S Mustangy v jedné stopě - Chorvatsko 2016

Každý má svůj sen a ani my nejsme výjimkou! Jsme dva kamarádi, co se rozhodli splnit si svůj sen. A za tím snem jsme vyrazili. Náš hlavní cíl byl Makarská - Mekka v celém Chorvatsku.

S Mustangy v jedné stopě - Chorvatsko 2016

Kapitoly článku

Den 1 Městec Králové - Honí Lídeč, 300 km

V sedle, den první. Ráno vstáváme a okolo osmé hodiny vyrážíme na náměstí v Městci Králové kde máme naplánovaný slavnostní odjezd. Přicházejí známí, kamarádi a další lidé, aby se pokochali nejenom stroji, ale také námi, protože co si budeme nalhávat dva šílenci na splašených trubkách je na pováženou :D Odbíjí 8:45 a my slavnostně za doprovodu žigulíka VB vzbuzujeme rozruch a vypravujeme se směr Hradec Králové. Po cestě se akorát zastavujeme u kamarádů v autodílně a pak hurá za dobrodružstvím! Celý den probíhal byl dle představ! Ujeli jsme 300 km, po cestě vzbuzujeme rozruch, kde si nás i dokonce lidé fotí a ukazují palce vzhůru. Cíl pro první den splněn, nacházíme se v obci Horní Lideč, krásná vesnička na česko/slovenských hranicích. Zítra nás čeká přejezd přes Karpaty, pro Mustangy ideální :) Stroje nám zatím drží, pouze jsme měnili svíčky, ale s tím se už asi u pionýra počítá.

I tímto bychom chtěli moc poděkovat všem lidem, kteří přišli podpořit náš odjezd. Ať už se jednalo o kamarády, rodiče, příbuzné nebo policejní hlídku VB. Všichni jste byli skvělí! 

Den 2 Horní Lídeč - Medveďov, 300 km

V sedle, den druhý. Máme rádi své stroje! Slovensko jsme měli naplánované jako oddechový úsek po náročném prvním dni. Bohužel díky objížďkám, rekonstrukcím a průtahům na sinicích jsme nakonec stejně najeli opět přes 300 km. Zkuste si doma sednout na spuštěnou pračku a vydržet na ní deset hodin :D Potkal nás, ale první defekt. Vlivem povolených řetězů se nám na jednom stroji ohnul plech blatníku. Plech jsme narovnali, řetězy dotáhli a frčíme dál. 

Taky jsme splnili naše cestopisné body. Zastavili jsme se hlavně v Považské Bystrici, domovině Pionýra. Byla to zvláštní návštěva, protože vracet se na místo, kde není ani památka nebo zmíňka o pionýru a místní na Vás koukají, jako na blázna není příjemný pocit. Každopádně více v galerii u fotek.

Každopádně pokračujeme dál! Zítra nás čeká Maďarsko, chceme totiž zkouknout Balaton.

Den 3 Medveďov - Berzence, 330 km

V sedle, den třetí. Třetí den byl, je a bude kritický. První předzvěstí, že Maďarsko bude problém nás potkaly už ráno. Vyrazili jsme směrem na Veszprém. Během třiceti kilometrů nás prověřují velké kopce a Milan ztrácí z Alfréda vlajku. Nevadí, odoláváme a pokračujeme směrem k Balatonu.

Přijíždíme k obrovskému jezeru a sjíždíme ke krásné vesničce Tristana. Potkáváme zde spoustu českých turistů a mezi nimi i několik obdivovatelů naší výpravy. Musíme přiznat, že Balaton je perfektní zážitek a super místo na dovolenou. Samozřejmě neváháme a využíváme jezero k tomu, proč jsme sem přijeli.. jdeme se smočit :).

Asi jsme to trochu přehnali, protože přichází další zádrhel. Eddie se nám u vody nastydl a kucká. 

Zkoušíme seřídit volnoběh, měníme karburátor za jiný. Za odměnu se zastavujeme v místním motorestu na oběd, doplnit baterky. A protože neštěstí chodí vždy po třech, nastává zlom. 

Zhruba po 80 kilometrech se Alfredovi přestala líbit Balatonská "D1 - tankodrom" a v jednom výmolu doslova popraská hned 15 drátů v zadním kole. Náhradní dráty máme naštěstí s sebou. Přesně 15! Jak kdyby to někdo tušil, co nás v Maďarsku potká. 

Během náročné opravy na koleni se u nás sbíhají místní. Jeden pán se zastavuje, dotazuje jak může pomoci. Říkáme, že by se nám hodila voda, protože nemáme co pít. Během deseti minut se otočí do krámu, přiveze plnou tašku limonád a několik piv navrch. Prý na večer, jako oslavu. Tímto ještě jednou děkujeme!

Operace trvala dvě hodiny, pacient přežil. Vypleteno, vycentrováno. Pro jistotu dáme porouchané kolo na předek. Trochu drhne. Po mírné úpravě vidlice je vše ok. Sedáme a vyrážíme nahnat ztrátu.

Ujíždíme ovšem pouhých 8 km a Eddie začne mrskat plácačkou. Chceme ji utáhnout, ale upadá. Zjišťujeme, že šroub, který drží SPZ a plácačku při větším rázu drhne do drážky v gumě a snaží se jí prohloubit. To zavání vážným problémem. Šroub jde ven, nahrazujeme stahovací páskou a jedeme dál!

Cesta vcelku utíká, ale nastává další problém. Zastavujeme a tankujeme, jako všude okolo a předpokládáme, že místo svých "galošů" nám vezmou eura. Ani prd! Prodavač dává ruce nahoru a říka "No euro". Nevíme co si máme myslet, a tak čekáme. Po chvilce přichází další obsluha čerpací stanice, která vytahuje kalkulačku velkou, jak starý počítač a začíná nám jejich měnu přepočítávat na eura. Ač to není úplně ideální kýváme, že je vše ok a vyrážíme směr Berzence, od kterého nás to dělí pouhých 40km. Žene se vítr, a proto si bereme pláštěnky a vyrážíme!

 Do cíle ovšem nedojíždíme. Vjíždíme do obce, když v tom Eddie přestává jet a hází sebou, jako by umíral. Zastavujeme a zjišťujeme defekt na zadním kole. Přemýšlíme co dál, protože do cíle to máme 8km, žene se déšť, začíná se stmývat a po okolí se pohybují divní lidé, kteří nám ani pomoc očividně nechtějí. Říkáme si, že risk je zisk, a tak sedáme a jedeme zhruba kilometr po prázdné gumě, když v tom nacházíme ubytování! Máme radost, protože po spackaném dni máme konečně odměnu. Ubytováváme se, dáváme sprchu, večeři a jdeme spát, protože ráno nás čeká ještě hodně práce!

 

 

 Den 4 Medveďov - Plitvická jezera, 350 km

Den čtvrtý. Včerejší smůlu jsme nechali v Maďarsku. Po problémech s karburátorem, zničeným zadním kolem a píchlou duší na druhém stroji se dnes od rána daří. Ráno jsme zasvětili opravě píchlého kola. Opět se potvrzuje že Jawa je prostě legenda. Místní Maďar, v nostalgické náladě, ze strojů na kterých projezdil mládí, se nám snaží pomoci s opravou, když slušně odmítáme, obdaruje nás alespoň pivkem :). Nakonec se ukázalo, že za večerní nehodu může utržený ventilek. 

 Závadu zavinila nejspíš podhuštěná guma. Plášť byl celý. Bohužel se nám při sundávání pláště podařilo píchlou duši ještě více zničit. Takže lepení se nekonalo a byli jsme nuceni použít rezervní, kterou sebou vezeme. No byl to boj. Naštěstí nikomu nevadilo, že jsme si z garáží penzionu udělali dílnu. Každopádně se podařilo. Eddie jede, Alfréd je po včerejším maléru s výpletem zadního kola také v dobré kondici. Musíme nahnat včerejší zpoždění, Chorvatsko čeká! 

Vyjíždíme, konečně projíždíme maďarský Berzence, kde jsme měli být už včera. Cesta skvělě utíká, dostáváme se na hranice s Chorvatskem. Poprvé na vlastní oči vidíme plot, který Maďaři postavili proti migrantům. Na přechodu je připravená brána, kterou můžou Maďaři okamžitě uzavřít hranice. Zvláštní.

Přejíždíme do Chorvatska, zastavují nás místní celníci. Divíme se co se děje. Chlapci jsou zvědaví, asi se nuděj. "Odkud jste? Kam jedete? Proč na tomhle?" po vysvětlení našeho příběhu, dostáváme prostou odpověď s úsměvem "It's great!". Projíždíme hraničním pásmem, fotíme se u Chorvatské cedule, lepíme naší samolepku, pro připomínku, že jsme tu byli. 

Chorvatsko je na nás hodné. Připadáme si skvěle, včerejšek je zapomenut, obrat o 180 stupňů. Zastavujeme na první benzině, pumpař okukuje naši výpravu "z čech? až sem? na Makarskou? blááázni", zasmějeme se a jedeme dál. Dáváme tedy 200 kilometrů na jeden zátah. Bez zastavení až do Karlovace. Tam se zastavujeme a občerstvujeme v místním McDonaldu. Konečně taky strava, která je chutná a liší se od té naší. 

Po dalších 80 kilácích jsme dorazili do dnešního cíle - Plitvická jezera. Zastavujeme a slyšíme "Helé Honzíku, Jawička! Tu máme doma rozebranou!". Vyfotíme se, dostáváme Kozla jako bonus a jdeme shánět ubytování. Celou cestu jedeme opravdu "na pankáče" a nic nemáme dopředu zajištěné, protože co si budeme nalhávat s cenami ubytování je tu to opravdu pro nás cestovatele "drsné". Po dlouhém hledání se nám povedlo sehnat opravdu skvělé ubytování, ještě nějakou večeři! Dojíždíme co nám zbylo v kufrech, házíme teplou koupel, přetahujeme videa na disk a jdeme spát.

Ráno totiž vyjíždíme na předposlední část této etapy a našim cílem je Split.

 

Den 5 Plitvická jezera - Omiš, 350 km

Den pátý. Už jsme skoro v cíli! Včera večer jsme se ubytovali v penzionu u Plitvických jezer, užili si odpočinek a projeli se kolem. Krásná krajina.

Ráno jsme vyrazili v půl deváté. Cesta krásně ubíhá, lidé na nás mávají, užíváme si to. Přejíždíme dnešní první kopce a začíná pršet. Rozhodli jsme se přečkat, zastavit. Po chvilce zase svítí a radar hlásí slunečno. Ovšem i technologie má své dny, a proto nás po chvilce zastihuje opět déšt, akorát ve větším provedení. Nedá se svítit, nejsme z cukru, a tak jedeme co to dá, až se nám z toho dělají kaluže v botách a všude okolo v oblečení. Do Splitu ovšem dorážíme ve velkém časovém předstihu. 

Uvažujeme o tom, že bychom to dali už dnes. Že bychom už dneska dojeli na Makarskou. Ale v Omši jsou kolony. Zkusíme házet "levej" a dávej. Občas někdo troubí, jiní zase vystrkují palec z okýnka a smějí se na nás. Po chvilce na to, ale kašleme a sháníme levné ubytování pro nás a naše koně. Jedinou možností je kemp. Stavíme stan, ale začíná fakt nepříjemně foukat. Jdeme si dát tedy pivko a nechat vše osudu.

Po náročném dni se uchylujeme ke spánku a jdeme nabrat sílu na poslední etapu první poloviny cesty. Zítra nás čeká Makarská! 

Den 6 Omiš - Makarská, 65 km

Den šestý. Jsme tu! Neuvěřitelné se stává skutečností. Dojeli jsme z Městce Králové až na Makarskou! A na Mustanzích! Naše vysněná destinace byla dosažena!

Dnes jsme vyrazili v půl deváté. Cesta bezvadně frčí, projíždíme chorvatskou Rijekou. Všude kolem nás moře, skály, prostě paráda! Během chvilky jsme v cíli. Nevíme co říct, nevěříme tomu. Zastavujeme u cedule "Makarská" a ptáme se sami sebe "Fakt je to možný?". Fotíme se, lepíme a Libor roní slzu. 

Projíždíme Makarskou. Fakt si to užíváme. Narazili jsme na místního borce, co nabízí ubytování a vezme si na triko nás, čtyři smraďochy. Libor, Milan, Eddie i Alfréd.. jsme na místě.

Eddie ovšem při příjezdu k ubytování stávkuje. Nevadí, i přes to vedro Libor sesedá a tlačí svůj povoz vstříc lepším zítřkům.

Po ubytování stávkujeme a dáváme si pár dní odpočinku na to, abychom mohli dát své stroje dohromady a také se porozhlédnout po místní kultuře a hlavně vodě kvůli které jsme se taky jeli. 

O cestě zpátky v DALŠÍ KAPITOLE! 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.17
Známkováno: 30x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist