Bobři v jižní Francii

Kterak jsme hledali četnickou stanici v Saint Tropez či způsobili kalamitu v Monaku.

Bobři v jižní Francii

Kapitoly článku

Znovu uběhl celý rok a my se opět chystáme na další dovolenou na motorkách.

Letos máme rozhodnuto již dlouho, Iva chce nutně někam do tepla – na jih.

Takže volba padá na jižní Francii.

Přípravy a plánování se nakonec odehrávají v posledních týdnech před odjezdem – asi díky pocitu,že už mámě něco odjeto a něco o tom víme…..

Pár dnů před plánovaným odjezdem máme nakonec klasicky všechno pohromadě,vyměněné peníze a můžeme vyrazit.

Znovu a jako vždy budeme stanovat v kempech,takže si povezeme vše sebou na motorkách. Jídlo budeme opět nakupovat postupně po cestě,sebou vezeme jen trochu na cestu a první večeři a snídani.

A konečně je tu chvíle,na kterou se vždy půl roku dopředu těšíme – předvečer odjezdu.

Vše potřebné mizí uvnitř báglů a kufrů a tyto jsou,jako vždy,den předem nasazeny a upevněny na stroje.

18.7.2015 – den 1. – Brandýs nad Labem (CZ) – Bregenz (A)  620km / 8,5  hodiny    

Adresa kempu: Seecamping Bregenz am Bodensee, Bodangasse 7, Austria

Cena ubytování celkem: 47 Euro

Trasa:  Praha R10 - Plzeň D5 – Rozvadov –Regensburg A93– Mnichov A93/ A9 – Lindau A9 / A92 – Memmingen A99 / A96 – Bregenz B12

Vstáváme brzy a v 8.30 již odjíždíme.

Na cestu se vydáváme v již obligátní sestavě:

  • -Martin Bobrvan Jr. s přítelkyní Lucií – Honda CB 1300         (r.v.2001)
  • -Iva Bobrvanka                                    -  Yamaha Virago 535   (r.v.1996)
  • -Fanda Bobrvan                                   -  Yamaha Virago 1100 (r.v.1999)

Počasí nám přeje,je jasno a teplota okolo 25 stupňů už takhle ráno a předpověď jen výborná. Jedeme do kempu,který známe z jízdy na loňské putování Švýcarskem,takže jsme trochu klidnější.

Najíždíme na R10 směr Praha,projíždíme po Jižní spojce a po vystoupání na Barrandov najíždíme na D5 směr Plzeň.

Tankujeme po 150-200 km,podle stavu nádrže Ivy.

Za Mnichovem se rychle zatáhlo a dokonce spadlo pár kapek,ale nic výrazného shora nás,naštěstí,nepotkalo.

Cesta utekla krásně,počasí nádherné.

Takže nakonec jen trpíme více než půl hodiny v posledních 20km na ucpané silnici kolem jezera a již vidíme známý kemp.

 

Spíme na stejném plácku u sprch jako minule a večer ještě máme čas sledovat lidi,kteří dojíždí na poslední chvíli a pak pobíhají a pojíždí po kempu a hledají si místa.

19.7. – den 2. – Bregenz (A) – Geneve (CH)  410km / 7,5 hodiny

Adresa kempu: TSC Camping Geneve – Vesenaz,  www.tsc-camping.ch

Cena ubytování celkem: 114,26 Euro / 115,60 CHF

Trasa: Hochst 202 – St.Gallen 1 – Winthertur 1 – Zurych 1 / 4 – Bern 1 – Laussane 1 –

           Geneve 1

Vyrážíme po 9 hodině a míříme od jednoho jezera ke druhému. Jediný,kdo v Ženevě z nás byl je Fanda a tak ostatní se těší na jím popisovaný vysoký vodotrysk umístěný v jezeře.

Cesta pokračuje poklidně až do té doby,kdy se opět (jako každý rok) začne projevovat Iva….

Na jedné z pump na dálnici,se vydává na toaletu,kde si chce poté umýt ruce. Protože zde nejsou klasické kohoutky ani páková baterie, nedokáže vodu pustit.

A pak si všímá,že nad umyvadlem je skřínka s několika tlačítky s různými symboly.

Pouští se do souboje s tímto přístrojem,ale voda stále nic !

Vysvobozuje ji až pomenší Japonec,který jí s úklonou ukazuje šlapací spoušť na zemi vedle umyvadla.

Voda po sešlápnutí spouště teče a Iva po umytí spokojeně odchází a nechává chudáka Japonce přemýšlet,proč ta paní v koženém oblečku tak usilovně mačkala tlačítka automatu – na prezervativy !!!

Za parného dne dorážíme k jezeru a prodíráme se dopravou. Vodotrysk chrlí vodu mnoho desítek metrů do výšky a my ho sledujeme skoro celé pobřeží jezera,jelikož ho velkou část objíždíme.

Dorážíme do blízkosti kempu,ale kemp samotný,nalézáme až na třetí pokus. Značení je všelijaké a než správně odbočíme před tunelem vpravo nahoru do obchodní zóny,trošku bloudíme – značení kempu totiž není žádné.

Nakonec je vše v pořádku a ubytováváme se. Cena odpovídá místu,ale kemp je luxusní. Malinko nás udivuje,že recepční umí sice 3 jazyky,ale vůbec netuší,kde leží ČR.

Takže nás označuje jako turisty z Černé Hory…

Poté,co stavíme stany,se dlouho koupeme v jezeře, povalujeme se po pláži,kde Fanda krmí přímo z dlaně kachny,bernešky i vrabce (přímo pod cedulí zákazu krmení…).

U stanů pak komunikujeme s francouzskými motorkáři,kteří jsou nadšení z našeho výběru, o další cestě. Ohromně oceňují Fandovu snahu o jejich rodný jazyk.

Dojídáme zbytek zásob,takže navštěvujeme kempový krámek a ceny nejsou překvapivě tak hrozné.

Večer krásná procházka po pobřeží s osvětlenými hotely a loďmi na hladině……

20.7. – den 3. – Geneve (CH) – Mende (F) 383 km / 9 hodin

Adresa kempu: Camping Le Tivoli, Mende

Cena ubytování: 40,5 Euro

Trasa: Lyon A40/ A42 – St:Etienne D383/A47 – Le Puy N88 – Mende N88

Ráno nakupujeme snídani v kiosku v kempu a pak hurá na další cestu.

Iva ještě připravuje pití na cestu a dává lahve Fandovi do tankvaku.

Pokud je ještě někdo po ránu rozespalý,tak rozkopané a ucpané ulice Ženevy,ho rychle probírají k maximální ostražitosti.

Kličkujeme městem a pomalinku se blížíme k výjezdu na dálnici. Fanda je stále více neklidný a na každé křižovatce očichává motorku a blízké okolí – někde cítí cukrovou vatu ……

Všichni se mu smějí a samozřejmě nejvíce Iva – že prý z toho sladkého jednou zblbne úplně.

Nakonec přece jen najíždíme na volnou dálnici,která se v této chvíli zdá jako krásná cesta.

Teplota již nyní je na 28C a jasná obloha nás provází po celou jízdu.

Poklidně najíždíme kilometry k prvnímu tankování a zde se odhaluje Fandova „cukrová vata“.

Iva nedotáhla víčko od jedné láhve s pitím a tak sladký obsah lahve vytékal do tankvaku,prosákl jím na nádrž a po ní skapával na rozpálené žebrování hlavy válce….

Voda se vypařila a pálící se šťáva vydávala typickou vůni.

To ještě netušíme,že nedotažená víčka lahví,nás ještě zdaleka neopustila a že si vyberou svou daň…..

Napravujeme co se dá a opět vyrážíme vstříc dalším kilometrům na hranice s Francií.

A přichází naše první setkání s mýtným na francouzských dálnicích.

Jen pro informaci těm,kteří o této oblasti lidské vynalézavosti ve vydělávání peněz ve Francii,

mnoho netuší,podám stručnou informaci.

Mýtné se platí jen na vybraných dálnicích,mostech či tunelech. Nejsou známky,jak to známe u nás,ale buď elektronická „krabička“ či platba kartou či hotově.

Takže u městečka Viry najíždíme k automatu a bereme si kartičku s kódem,kdy,kdo a kde najel na dálnici. Závora letí nahoru a jsme vpuštěni (po jednom,pochopitelně) na placený úsek.

Po ujetí určité vzdálenosti buď na námi zvoleném výjezdu či na konci placené trasy,vložíte kartičku do automatu (výjimečně živému člověku do ruky) a zaplatíte požadovaný obnos.

Ztráta kartičky je velice drahá záležitost a obsahuje komunikaci s obsluhou ve francouzštině a pokutu k ceně průjezdu. Závora se zvedne a pokračujete v jízdě.

Jenže Francouzi mají hned několik různých provozovatelů mýtných bran. Systém je sice stejný,kvalita fungování ale podstatně jiná…

Dorážíme na konec námi zvoleného úseku v Beynost před Lyonem,přijíždíme k jedné z mýtných bran (neexistuje zvláštní pro motorky) a milé a usměvavé slečně platíme (po načtení a vyhodnocení ujeté vzdálenosti v jejím počítači) 9,7 Euro za motorku.

Závora letí nahoru,přání šťastné cesty a vyrážíme dál.

V cestě nám stojí Lyon,který nás zdrží skoro půl hodiny v ulicích ucpaných auty.

I ten je nakonec zdárně překonán a my začínáme kvůli menší nádrži stroje Ivy hledat pumpu.

Na vyhledavači Martinova iPodu nic nenalézáme a v praxi vidíme jen jakési „JZD“ s pochybným stojanem v vesničce vedle u dálnice.

Takže nejbližší sjezd,zpět o 3km a opět sjezd mimo dálnici. A zde,světe div se, na 300m jsou hned tři čerpací stanice a navíc Mc Donald.

Takže tankujeme a obědváme v jednom. Než odjedeme,dorazí dodávka plná štíhlých a vysokých mladých černých Francouzů – asi „basketbalový“ oddíl. Všichni čepice s obrovskými kšilty,ještě větší boty a už chybí jen veliký kazeťák na rameni….

Ujedeme několik desítek kilometrů a připadáme si najednou jako v Čechách.

Množství rozkopaných silnic a uzavírek v kombinaci s 35C ve stínu je na Martinovu motorku už hodně a ručička teploměru neklesá pod 100C. Preventivně zastavujeme na odpočívadle a motorka putuje do stínu a my nakonec také.

Za pár minut nečinnosti motoru šlo teplota výrazně dolů a my opět nasedáme.

Takřka ihned jsme odměněni krásným asfaltem nové silnice a tak si posledních 50km do kempu opravdu užíváme.

Dojíždíme těsně ke kempu a malinko nás přibrzďuje značka jednosměrné ulice před jediným vjezdem do areálu. Nakonec odstavujeme motorky před ní a jdeme do recepce.

Příjemní manželé,majitelé kempu,nás vítají a bez nejmenších problémů jsme ubytováni.

Cena je výrazně nižší,než jinde,ač komfort je stejný. Vjíždíme jednosměrkou dovnitř a stavíme stany u malé říčky.

V tomto městě byl před pár dny dojezd jedné z etap Tour de France a kemp byl v té době narvaný k prasknutí diváky.

Dnes je tu uklizeno a čisto. A poloprázdno,takže klid a pohoda.

Vyrážíme na prohlídku katedrály,starého města a uliček. Všude ještě visí výzdoba a bannery s bývalými francouzskými vítězi etap a nechybí ani množství suvenýrů z této události.

Ale všude je od 19 hodin zavřeno i v obrovském supermarketu !

Takže snídani vyřešíme až ráno,podle toho jak budeme brzy vstávat.

21.7. – den 4. –  Mende (F) – Carcassone (F)  300 km / 8 hodin

Adresa kempu: Camping de la Cité, Route de Saint Hilaire, Carcassone

                         www.campingcitecarcassnone.fr

Cena ubytování: 48,4 Euro

Trasa: Mende – Millau A75 – směr Barcelona A75/A9 - Carcassone A61

 

Ráno nakonec snídáme po cestě a nějakých 25km okresními silnicemi u obchodního centra.

Nějak tu nejsou obchody tak,jak jsme z domova zvyklí a nákupní centra jsou od sebe vzdálena i 100 km.

Takže nejen snídáme ale i raději tankujeme neboť z hledání obchodu a čerpací stanice se začíná stávat „denní hra“s názvem – tankujeme a jíme nebo ne ?…..

Posilněni a s plnými nádržemi vyrážíme opět na silnici a jedem si prohlédnout skvost stavitelství – most v Millau,který je vyšší,než Eiffelova věž.

Před dojezdem,ještě na jednom z odpočívadel,marně hledáme alespoň malinký stín, tak se alespoň oplachujeme vodou z kohoutků umýváren a znovu vyrážíme na silnici.

 

Zřejmě jsou zde jiné stavební předpisy,protože to,co zde je klasifikováno jako dálnice,má více zatáček než okruh v Brně a ne,že by byly nějak pozvolné….

A ještě jedeme proti naplno puštěnému horkému fénu,takže ani zdvižená hledí přileb nepomáhají. K tomu se přidávají varování na elektronických tabulích před přehřátím pneumatik a ukazatele ukazující teploty komunikace nad 50C.

Dojíždíme k naší druhé mýtnici ve Francii. Tentokrát se platí ihned,je zde pouze jedna mýtnice a platí se průjezd přes most.

Zde je již jen automatická mýtnice,bez živé obsluhy.

Iva,která si vzala k srdci Martinovo zdůrazňování,že nesmí ztratit kartičku,nahází do automatu požadovaný obnos (4,7 Eur) a zmateně začne hledat zmíněný kousek tvrdého papíru ve výdejním místě automatu.

Její zoufalé výkřiky – kde je lístek,kde je lístek – utne až Fandův rázný pokyn, ať jede,že zde lístky nejsou. Projíždíme totiž standardně celou trasu v pořadí Martin s Luckou – Iva – Fanda.

Takže zatímco Martin s Luckou již čekají kus od brány, Fanda čeká za Ivou ….

Vítězíme i nad touto mýtnicí a s hrdinstvím v hlavách se divíme,proč všichni na tento systém nadávají… To ještě netušíme,jak nás toto sebevědomí poměrně rychle přejde….

Další tabule nás navádějí na veliké parkoviště s informačním centrem u mostu.

Převlékáme se (někteří) do kraťasů a stoupáme kroucenými cestičkami na vyhlídkovou plošinu k mostu. Dole se vine nádherný kaňon (malinko na konci pokažený čističkou…) a nad kaňonem se tyčí fantastická konstrukce mostu.

 

Fotíme a Fandovi odmítá nenávratně poslušnost foťák,takže je odteď vše na Martinovi s Luckou a jejich přístroji.

Po návratu dolů,ještě kupujeme upomínkovou minci Ivě do sbírky,znovu se převlékáme do kůže a míříme k dnešnímu cíli.

Ještě však stojí v cestě mýtnice u Beziers Cabrials,kde opět v pohodě bereme z automatu lístek a pokračujeme k cíli dnešní cesty historickému městu Carcassone.

A už je tu konec placeného úseku Carcassone Est a první drobné potíže,kdy se automat nemůže rozhodnout,zda Martin s Luckou na naložené motorce jsou motocykl nebo kamion..

Nakonec vítězíme a po úhradě 3,9 Euro jsme propuštěni dále.

Již při příjezdu k městu se kocháme nádherným výhledem na rekonstruovanou starobylou památku na vršku kopce.

V kempu opět zcela v poklidu a dostáváme číslo a trasu k našemu místu ubytování.

Máme místo ohrazené živým plotem,které má místo trávy udusanou hlínu,do které nemůžeme zatlouct kolíky od stanů.

Nakonec si poradíme a z povděkem míříme do bazénu. Jenže voda má 30C,takže velké osvěžení se nekoná,ale aspoň něco. Sice po nás plavčík divně pokukuje,ale nechává nás být.

Posléze zjišťujeme,že ve Francii musí být do bazénu pouze standardní malé plavky a nejsou dovoleny plavecké šortky,jako jsou používány u nás.

Vyrážíme do města,procházíme si hradby a uličky. Vlastní centrum je ale tvořeno kavárnami a hospůdkami. Kupujeme další pamětní minci,zmrzlinu a vracíme se do kempu.

Po cestě potkáváme rodinu Čechů se kterými chvilku konverzujeme.

Nakupujeme v kempu v kiosku,jíme a pijeme u stanů a otvíráme na stanech všechno možné větrání,co jde.

Noc trávíme na spacácích ….

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.57
Známkováno: 23x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist