Lipno na dva dny
Text: Štěpka | Zveřejněno: 20.2.2012 | Zobrazeno: 23 659x
Víkendový výlet na Lipno a na českou i rakouskou stranu Šumavy. Konečně jsme naplánovali nějakou vyjížďku na motorkách na více jak jeden den. Volba padla na Lipno, které bylo již v plánu před rokem, ale to zhatilo počasí, hlásili dlouhodobé vydatné srážky, a to se rosničkám nakonec i vydařilo, ještě že jsme tehdy nejeli...
Kapitoly článku
Původní sestava dvou členů vyjížďky já /Honda Transalp XL 650 V/ a Mira /Honda Varadero XL 1000 V/ se na poslední chvilku rozrostla ještě o Slávka /Suzuki Burgman 650/. Je to, na rozdíl ode mne, mega cestovatel, projel snad už všechno a to na skůtru! Pohodový chlapík, takže nemám strach, že by někdo na cestě „hecoval“. Chtěli jsme si cestu opravdu užívat výletnickým tempem.
Den 1 - sobota 13. 8. 2011
Cestou necestou naše první zastávka je v Hadresu na benzínce při vjezdu do vesnice. Slávek doplňuje oblečení, protože zas tak teplo jak to vypadalo není. Mira při pohledu přes silnici nahlas zavzpomíná na nedávné časy, kdy všichni jezdili do Hadresu nakupovat levnou elektroniku. Obchod je na svém místě stále. Tady klukům přiznávám, že dál už moc nevím kudy jet, protože jsem samozřejmě v tom spěchu na stanici zapomněl i itinerář cesty napsaný na kousku papíru no a taky navigační modul k mobilu /bez kterého navigaci na mém nemoderním mobilu nespustím/. Informaci vzali velmi klidně, /reakce jsem se oprávněně trochu bál/, však o nic nejde, nějak bude… A tak nahodil navigaci Slávek, ale už to nemohlo být přes ty nejhorší zapadákovy, navigace zná jen nejrychlejší a nejkratší trasy. Pokračujeme dál a stále s trochou nejistoty asi všichni pozorujeme levý horizont, kde se honí nepěkná mračna. Třeba to podjedem, míhá se mi hlavou. Ale jak říká Mira, nebyla by to vyjížďka se mnou, abychom alespoň „trochu“ nebyli mokří.
Hned za Hadresem nás čekala úmorná cesta vesničkami, které neměly konce, jedna skončila a další hned začínala…no nekonečné. Cestou jsme házeli oka na ceny benzínu a nafty v Rakousku, o 5 kč/l levnější…! Paráda, u nás je zase všechno nejdražší. Škoda, že typický český šetřílek natankoval plnou nádrž doma… Snad cestou domů se zadaří a bude nutno doplnit stavy v Rakousku.
Začínáme se pomalu blížit k prvnímu cíli naší cesty městečku Vitich. Při dojezdu do města nás zaujal velmi zajímavý autokaravan zaparkovaný v areálu nějaké firmy u silnice. Bylo to třínápravové blíže neurčené vozidlo na hodně terénním podvozku. Mira hned zhodnotil, že ho chce. Nejlépe na plánovaný Nordkapp /ale ten možná tak na důchod J, nevím kdy jindy by na to mohlo být tolik času/. Ve městě se trochen motáme, protože navigace neví co po ní vlastně chceme, ale jakmile zastavíme na nejspolehlivějším zdroji informací – benzínce, Mira okamžitě svou „rodilou“ němčinou zjistí situaci a už jsme nasměrovaní na tu správnou odbočku z kruháče.
Ve vedlejší vesnici jen tak náhodou zastavíme u polní cesty do lesa a vysíláme Miru na průzkum konce cesty, protože tím směrem vedlo koryto potoka pod silnicí. Mira, spokojený s enduro vložkou, ve stupačkách mizí za zatáčkou a po chvíli se vrací s informací, že by to mohlo být ono, dokonce je tam i brod…Tak vyrážíme v jeho stopách, jen Slávek asi moc nadšený z lesní cesty není, jeho stroj na tohle opravdu není stavěný, je to čistě městské vozidlo. Ale 300 m zvládá v pohodě, jen pomaleji.
Nakonec dorazíme a přejíždíme brod /spíše menší louže/ a vypadá to, že jsme se opravdu brodili pramenem řeky Dyje. Povinná zastávka pro pořízení pár fotek a pěší cestě proti proudu do lesa. Asi po 100m to vzdáváme s konstatováním, že tenhle pramen nám stačí, kromě nás to stejně nikdo jiný na fotkách nepozná. Svačina ani nebyla, ale hlad už byl, proto další plán je přejet blízké hranice zpátky do ČR a najít slušnou hospodu na oběd. Tak vyrážíme dál, zpátky na Vitich a dál k hranicím. Jak se blížíme k přejezdu přes českou hranici u Gmündu začne krásně pršet. Vydatný, hustý, kvalitní déšť. Ale nevadí, jsem zvyklý moknout /Mira už si taky pomalu zvyká/, takže v klidu zastavujeme pod prvním stromem a všichni poctivě navlékají pláštěnky. Nechceme nechat promočit oblečení, nevíme jestli nebude nocleh ve stanu a to by se pak všechno těžko sušilo, na Šumavě budou rána stoprocentně vlhká. Déšť střídavě přestává a pak zase prší, takže nikdo pláštěnky ani nesundává.
Hranice jsme úspěšně zdolali a hned v Českých Velenicích zastavujeme na benzince /spolehlivý zdroj/, kde nám paní ochotně poradí dobrou hospůdku v centru, kde slušně vaří. Městečko poklidné, minimum lidí, jen je poznat blízkost hranic na množství stánků se vším. Hospůdku najdeme, zaparkujeme hned pod okny a po nezbytném rituálu mých spolucestovatelů /zamykání min. třema zámkama, aktivací alarmů apod./ sedáme do pěkného interiéru v nekuřácké části. Objednáváme jídlo a pití za slušný peníz, dáme kafe, rozjede se debata o motorkách, cestě a takových podobných věcech. Po nealko pivku se těžko vstává od stolu, shodujeme se v tom, že malinkatý šlofíček by neškodil, ale zaženeme chutě, schováváme pláštěnky, i když Mira moc nedůvěřoval mé předpovědi, že už je určitě nebudeme potřebovat, nakonec ji taky schová a razíme dál do světa.
Zase hledáme ty nejzapadlejší cestičky co mohou existovat, krajina v těchto končinách je moc pěkná a nakonec se nám náhodou do cesty připletl úsek silnice s pěknýma zatáčkami, kde jedna následovala druhou, prostě takový malý motorkářský ráj. Po projetí všichni zkonstatovali, že to byl moc hezký úsek, pár sekund jsme meditovali s otázkou – jet to ještě jednou? Ale ne, takových úseků určitě ještě bude a pokračujeme dál. Mira bude za chvilku potřebovat tankovat, takže najdeme benzinku a doplníme všichni. Po pár kilometrech se obloha opět zatahuje. V zatáčkách kousek před Lipnem nás předjedou dva silniční žebřiňáky s holandskou značkou a poté hned začíná kapat. Jakmile vjíždíme do poslední zatáčky před Lipnem objeví se benzínka a Mira hladový po benzínu k ní okamžitě zatáčí a udělal moc dobře, protože začalo zase krásně, hustě a vydatně pršet. Pěkná průtrž. Na benzínce stojí i motorky, co nás před chvilkou braly v zatáčkách, a když si jezdci sundají přilby, všichni se na sebe podíváme a uznale pokyvujeme hlavama – byli to pánové tak kolem 65 roků. No hold důchodci z Holandska… Všichni doplníme benzín a počítáme spotřeby. „Dobrý, to jde“ a razíme zaplatit. Déšť vypadá na dýl, tak si dáme kave a kecáme u stolku. Hned jak přestane pršet ukáže se sluníčko, schováváme pláštěnky- samozřejmě, že zase naposledy – a pomalu po mokrých silnicích přijíždíme na hráz Lipenské přehrady.