Do Bulharska

Podle plánu jsme se chtěli dostat k Černému moři, projet pobřeží Rumunska, Bulharska a nakouknout do Turecka. Zpět jet , pokud čas dovolí, přes část Řecka a Srbsko domů. Cesta TAM byla plánována jen po dálnicích, opravdová dovolená měla nastat až u Černého moře.  A ZPĚT se mělo jet zase po dálnicích. Inu, za 12 dnů to jinak nejde.

Přišel den D. Máme sraz v D. Strede. S Ghrohem a jeho Jawou 650  jsme se sešli už na D 1, odjeli do Dun. Stredy a tam za námi dorazil Kalup. Na Hondě NC. Hned vyrážíme, jen si cestou dáváme oběd v motorestu u Komárna. A zanedlouho - Mad'arsko.

Protože podle plánu máme jet až do Rumunska jen po dálnici, musíme si koupit mad'arskou dálniční známku. A nastal první problém. První pumpa - známky nám prodat nechtějí, nebo nemůžou. Nevíme...takže dál. Druhá pumpa - obsluha nechápe co chceme, naštěstí nás slyší Slovenka, která umí mad'arsky a s její pomocí si elektronické známky kupujeme. Moje němčina a ruština nám v Mad'arsku vůbec nepomohou. A anglicky neumí nikdo z nás, ve škole byla povinná ruština volitelná němčina a angličtina ? Ani nás před 45 lety nenapadlo, že se někdy někde bude učit...

Vjíždíme na dálnici. Cesta ubíhá celkem slušně, jen Ghroheho bolí pravá ruka, nemůže dost dlouho držet plyn. Tak zastavujeme, aby si odpočinul a dal si svoji oblíbenou cigaretku. Do večera jsme dojeli do Kecskemétu, kde má být kemp. Spíme zásadně ve stanech, ale v Mad'arsku nechceme nadivoko. Kemp jsme nemohli najít, až s pomocí mad'arských motorkářů jsme se k němu dostali. Byl moderní, velký, ale skoro prázdný. Stany jsme postavili, noc v klidu přečkali a ráno chtěli zaplatit. Nebylo ale komu. Recepce zavřená, hlídač nám ukázal jed'te, takže odjezd. Nu, dobré, příjemná noc a zdarma. Jedeme opět na dálnici.

Po hodině se před námi objevila rumunská hranice. A stovky aut před ní. Drze jsme auta předjeli a během hodiny jsme byli v Rumunsku, celníci nás kontrolovali jen zběžně. Dálnice v Rumunsku směr Arad a Bukurešt' byla plná aut. Jedeme 80 km / h., o moc víc to nejde. A je horko, asi 40 stupňů. Ghrohe má opět problémy s rukou, každou hodinu musíme stát a čekat, než ruka přestane bolet a cigareta se dokouří. Cesta podle našeho plánu neubíhá. Do večera máme ujeto snad jen 350 km. Jedeme podle mapy, navigaci má jen Ghrohe, ale v telefonu a ta není úplně spolehlivá. Nenacházíme žádný kemp. Sjíždíme tedy z dálnice a nacházíme místo u řeky Mures, kde se stany dají postavit. Stany stojí, my jsme po jídle a vtom - z křoví vyběhla kráva. A druhá...desátá. Pochopili jsme, že stanujeme na jejich pastvině. Krávy nám olizují stany, máme strach, aby se nám nechtěly podívat dovnitř. Jejich majitel - pasák - je nechává. No, tedy to je zážitek. Večer krávy odešly. Uf....

Ráno pokračujeme po dálnici. A zase kolony aut. A zase bolavá ruka kolegy a jeho potřeba kouřit. Najednou dálnice končí a my jedeme po běžné silnici. Maximálně padesátkou. Proti plánu, který jsem zhruba načrtl, nabíráme zpoždění. Začínám být trochu nervozní. Do večera dojedeme do města Pitešt'. Hledáme kemp - marně. Z nouze chceme vzít hotel - ale cena 55 Euro  za noc a motorky mít na ulici nás odrazují. Najednou vidíme ubytovnu. Zavřenou. Kolem nás prošel člověk, pán kolem 50 let a německy se domlouváme, co chceme. On volá majiteli ubytovny. Ten za chvíli přijel a na noc nás ubytoval. Za asi 200 korun  na osobu to byl krásný nocleh. Ještěže jsou domorodci tak vstřícní.

Další den opět dálnice. Chtěli jsme objet Bukurešt', ale obchvat byl ucpaný už dlouho před ní. Takže - pojedeme přes centrum. Nebylo to špatné rozhodnutí. Značení je dobré a my po necelých dvou hodinách vyjíždíme z města. A to jsme si Bukurešt' i prohlédli - byt' ze sedel motorek.

Dnes chceme dojet k moři. Podařilo se. Cesta ale opět pomalá, maximální rychlost po dálnici do 100 km /h. , k tomu přestávky...Plán je ubytovat se v kempu u Mamaie. Podle mapy tam má být  asi dvacet kempů. Realita je jiná. Místo kempů se na jejich místech staví hotely pro tisíce hostů.

Pochybujeme, že hotely budou někdy plné. Po hledání nacházíme kemp. Vlevo od kempu  ale stojí  desetipatrový hotel, vpravo také. A mám pocit, že za 3 roky už ani "náš" kemp existovat nebude. Zato hotel místo něj ano. Stavíme stany, jdeme na pláž. Kemp je příjemný, pláž čistá, hezká, moře teplé. Kvůli tomu jsme sem jeli. Výborně!

Prohlídka města Konstanta, ležícího hned vedle Mamaie  nebyla špatná, ale budovu Kasina, jíž jsme chtěli vidět, jsme nenašli. Popravdě ani jsme příliš nehledali. Mapa ji neukazuje a v navigaci se Ghrohemu také neukázala. Přesto jsme poznali i malé, zapadlé uličky města a nechali se vyfotit od domorodců. Po pobřeží moře  jedeme dál na jih. A je tu přechod do Bulharska.

Přechod nic moc. Špína, odpadky  všude na zemi. Celníci ale příjemní, za 20 minut jsme v Bulharsku. A jedeme směr Varna, kde se chceme ubytovat. Aspoň na dvě noci, i když já už tuším, že Turecko, kam jsem se chtěl podívat, se vzdaluje - z časových důvodů. Varna - a opět hledání kempu. Mapa ukazuje kempů dost, ale realita je jiná. Kemp nacházíme na Zlatých píscích  nad Varnou. Byl to nejhorší kemp, kde jsem v životě byl. Umístění ve stráni, žádná travnatá plocha, majitelka kempu nám poručila postavit si stany vedle recepce na zaschlém blátě, šotolině a kamení ! Kalup chtěl jet pryč, ale nakonec - nebudeme tady věčně, že...prohlídkou kempu zjišt'ujeme, že "lepší" místa mají obsazená a možná předplacená Němci, Holand'ané a Kanad'ané. Proto jsme my, čeští motorkáři, odkázáni na tvrdý, křivý povrch.

Prohlídka Varny je na celý den. Motorky jsme zaparkovali v centru. Město jsme si prošli, je hezké, upravené. Protože v zemích kde jsem, chci jíst  jídlo pro zemi typické, šli jsme do rybí restaurace na pobřeží. Nabídka ryb a nejen ryb byla veliká. Smažené šproty s hranolkami a rybí polévka - něco tak dobrého jsem snad nikdy nejedl. Cena našich 200 korun byla v podstatě lidová. Zaujalo nás, jak Bulhaři prodávají zmrzlinu. Na váhu. Za asi 20 deka jsme platili 9 Leva. Doporučuju ve Varně si projít pobřeží. Parky, mnoho sousoší,  občerstvení, procházka je to hezká. Ale musíme dál.

Dnes jsem chtěl navštívit město Nesebar, kde jsem někdy v roce 1971 byl.  Fotky z té doby mám, stále v albu...vyjíždíme tedy z kempu, přes Varnu,  a Nesebar je po 2 hodinách jízdy před námi. Je skoro 50 stupňů páně Celsia a to je dost. V Nesebaru parkujeme na placeném parkovišti, je to historické a velmi turistické město. Kolegové z důvodu horka ale prohlídku vzdávají. Jdu tedy sám. Město jsem prošel skoro celé, také zmožen horkem. Jsem rád, že jsem ho viděl. Historie mě zajímá a tolik památek pohromadě - z doby Římanů - se jinde vidí těžko. Kostely, budovy, hradby, římské vykopávky, museum...Rovněž tolik stánků se suvenýry se jinde asi nevidí. Nejen historií je živ člověk. Musí se i jíst. Oběd byl v příjemné hospůdce nad mořem, kde už seděli i oba moji kolegové u nealkopiva. Jedl jsem to samé co ve Varně - a opět chut' na jedničku. Pokračujeme, blíží se večer.

Z Nesebaru jedeme dál, na jih. U Sozopolu je podle mapy dost kempů, které by nás, motorkáře se stany měly ubytovat. Jenže opět realita...kempy na pobřeží jsou, ale některé berou jen karavany a obytná auta, jiné mají bungalovy a ubytovávají pouze v nich, z jiných  nás rovnou poslali pryč, že mají plno. Až kemp Gradina - není u moře, na pláž se musí asi půl kilometru, ale sympatická majitelka nás přijala, ukázala nám, kde si můžeme postavit stany - pod borovicemi, ve stínu a za cenu asi 150 korun na noc ? Kemp jsme brali okamžitě. Blížil se ale konec mojí dovolené, měl jsem před sebou čtyři dny a musel jsem být v práci.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE