Čechy krásné, Čechy mé
Text: Grisoroad | Zveřejněno: 1.8.2013 | Zobrazeno: 26 893x
Kapitoly článku
Vítá nás krásné ráno, den jako zrozený pro cestování v jedné stopě. Cesta č. 39 z Krumlova na Lipno je milá předehra. Jezdí zde málo aut, silnice velmi kvalitní a pozvolné zatáčky. Cesta jako blues, lehký tanec z jedné strany na druhou střídaný rychlejším přechodem. Griso si spokojeně tepe, zvuk se nese do dálky, šplháme do kopce. Poslední zatáčka, poslední kopeček a otevře se pohled na Lipno. Je to jako příjezd k moři.
Dnešní první kávu jsme plánovali v malém hotýlku na břehu Lipna , Černá v Pošumaví - Villa Bohemia. K našemu překvapení je Hotel už roky zavřený, tři roky. Oba si pamatujeme jak to tady vypadalo v dobách největší slávy a je těžké uvěřit co udělají tři roky s neudržovaným objektem. Nevěřícně chodíme kolem. Terasa, které se loupe dlažba, zarostlá cesta k vodě a přesto je to moc krásné místo.
Kávu si dáme až ve Frymburku. Parkujeme dvě motorky na jednom parkovacím místě, stojí nás to 10,- Kč. Oproti Černé je Frymburk moderní a živé městečko. Jen pár kilometrů a taková změna. Černá zůstala jak jsem si ji pamatoval, žádné velké změny, kempy a turisti. Frymburk cílí na jinou klientelu, wellness a aquapark. Před kavárnou se zmrzlinář snaží rozchodit stroj na točenou zmrzlinu. Vidíme mu pod ruce, první zákazník dostal na dno kornoutku tekuté zbytky ze včerejška. Zmrzlinář se rychle ohlédl, chvíli zaváhal před nastavenou rukou zákazníka a nakonec kornoutek předal. Budiž mu ke cti to malé zaváhání.
Měníme motorky, Káčko do 4000 otáček dokonale tlumí vibrace. Griso to má přesně naopak, ve 4000 otáčkách se vibrace vytrácejí. Káčko pod sebou skoro necítím, vracíme se na silnici 163, kroužíme kolem Vltavy směrem na Vyšší Brod. Tady je to doménou vodáků, vracejí se vzpomínky, vzpomínky malých kluků na pramici. Odbočíme na silnici 160 směrem na Rožmberk, je snad celá nová, hladká, dokonalá. Tady to není blues, je to rychlý Foxtrot, zatáčka za zatáčkou, dlouhá, dlouhá, krátká, krátká. Káčko letí nízko nad zemí, přestávám vnímat smějící se vodáky, jen já, cesta a Káčko. Vše ostatní se vytrácí, jen zezadu slyším dusání Grisa, jeho ozvěna se tříští v údolí.
Na svůj seznam cest si přidávám stošedesátku. Ta se netočí podle polí statkářů, netočí se pro překonání kopců, točí se podél řeky. Řeka určila tvar zatáček, přirozeně, žádné ostré úhly, žádná překvapení. Některé zatáčky jsou nekonečné, nádherné. Správně vjet do zatáčky, snažím se, znova a znova. Jednou to vyjde líp, jindy ne. Zajímavé je, jak auta eliminují tyto jednoduché fyzikální zákony. V autě nevnímám tak citlivě správnou rychlost v zatáčce, je-li zatáčka prudší, otočím víc volantem. To na motorce tak snadno nejde, musím přibrzdit, aby odpovídal náklon zakřivení zatáčky. Ta úvaha mě vrtá hlavou ještě dlouho, jak často jsou auta blízko smyku, jak moc je falešný pocit bezpečí v autě?
Obědváme v Třeboni, restaurace Šupinka. Mají tady rybí talíř, pět druhů ryb, čerstvé a dobré. Je to výborné srovnání, tady bychom si měli udělat názor na ryby, ne podle těch několikrát zmražených a rozmrazených. To se mě tady velmi líbí, ryby na všechny způsoby a taky proč ne, když se to umí a jsou čerstvé a navíc je tady dělají už pár set let.
Teď zamíříme na Moravu, aj aj, vždyť píšu o Čechách, no snad mě to projde. Pojedeme po hranicích až do Znojma. Ale kde ta Morava začíná? Staré Město pod Landštejnem ještě ne, ale Slavonice to už jsme tam. Slavonice, to by jeden spadl z motorky, projíždíme náměstím a můžeme si hlavy s helmami ukroutit. To je nečekaná nádhera, no Morava, je Morava. Dále po hranicích vede silnice 409, Stálky s hospodou Na konci světa, velmi výstižné. Obilí vlevo, obilí vpravo a boží muka. Plujeme tou záplavou budoucího chleba s pokorou k historické, snad i tisícileté cestě. Boží muka jsou zde všech tvarů a podob, od jednoduchých sloupů, kapliček až po samostatně stojící sochy svatých.
Vranov nad Dyjí, rádi bychom tady zastavili, ale než se rozkoukáme, jsme z města pryč a kroužíme krásnými serpentinami nahoru. Nahoře se otočíme a dáme si je ještě jednou, parkujeme. Sedíme na břehu Dyje, pozorujeme řeku a zámek. O původním hradu se píše v Kosmově kronice, zničen byl za třicetileté války a po požáru v roce 1665 přestavěn na barokní zámek. Krásné baroko. Ještě jednu si dáme serpentiny, opět pole obilí a jsme ve Znojmu.
Zaparkujeme na náměstí a hledáme kde přespat. Radíme se v cukrárně, kde ke třem kopečkům zmrzliny dostaneme jeden zdarma, uf tolik zmrzliny jsem dlouho neměl. Provozovatel je cizinec s legrační češtinou, nezní to slovansky, snad dokonce Ital? Zmrzlinu každopádně umí, má pěkný výběr a pěkné místo. Doporučuje penzion kde sám bydlí, děkujeme a snažíme se vypořádat s hromadou zmrzliny. Informační centrum je ještě otevřené, dostaneme kompletní informace o tom co kde a jak.
Nakonec skončíme v penzionu u Císaře Zikmunda, velmi pěkné. Za celkem obyčejnou historickou fasádou je objekt s křížovými klenbami v mohutné hale a také v pokojích. Motorky parkujeme na nádvoří pod dlouhou pavlačí. Znojmo je to krásné město, výborně zrenovované, jen nikde ani živáčka. Ještě není osm večer a není snadné najít otevřenou restauraci, rádi bychom nějaké vínečko, máme smůlu. Skončíme v hospodě U radnice s pizzou a pivem, je to dobré, ale ne to co jsme si představovali. Ráno nás před dveřmi čeká košík se snídaní, velmi vynalézavé, sem se určitě vrátím.
Dnešní první kávu jsme plánovali v malém hotýlku na břehu Lipna , Černá v Pošumaví - Villa Bohemia. K našemu překvapení je Hotel už roky zavřený, tři roky. Oba si pamatujeme jak to tady vypadalo v dobách největší slávy a je těžké uvěřit co udělají tři roky s neudržovaným objektem. Nevěřícně chodíme kolem. Terasa, které se loupe dlažba, zarostlá cesta k vodě a přesto je to moc krásné místo.
Měníme motorky, Káčko do 4000 otáček dokonale tlumí vibrace. Griso to má přesně naopak, ve 4000 otáčkách se vibrace vytrácejí. Káčko pod sebou skoro necítím, vracíme se na silnici 163, kroužíme kolem Vltavy směrem na Vyšší Brod. Tady je to doménou vodáků, vracejí se vzpomínky, vzpomínky malých kluků na pramici. Odbočíme na silnici 160 směrem na Rožmberk, je snad celá nová, hladká, dokonalá. Tady to není blues, je to rychlý Foxtrot, zatáčka za zatáčkou, dlouhá, dlouhá, krátká, krátká. Káčko letí nízko nad zemí, přestávám vnímat smějící se vodáky, jen já, cesta a Káčko. Vše ostatní se vytrácí, jen zezadu slyším dusání Grisa, jeho ozvěna se tříští v údolí.
Na svůj seznam cest si přidávám stošedesátku. Ta se netočí podle polí statkářů, netočí se pro překonání kopců, točí se podél řeky. Řeka určila tvar zatáček, přirozeně, žádné ostré úhly, žádná překvapení. Některé zatáčky jsou nekonečné, nádherné. Správně vjet do zatáčky, snažím se, znova a znova. Jednou to vyjde líp, jindy ne. Zajímavé je, jak auta eliminují tyto jednoduché fyzikální zákony. V autě nevnímám tak citlivě správnou rychlost v zatáčce, je-li zatáčka prudší, otočím víc volantem. To na motorce tak snadno nejde, musím přibrzdit, aby odpovídal náklon zakřivení zatáčky. Ta úvaha mě vrtá hlavou ještě dlouho, jak často jsou auta blízko smyku, jak moc je falešný pocit bezpečí v autě?
Obědváme v Třeboni, restaurace Šupinka. Mají tady rybí talíř, pět druhů ryb, čerstvé a dobré. Je to výborné srovnání, tady bychom si měli udělat názor na ryby, ne podle těch několikrát zmražených a rozmrazených. To se mě tady velmi líbí, ryby na všechny způsoby a taky proč ne, když se to umí a jsou čerstvé a navíc je tady dělají už pár set let.
Teď zamíříme na Moravu, aj aj, vždyť píšu o Čechách, no snad mě to projde. Pojedeme po hranicích až do Znojma. Ale kde ta Morava začíná? Staré Město pod Landštejnem ještě ne, ale Slavonice to už jsme tam. Slavonice, to by jeden spadl z motorky, projíždíme náměstím a můžeme si hlavy s helmami ukroutit. To je nečekaná nádhera, no Morava, je Morava. Dále po hranicích vede silnice 409, Stálky s hospodou Na konci světa, velmi výstižné. Obilí vlevo, obilí vpravo a boží muka. Plujeme tou záplavou budoucího chleba s pokorou k historické, snad i tisícileté cestě. Boží muka jsou zde všech tvarů a podob, od jednoduchých sloupů, kapliček až po samostatně stojící sochy svatých.
Vranov nad Dyjí, rádi bychom tady zastavili, ale než se rozkoukáme, jsme z města pryč a kroužíme krásnými serpentinami nahoru. Nahoře se otočíme a dáme si je ještě jednou, parkujeme. Sedíme na břehu Dyje, pozorujeme řeku a zámek. O původním hradu se píše v Kosmově kronice, zničen byl za třicetileté války a po požáru v roce 1665 přestavěn na barokní zámek. Krásné baroko. Ještě jednu si dáme serpentiny, opět pole obilí a jsme ve Znojmu.
Zaparkujeme na náměstí a hledáme kde přespat. Radíme se v cukrárně, kde ke třem kopečkům zmrzliny dostaneme jeden zdarma, uf tolik zmrzliny jsem dlouho neměl. Provozovatel je cizinec s legrační češtinou, nezní to slovansky, snad dokonce Ital? Zmrzlinu každopádně umí, má pěkný výběr a pěkné místo. Doporučuje penzion kde sám bydlí, děkujeme a snažíme se vypořádat s hromadou zmrzliny. Informační centrum je ještě otevřené, dostaneme kompletní informace o tom co kde a jak.
Nakonec skončíme v penzionu u Císaře Zikmunda, velmi pěkné. Za celkem obyčejnou historickou fasádou je objekt s křížovými klenbami v mohutné hale a také v pokojích. Motorky parkujeme na nádvoří pod dlouhou pavlačí. Znojmo je to krásné město, výborně zrenovované, jen nikde ani živáčka. Ještě není osm večer a není snadné najít otevřenou restauraci, rádi bychom nějaké vínečko, máme smůlu. Skončíme v hospodě U radnice s pizzou a pivem, je to dobré, ale ne to co jsme si představovali. Ráno nás před dveřmi čeká košík se snídaní, velmi vynalézavé, sem se určitě vrátím.
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz