Do Krušných hor a zpět

Moje první "delší" projížďka po pár sezónách neježdění (nebo ježdění kolem komína)...aneb jak jsem se vydal na motorkářskou svatbu v Krušných horách. Nejednalo se o žádnou extra porci kilometrů, ale projel jsem pár míst, které se možná budou chystat navštívit i další kolegové ze vzdálenějších míst republiky a tak jsem si řekl, že to třeba někomu pomůže při plánování cesty.

Do Krušných hor a zpět

Kapitoly článku

1. den

Na cestu jsem vyrazil v pátek v 9:00 s ideou, že v tuhle dobu už by silnice mohly bejt bez proudů aut, vezoucí pracující lid do práce (hlavně na Plzeň to ráno neni nic moc). Víceméně  bych řekl, že se záměr povedl. Akorát těch kamionů bylo snad tisíc. Část trasy (Týn - Plzeň) je až na pár úseků docela nuda a ačkoliv svítilo sluníčko, tak byla dost nepříjemná kosa. Před Plzní jsem se rozhodl, že to vezmu skrz a někde v centru se najim. Nakonec to dopadlo klasicky tak, že jsem to profrčel bez zastavení, nepočítám-li jednu dlouhotrvající červenou na semaforu, během níž jsem stihl napsat dvě smsky :)
Z Plzně na Kadaň, respektive Chomutov, jsem jako malej kluk jel v autě s rodinou asi stokrát, ale od doby, co řídim, tak jezdim výhradně přes Prahu. Tahle část cesty pro mě tedy byla takovým nostalgickým zavzpomínáním si na dětská léta, zelenou užovku Škodu 120 GLS a problitý zatáčky, který jsem se teď rozhodl náležitě si užít.
Při opouštění Plzně začalo bejt konečně docela příjemný teplo, takže požitek z jízdy dosáhl 100% a to jsem ještě nevěděl, jakej super úsek cesty je přede mnou. Pěkná a nerozbitá silnice vedoucí skrz lesy i mezi polema, byla svým způsobem zábavná i přesto, že zprvu převládaly rovnější úseky. Pak jsem se ale přiblížil k vesničce Plasy a tam už to bylo naprosto dokonalý. Super povrch silnice, krásný zatáčky, vedoucí z kopce i do vrchu. Bejval bych si to dal i víckrát, ale musel jsem se držet časovýho plánu. A tak jsem pokračoval směr Kadaň. Okolí silnice se začalo pomalu měnit a z nekonečných horizontů se zvolna vynořovaly vrcholky Krušných hor a posléze i chladící věže Prunéřova.


/Následující část textu se netýká přímo cesty, takže můžete přeskočit..když už jsem to ale napsal, tak se mi to nechce mazat :)/
**
Přijíždím do Kadaně, začínám opět uvažovat o nějakym jídle, ale ještě předtim se stavim na hřbitově "pozdravit" otce a prarodiče. Já na tohle moc nejsem, ale vždycky jsem jim sliboval, že se jednou stavim na motorce, tak jsem se stavil. Pravda, je to zvláštní pocit, procházet se po hřbitově v kožený kombinéze, vrzajících motorkářských botech a helmou v ruce :) Po týhle "návštěvě" mě ještě napadlo, že bych se zajel podívat na barák, kde bydleli prarodiče. Na balkóně zrovna seděl postarší pár a tak se představuju a ptám se, jestli to nejsou právě oni - sousedi, který si pamatuju z dětství…a hle, byli to oni :) Následovalo velmi přátelské, až rodinné přivítání, pozvání na oběd a výměna nějakých těch historek ze života. Byl to zvláštní pocit, viděl jsem je naposledy asi v patnácti letech a oni mě přivítali, jak ztracenýho syna.
**
Odjíždím z Kadaně směr Klášterec nad Ohří a odtud už začínám stoupat do hor. Požitek z jízdy opět umocňuje kvalitní zatáčkovitá silnice. Jsem na Měděnci. Malinká horská vesnička. Je to tady krásný – vidíte do všech stran. Vidíte údolí, vrcholky hor, Klínovec, všude jenom zeleň (a dnes už teda i desítky větrných elektráren, o jejichž přínosu si dovolím lehce pochybovat). Stavim se na Sfingách (pár obřích šutrů na úpatí svahu), nechce se mi sesedat z mašiny a tak přichází první několikametrová lehká enduro vložka. Chvilku posedim a zavzpomínám na strejdu, se kterým jsme tady ještě před rokem seděli a kecali o životě. Po pár minutách zápasení s centrálním stojanem, jež se probořil docela hluboko do povrchu země, odjíždím zase zpátky nahoru na Měděnec. Projedu kolem Mědníku, což je něco jako vrchol Měděnce, ze kterýho je nádhernej výhled na celej okolní svět. Kousek za ním je ještě starej důl. Sjedu blíž, vyfotim si důlní vozík a už vidim, jak se dole otevírají vrata, z nichž vychází pan hlídač s vlčákem. Když si všimne foťáku a motorky, tak mě vyhodnotí jako neškodnýho a zase zaleze zpátky. Vracim se zpátky a jedu směrem k místu konání zítřejší svatby.

V hotelu (kterej je mimochodem velmi pěkně zrekonstruovanej a nyní na prodej) už v plném proudu probíhají svatební přípravy. Pozdravim, zatím ještě slečnu, sestřenku, zeptám se pobíhajících lidí, kudy na Klínovec a vyrážím dál. Nádherný okolí a perfektní silnice už ani nemá cenu dál komentovat, tady je to tak prostě dokonalý všude…až teda na samotnou odbočku na Klínovec. Ta je právě v rekonstrukci a navíc se nachází poměrně nečekaně jakoby v zatáčce. Když jsem projížděl kolem, tak mě vůbec nenapadlo se tam vydat – viděl jsem totiž pouze prašnou cestu zasypanou šutrama různých velikostí (stěrkem bych to rozhodně nenazýval). Jedu teda dál a najednou jsem na Božím daru. Už mi svítí rezerva, tak radši natankuju a obsluhy se ptám, kudy se dostanu na Klínovec. Týpek mě ujišťuje, že se nemám bát na onu šutrcestu vydat, že tam dneska byl autem a na Klínovec se dá vyjet v pohodě. Dobrá, vydávám se tedy zpět. U odbočky zrovna nevěřícně stojí a kouká týpek na chopperu. Já na něj mávnu, kejvnu hlavou ve smyslu “tam jet klidně můžeš” a statečně se vydávám směr enduro zážitek číslo dvě. Jedu asi 20km/h, šutry lítaj všude kolem, motorka se na nich vlní jak patnáctka na diskotéce, ale pevně se držim a jedu dál. Kouknu do zrcátka a chopper už si to maže za mnou, aspoň v tom nejsem sám…když otočim oči zpátky do směru cesty, vidim proti sobě podezřelej oblak prachu, radši zpomalim a zajedu trošku ke straně. V tu chvíli se vyřítí plně naloženej náklaďák, kterej letí asi 50km/h, což v těchto podmínkách vypadá, jak když se na vás řítí vlak a tornádo zároveň. Oblak prachu zůstává, ale jedu dál – tak nějak věřim, že se z něj už další podobnej kamenožrout nevyřítí. Projíždím kolem dělníků, bagrů a z protisměru se občas vyřítí nějakej ten Passat s důchodcema z Německa. Po chvíli se místama cesta začíná aspoň trošku zpevňovat, ale pořád je to něco, kam bych se za normálních okolností na silniční mašině nevydal. Vyjedu nahoru, počkám na týpka na chopperu a volám “taky jsi nevěděl, že máš enduro,co?”, on odvětí “já když viděl, jak ses tam statečně rozjel, tak jsem si řekl, že když to dá silnička, tak já taky”. Navzájem jsme si pořídili nějaký to foto, chvilku pokecali a vydali se zpět (já o něco dýl, abych nejel v palebný linii šutrů, letících od jeho obrovský zadní gumy). Nutno dodat, že až tu příjezdovou cestu na Klínovec dodělají, údajně bude závora a výběrčí za vjezd (respektive parkovné) už na tý odbočce dole u silnice. Takže tuhle sezonu máte poslední možnost nahoru vyrazit zadarmo, ale počítejte s již zmíněnou enduro vložkou.

Vyrážim ještě zpátky směr Boží dar, chci vyjet na ten okouzlující vrcholek hory naproti Klínovci, ale nějak nemůžu najít cestu. Začínám si uvědomovat, že je tady nahoře poměrně chladno, ale furt je to pohoda. Projezdim okolí, dostanu se i na Ježíškovo cestu. Tady mi přijde, že bych tu možná na motorce ani neměl co dělat , ale občas projelo kolem i nějaký to auto a zákazový značky žádný. Po chvíli brouzdání se rozhodnu vydat zpátky a přes Měděnec jedu přímo na Chomutov, kde dneska přespim a počkám na zbytek rodiny. Když se napojim na hlavní, tak už je to dolu docela sešup - kvalitní dvouproudovka s táhlýma zatáčkama, kde by se dalo jet hooodně rychle...ale já jedu samozřejmě slušně ;)

Najeto: 320km

2. den - svatba

Dnes se koná svatba mojí sestřenky. Jedu tedy zpět na Měděnec, oblek mi veze autem máti, která vyráží o pár minut dřív. Dohánim jí v Klášterci pod kopcema. Jsem hodnej kluk a tak jí nepředjíždím, což se následně ukazuje jako správná volba, jelikož to máti se svou novou Hondou Civic Sport velmi slušně rozjela a já se držel tak tak. To auto v zatáčkách sedělo jak přibitý a mně tak stačilo jenom sledovat brzdový světla a držet si dostatečnej odstup. No a když jsem zaslechl pískání gum, tak už mi bylo jasný, že tady já při stejný rychlosti budu dřít stupačky :)
Svatba byla motorkářská (proto o ní taky píšu) a v motivech Itálie. Jeden dort byl teda ve tvaru Itálie a druhej byl znak Ducati. Po obřadu došlo na klasický motořádění – gumování, ježdění po zadnim i po přednim, tůrování do omezovače a tak. Jenom škoda, že nás nebylo víc. Každopádně je to zajímavej pocit – jezdit na motorce v kvádru :)

Najeto: 30km

3.den - cesta zpět

Včera jsem se držel, takže žádný problémy kvůli chlastu nejsou a já před desátou vyrážim zpět. Nechtěl jsem jet stejnou trasu, takže jsem se rozhodl to vzít na Ostrov - Karlovy Vary a odtud přímo na Plzeň. Zprvu byla cesta pěkná, zase horská klasika, později vedla podél řeky, takže taky pohoda. Pak ale přišla nejnudnější část cesty, která mě po půl hodině už fakt nebavila. Už nebyl čas vymejšlet nějaký objížďky, protože jsem musel bejt nejdýl ve 14h zase doma. Zbejvající cesta až do Plzně teda vypadala asi tak, že se vždycky objevil cca 10km rovnej úsek, kterej začínal značkou “jelen“ a končil na horizontu, za nimž se objevil úsek naprosto stejnej. Nuda, nuda, nuda. Měl jsem co dělat, abych nezačal jet fakt rychle, protože to bylo nekonečný. Plzeň jsem rezignovaně projel a už ani zbejvající úsek cesty, kdy se proti mě hrnuly proudy aut, mě nedokázal zabavit tak, jako cesta opačným směrem v pátek. Z Písku na Týn jsem si ale ještě chuť docela stihl zpravit.
V Týně koukam na tachometr  - 595km. Cíleně teda ještě pokračuju dál na Koloděje, tam se otáčim a do garáže přijíždím s cifrou 605, což mě tak nějak uspokojujilo víc :)

Najeto: 255km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.00
Známkováno: 9x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist