Africké dobrodružství 2008

Že cestování po Západní Sahaře není žádná legrace, dokladují následující fotografie. Od posledně dlužím popis té díry v duši, se kterou, jak sami vidíte, si neporadí ani tisíc Ultrasealů. Jde totiž o špatnou montáž, kdy se duše zřejmě skřípla o ráfek a při defektu o hřebík se zmítající duše v Mitasce utrhla. No a když se vám podaří díky náhradní duši moto opět zprovoznit, musíte si dát sakra bacha, abyste se moc nepohybovali mimo koridor ohraničený kvalitním či méně kvalitním asfaltem. Mimo silnici totiž hrozí nebezpečí, o kterém asi nejlépe vypoví fotografie sama.

Z Capu Barbas nás čekala 520 km dlouhá cesta do mauritánskeho Nouakchottu a během toho dne jsme ještě stačili dojet na jih této obrovské země. Těsně před půlnoci jsme rozbalili stan za nejbližší dunou, o které tu fakt není nouze. Ráno nás probudil ruch, ale těch dětí je zde nějak víc, než je obvyklé. No jo, vždyť máme také stan těsně vedle školy. Následuje prohlídka třídy s legendárním proslovem – jsem vás nový učitel, jmenují se Igor Hnízdo. Místní učitel se kamsi vzdálil, tak jsem si na chvíli vyzkoušel tuto nelehkou roli, ale děti byly velmi hodné a hltaly každé moje české slůvko.
Když jsme večer předtím zastavili u jednoho místního obchůdku a dali se do řeči s místními, většina z nich ani netušila, že Rallye Dakar je zrušena, a už vůbec ne, že kvůli situaci v jejich zemí. No jo, to známe z dob před rokem 1989 i u nás, informační temno funguje neúprosně. Nevědět však o předvánoční situaci, zde by to člověk nebýt toho zvýšeného počtu kontrol ani nepoznal. Vše tu jede dál ve svých kolejích a tak i nový Transalp upaluje po natankování benzínem, který je zde nepříjemně drahý /1,2 Euro/ k senegalské hranici. Pro jednodušší přechod hranice jsme zvolili celnici Diema, ale je třeba překonat 100 km písečné písty, chvílemi vedoucí po dně vyschlého jezera, a už přejíždíme po mostě řeku Senegal.
Nebýt těch nepříjemnosti v podobě žebrání poplatků a dárků místními celníky a časového zdržení, tak je to pohoda, ale i tak je to 100x lepší než setkání s „bandity“ na přechodu v Rossu. Ještě v noci dojíždíme k Růžovému jezeru. Já dřív o přední kolo nového Transalpu, takže se dá s přeháněním říci, že letošní Dakar vyhrál Transalp.

Každopádně jsme zde byli jediní a tak není divu, že se na nás prodavačky suvenýrů ráno vrhly jako divé. Konečně jsem si jednou dojel až k hromadám soli, kterou tu místní z vod jezera těží. O to smutnější však byl pohled na prázdný areál u jezera, kde se právě v tuto chvíli, kdy v Nouakchottu píši tuto reportáž (neděle 20.1.2008, 14 hod), měl odehrávat slavnostní ceremoniál ukončující Dakar 2008 a kde jsme tolik chtěli vidět projíždět vítěznou branou české závodníky.

Vynecháním etap křižujících Mauritanii jsme sem najeli pouhých 4100 km, ale cestu (především na marockých pistách) jsme si řádně užili. O tom, že to Transalpy zvládnou v naprosté pohodě a zvláště ten úplně nový (protože ten kolegy Pekaře má již 40 000 km), snad nikdo ani nepochyboval? Druhý den vyřizujeme na mauritánske ambasádě zpáteční vízum (55 euro) a další den se už zase loučíme s Dakarem. Možná, že to bude už na dlouho naposled?
Ucpané ulice, to je dnešní poslední obrázek z tohoto nejzápadnějšího bodů Afriky. Nás čeká dlouhá zpáteční cesta. Doufám, že se podaří ji okořenit ještě nějakým dobrodružstvím, vždyť Mauritánie je velká. Měl bych sto chutí psát, jak jsem doposud mimo mazání ani nesáhl na řetěz EK, který to nepotřeboval (stejný měl na své Yamaze namontován i Martin Macek), ale zase by to někomu mohlo vadit, tak se s vámi rozloučím s přáním: buďte na sebe hodní.

Informace o redaktorovi

Jarda Šíma - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE