám svačinu a tankuju do plna – pro jistotu vždy když mi budíky hlásí dojezd mezi 150 a 100km, protože hledat v horských vesnicích benzinky je taky dobrodružství. Následuje dlouhý výjezd do Tignes. Jelikož se držím šipek z Tour, ještě před příjezdem k jezeru Lac du Chevril odbočuju z hlavní cesty na starou úzkou Route des Ruines po které bude stoupat i peloton. V Tignes dojíždím až na konec cesty pod lanovky a říkám si „pěkné místo“...už chápu proč se jezdí cyklistické profi týmy na vysokohorské soustředění. Má cesta ale vede dál přes Val-d´Isere na jeden z nejvyšších průsmyků – Col de I´Iseran (2770mnm). Již cestou nahoru se ochlazuje na krásných 6 stupňů a začíná pršet, tak nahoře jenom fotka a už padám dolů za příjemnější teplotou. Jelikož je zase skoro půl sedmé a zřejmě nekončící déšť rozhoduju se i dnes pro pevnou střechu nad hlavou. Na Bookingu nacházím volný pokoj v hotýlku Les Marmotes v Lanslebourg-Mont-Cenis, kde mají i garáž pro motorky. Večer ještě zaběhnu do Carrefouru pro večeři a snídani na další den.

Den 4 - Lanslebourg Mont-Cenis (F) – Menton (F) - 400 km

Ráno sice neprší, ale pořád je nějak vlhko. Sjíždím hlubokým kaňonem řeky L'Arc, obdivuju vojenskou pevnost Forts de I´Esseillon až se pomalu dostávám do Saint-Michel-de Marienne, kde začánají pro mě jako cyklistu mýtické stoupání Col du Telegraphe (1566mnm) a po sjezdu do Valloire hlavně nekonečný Col du Galibier (2642mnm). Počasí přeje tak si užívám svého „kochacího“ tempa a vyjíždím až nahoru na vyhlídku. Zde následuje svačina, pár fotek a jenom tak kochačka okolními horskými štíty. Během sjezdu si u tunelu všiml obchůdku se suvenýry, tak zastavuju a kupuju nálepku na památku. Následuje dlouhá cesta dolů až do Brianconu kde klasicky tankuju plnou. Následuje bloudění až jsem omylem vyjel k italským hranicícím v Montgenevre, kde jsem si uvědomil, že jsem špatně a vydal se nazpět do Brianconu. Zde jsem se již napojil na správnou silnici vedoucí na Col d Izoard (2361mnm). Následuje nekonečný sjezd v dešti do Guillestre, kde z hlavní silnice uhýbám přes Col de Vars (2108mnm) a přes městečka Saint-Paul-sur-Ubaye, La Condamine-Chatelard a Jausiers na nejvyšší průsmyk výletu – Cime de la Bonette (2802mnm) a byl jsem unešen. Opravdu krásná cesta a ač byla neděle slabý provoz mě opravdu dostal. Stejně tak následná cesta dolů...opravdu doporučuju všem. Dále už jsem pokračoval k moři kde jsem si opravdu „užil“ hlavně sjezd z Cole da Turini (1604mnm). Ono u moře dopoledne zapršelo, tak se silnice změnila ve skluzavku a už naprosto chápu rozhořčení závodníku během první etapy Tour de France 2020 kdy tudy jeli v dešti a spousta jich poznala asfalt detailněji než by chtěla:-). Dolů jsem opravdu sjížděl každou serpentinu krokem a cítil jak motorka „ujíždí“. Poté už následuje nekonečná cesta kaňonem řeky La Bévéra do Mentonu kde nacházím kemp Saint-Michel-Cote D´Azur...řeknu Vám za €25 nic moc teda. Ještě se vydám dolů do města pro pivo, večeři a snídani – výživných asi 80 výškových metrů na kilometru to bylo zpátky do kempu. V kempu debatujeme s mladým párem pražáků co jedou autem „kam to až půjde“ a po vypitých šesti třetinkách Heinekenu ulehám konečně do stanu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE