Od Velkopopovického kozla na kraj Krušných hor a zpět

Den 1. - Na Krušné Vávro, na Krušné!

Je pátek ráno, počasí na červenec lehce chladné, ale příjemné a já tlačím stroj z garáže. Vyšetřil jsem dva dny, za které hodlám dojet do Krušnejch, projet hraniční hřeben a dojet do hotelu, kde mne čekají přátelé. Druhý den vyhlídková jízda středními čechami  až do domoviny ve stínu pivovarského komínu. Na Nightsratu 950 to bude moje první vícedenní vyjižďka.

Balím, poprvé zkouším jet s koženým cestovním bagem Saddlemen, a ještě občas vyřizuji pracovní telefonáty, porád někdo prudí a něco chce. Ale jak nasednu, mobil vypínám, což je jedno z pozitiv biku (ne že by mobil nešel vypnout i jindy :o). 

Dopoledním cílem je se dostat relativně rychle do hor a tam již v klídečku vyhlídkouvou jízdou dojet do cíle. Najíždím na pražský okruh a frčím na Karlovarskou, okruh je ještě OK (doufám, že nebyl vytendrován za příliš nízkou cenu a nerozpadne se za pár let..), i nový úsek Karlovarské, ale jak najedu na starý úsek R6, tak to stojí za prd. Navíc při rychlosti nad 100km/h se ukazuje, jakou blbost jsem udělal, když jsem si z frajeřiny koupil otevřenou helmu s kšiltem a nyní mne to táhne ze sedla. Ale koneckonců, dá se jet i se zakloněnou hlavou. Teprve od Krušovic je jízda komfortní, slušná silnice a rychlost do 100 km/h, prostě paráda a kupodivu není ani moc provoz....prázdniny. Proto omšelá sedule na odpočívce nad Karlovými Vary se objeví nečekaně brzy. Úsek KV-Ostrov je nuda, čtyřproudovka, ale zase se mohu navnadit pohledem na hřeben hor, už se sakra teším, ale ještě než začnu stoupat a klopit zatáčky, tak si někde protahnu ztuhlé údy. (stavěl jsem zatím jen na R6 pro benzin) Benzinka na křížení č.13 a č. 221 v Ostrově je ideální a studená echt Coca Cola s výhledem na hory jsou balzámem.

Je před polednem a já konečně opouštím I./13 a najiždím na č. 25 a začínám stoupat do kopců. Počasí ideální, občas se vleče nějaký němec, ale s mou 950kou je to snadno řešitelné. Tuto cestu doporučuji, příjemné zatáčky, slušná kvalita silničního svršku. Továrnu pod Jáchymovem koukám už vzal čert, resp privatizátor, pak nucený správce atd. a nyní se vše bere příroda.
Jáchymovské udolí se otevírá vzápětí, každému doporučuji, aby si připoměl pochmurnou dobu dolování uranu za éry socialismu, kdo byli a jsou komunisté a jejich spřaženci a aby se každý zamyslel jako občan a volič. Konec konců není třeba chodit do muzea a do uranového dolu (ale doporučuji to, Štola č.1) aby si člověk nevšiml smutných stop socialistického období "rozkvětu" na každém rohu města. Hodně se změnilo, ale stále je zde to, co ze středních čech již skoro neznám, dobře viditelné. Fotím raději ta pozitiva..

V Jáchymově je i velmi příjemný komorní  "aquapark", pokud se tam zdržíte, doporučuji.

Z Jáchymova pokračuji po silnici č. 25 směrem na německo a po pár zatáčkách projiždím Abertamskou křižovatku a za ní se již dostávám na Božidarská rašeliniště. Vzduch super voní (kupodivu jinak než ve Varech, nebo Jáchymově :o) a silnice mne vede na Boží Dar, kde hodlám dát větší pauzu a oběd.  Hospod je v BD jako máku a tak vybírám a nakonec vyberu. Opět se ukazuje, jak motorkář všude kamarády má. Z vedlejšího lokálu přichází servírka a kuchař a ejhle, motorkáři  a taky na Yamahách. Hosti musejí počkat, nyní řešíme Vážné motorkařiny a dělíme se o zkušenosti a hodinka uplyne jako nic. Oběd super, ale cesta je daleká, do Mostu je to po hřebeni ještě pár hodin..

Z Božího daru mířím k st. hranici, ale uhybám na č. 219 a příští cíl je Klínovec. Na odbočku ke Klínovci je to pár minut, ale kruci fix, řádí tu bagry a náklaďáky, hromady prachu a vyštěrkovaná cesta. Zastavuji a bloumám co a jak dál, ta cesta vypadá nesjízdně, asi budu pokračovat a Klínovec vynechám.

Najednou se objeví kluk na mašině (Yamaha FZS 600 Fazer ) pokyne a střihne to tam jen šutráky lítaj. Říkám, když on, tak já taky, to bych si nadosmrti vyčítal... a jedu, šutry lítaj, kolo plave, ale za chvilku jsem nahoře. S "klukem" Rajce2 jsme zkonstatovali, že máme super teréní endura. Po obhlídce staveniště Klínovce následovalo vzájemné focení a vyrazil jsem zpátky na státní silnici. Tato část mého cestopisu je skoro ve stylu Quentina Tarrantina, můj příběh se právě protnul s příběhem "Do Krušných hor a zpět" ........

Pokračuji po hřebeni a sjiždím k odbočce nad Loučnou a točím na silnici  223. Super cesta, kvalitní, žádní lidé prostě pohoda, počasí ideální. Další zastávkou je Měděnec, obhlídka zavřeného dolu a přestávka u historického dolu Marie Pomocné.


Dále mířím po hřebeni po č. 223 až ke křižovatce se silnicí I./7 a stačím na Horu sv. Šebestiána. Těsně před st. hranicí uhybám doprava na silnici bez označení, je to horská cesta horší kvality, ale krásný kraj, potoky, louky a slatě.... Mířím na Horu sv. Kateřiny, ale ouha, kdesi v lesích za vsí Kalek špatně odbočím a objevím se k mé nelibosti v Jirkově. Zde začíná anabaze, na motorce se hůře orientuji a 30 minut bloudím v Jirkově, než se trefím zpět do hor a dojedu do H.sv.K, kde pauzíruji. A pak jen krásná silnice do Dolního Jiřetína a pak už jen nuda Mostu. Nicméně ubytování v Mostě je nečekaně pěkné, uprostřed paneláků je dokonalá oáza, mohu doporučit a sice kemp Benedikt s penzionem. Super kuchyně, krásný areál, kvalitní ubytování...vyzkoušejte... No a ve 4:00 v sobotu ráno pro mne ve skutečnosti skončil DEN 1. :o)

Den 2. - Středočeská kotlina, krajina neznámá

Je sobota a po dobré snídani nabírám směr Velké Popovice. Ale nejedu nejkratší trasu, ale naopak trasu vyhlídkovou.
Po kvalitní silnici 27 dorážím do Žatce a projíždím městem s krásnou technickou architekturou starých sladoven a pivovarů. Jako Popováka mne to holt oslovuje :o). Dále po 227 směr Rakovník, silnice je horší, ale dá se. U přejezdu u Kolešovic ucítím kouř a síru a nedá mi to se nezastavit u nádraží, kde stojí roztopený parní vlak.....
Mířím na Křivoklát a karlštejnsko... stále 227 a silnice a zatáčky kolem Křivoklátu jsou super.... Dále po 236 na Nižbor a pak po 116 na Beroun. V Nižboře zaplétám na jezu řeč s rybářem - motorkářem....Silnice 116 je pěkná akorát hodně víkenďáků...... Po 116 pokračuji na Karlštejnsko a do Sv. Jana. Tuto část mám rád, úplně jiná krajina, lomy, štoly skály a Sv. Jan pod Skalou. Dávám pauzu, a pokračuji na Dobřichovice, Zbraslav, Břežany a Velké Popovice. Slušné silnice, zatáčky...stroj obstál, brašny také a snad i řidič...:o)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE