Rychlý výlet na plitvická jezera a Alpy

ráno balička věcí, hotelová snídaně a hurá na ten Grossglockner :-) vyjíždím v osm ráno, počasí přeje a opět po dálnici upaluji směr udine, tolmezzo.

blížím se k italským horám, krajina je úžasná, občas zastavím na pár fotek a užívám si pohoří carniche, přijíždím  k hraničnímu přechodu a dostal jsem se do nepříjemný situace za kterou si z části můžu sám, nekonečný serpentýny táhnoucí se nahoru který se opakujou asi po 200 metrech a najednou dojedu BMW X5 a před ním pomalu jedoucí vozidlo údržby, hroznej opruz - musel sem jet na jedničku a pořád sem vybočoval do protisměru jestli náhodou tam nebude skulinka kam bych se vešel abych je oba dva předjel, v tom BMW mně musel vidět jak sem za ním pořád kličkoval, a najednou se ukázala menší rovinka a šance za to vzít, tak sem neváhal a vybočil, namotaný karburátory na řidítku a prudký rozjezd v před ukončil moment kdy BMW začalo předjíždět taky,a v jeden okamžik jsme byli všichni tři vedle sebe s tím že já sem oběma koly jel po tom trávníčku aby jsme se nedotkli bokami, fakt
to bylo o fous ale byl sem rychlejší. při pomyšlení že kdyby do mně žďuchnul bokem tak se zřítím dolů z těch mega krpálů tak mi cvakají půlky strachem ještě teď, fakt je že kdybych měl baťůžek nebo kdyby nás jelo víc motorek tak bych nepředjížděl ale naštěstí to dopadlo dobře tak pokračuji v krasojízdě na dlouho debatovaný motorkářský ráj :-) 

přijíždím do Lienz a tankuji, vyndávám pamětovou kartu z telefonu do kamery kterou mám  připevněnou ve předu pod světlem na motorce a ouha, kamera hlásí že baterie k.o že nic nebude, tak vracím kartu do telefonu že zase pustím navigaci a ouha, telefon hlásí že navigace se zastavila, nepomohlo ani několikanásobné restartování přístroje, zmocnila se mne zoufalost že tu bájnou meku motorkářů nenajdu, tak stojím u té pumpy, nervozně hulím jedno cigáro za druhým a koukám jak všichni motorkáři jezdí jen jedním směrem, tak připraven u výjezdu čekám na nějakou skupinku která by mohla vypadat jako cesťáci a za nedlouho se objevili tři v-stromy s rakouskou značkou, tak sem se k nim připojil a držel se jich jako klíště. po pár kilometrech ten třetí v řadě vybočil mírně v pravo 
a udělal mi cestu abych byl jako třetí, sledui jak mají všichni tři hlavy na stranu a čekají co se bude dít, tak sem se připojil jako třetí a ten původní zajel do skupiny za mně a po chvíli zase vyjel a zařadil se vedle mně a to už jsme se blížili ke křižovatce kde byla červená, po zastavení zvedl hledí helmy 
a anglicky se ptal kam jedu, řikám mu že Grossglockner ale že nevím cestu a on na ty ostatní kývnul že mně tam dovedou. došlo mi že jel chvíli za mnou aby zjistil odkud jsem.  mám vyhráno, bez navigace ale za to s rakouským doprovodem se neztratím :-)

 na jednom kruháči zastavili, a ukázali rukou cestu, poděkoval sem a oni zmizeli v dáli a já po dvou kilometrech dorazil k bráně. radost skončila když sem zjistil že se za to platí, to mi nikdo neřekl. tak sem se slzou v oku zaplatil 24.50 euro a vypravil se dovnitř, po chvilce byl kruhák a já se vydal na horu. začal zážitek,

vše bylo opravdu super, asi každý dva kilometry sem stavěl abych se pokochal pohledem, a najednou sem byl nahoře. to je všechno za ty prachy? trochu zklamaný sem došel pěšky na tu skleněnou rozhlednu, udělal pár fotek a jedu zpátky, u kruháče mne zaujala cedule Zell Am See, jedu tam když už sem tady, beztak to mám po cestě, a najednou zjištuji že ta paráda
pokračuje

po chvilce stoupání přestávám litovat těch peněz a užívám si tu nádheru kolem sebe, stoupám pořád výš a uvědomuji si že tohle je to pravý jak se o tom mluví a je to paráda, nahoře mne překvapil a sníh a přestávám být hrdinou a beru si rukavice :-) je to super, už konečně chápu proč o tomhle tolik lidí básní.

Po sjezdu z hor před jezerem Zell Am See jsem zakotvil v mc donaldu a dopřál si menu a poslal domů pár fotek, popřemýšlel sem kam jet dál ale čas a okolnosti 
mne donutily jet domů

počítám nejrychlejší trasu a odhaduji že do půl noci bych mohl být doma. vyrážím směr Salzburk, Linz, České Budějovice a domů. po překročení našich hranic volám kamarádovi že ještě dnes stihnu vítězný pivo a valím to domů co se dá. kolem jedenáctý večer přijíždím do Přerova nad Labem a v restauraci kamaráduům vyprávím zážitky. 
ujeto 830km, spotřeba 6,5 l/100km 

na závěr bych chtěl pochválit motorku, která neprojevila jedinou známku únavy nebo problému.  Těším se že letos pojedeme tenkokrát i se ženou do Italie na to správný jezero Lago di Gardo, a cestou projet průsmyk Stelvio, a tentokrát v klídku :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE