Krvavý hřeben

V druhé polovině devatenáctého století vyrostla ve střední Evropě nová velmoc, dravě se deroucí k podílu na moci. Dříve na mnoho státečků a panství rozdrobené Německo se pod vedením militaristického Pruska sjednocovalo pod vlajkou příhodně „vynalezeného“ nacionalismu, a ve svém úsilí vidělo přirozeného nepřítele v habsburské monarchii jako vedoucí síle německy mluvícího středu Evropy. Dalo se tedy úspěšně očekávat silové, válečné řešení, jak bylo tehdy obecným zvykem.

Došlo k němu v roce v létech 1864 - 1866, kdy se pruský král Vilém I rozhodl na radu svého kancléře Otto von Bismarcka obsadit Holštýnsko, tehdy patřící rakouským Habsburkům. Následovalo vyloučení Rakouska z Německého spolku, což mělo za následek vyhlášení války Prusku ze strany Rakouska v červnu 1866.

Německý generální štáb, vedený zdatným Helmutem von Moltke, s konfliktem počítal a náležitě se na něj připravil. Zformoval tři armády (První, Druhou a Labskou), které neprodleně vyrazily z různých směrů do středních a východních Čech. Rakousko reagovalo soustředěním vojska pod vedením polního zbrojmistra Benedeka v oblasti olomoucké pevnosti. Ve stejné době ale vyhlásila Itálie válku Rakousku o sporné území kolem Benátek, rakouský štáb tak byl nucen válčit na dvou frontách. Což, jak ví i poslední poddůstojník, není zrovna výhoda...
Z území tehdejšího Pruska (dnes Německa a západního Polska) vtrhly do Čech tři armády. Labská postupovala od Rumburka, První od Liberce a Druhá od Trutnova. Po pohraničních šarvátkách se spolu setkaly kousek na severozápad od Hradce Králové armády Labská a První, kde na ně již čekala tzv. severní rakouská armáda. Druhá pruská armáda měla trochu zpoždění, neboť byla v bitvě u Trutnova pocuchána oddíly generála Gablenze.

Rakouské útvary obsadily nevysoký hřeben mezi Chlumem a Sadovou, rýsující se nad rozlehlou polabskou nížinou, jižně od krkonošského podhůří. Třetího června se na ně obořily pruské síly na frontě mezi vesnicemi Chlum a Lípa. Dlouho byl osud střetnutí na vážkách, nakonec však rozhodl pro rakouské velení neočekávaný příchod Druhé armády a obsazení dominantní vsi Chlum prakticky v zádech rakouské linie.

Celodenní bitva dopadla pro Rakousko fatálně, ztratilo přes čtyřicet tisíc vojáků na rozdíl od necelých deseti tisíc pruských. Bitva u Sadové (také známá jako bitva u Hradce Králové) je tak jednou z nejkrvavějších (ne-li vůbec nejkrvavější) na území české kotliny.
Důsledky tohoto střetu byly z pohledu další historie fatální. Prusko získalo na síle, následně po vítězné válce s Francií vzniklo německé císařství. Samozřejmě požadovalo své „místo na slunci“, což se nesetkalo s porozuměním ostatních mocností. Evropa a tím pádem celý svět tak spěl k první světové válce a poté i té druhé….
No nic, zpět k Sadové.

Centrem památkového místa je malé muzeum bitvy, které se nalézá vpravo u příjezdové silničky z Chlumu. Motorku doporučuju odstavit o kousek dále, na parkovišti mezi hospůdkou a oploceným areálem rozhledny.
Muzeum nabízí poměrně ucelený a objasňující přehled o tehdejší situaci a vlastní bitvě, vše je střízlivě, ale působivě podáno a expozice nijak nenudí. Naopak, člověku tu (jakož i při shlédnutí okolí) maně vytane na mysli osud těch prostých vojáků, kteří zde skončili svůj reálný život za imaginární zájmy svých mocipánů.

Odlehčení po trochu stísňujícím pocitu z muzea je možné zrealizovat vyšplháním na poměrně vysokou (52 metrů) moderní rozhlednu. Ta nabízí neobvyklá dvě separátní schodiště (pro výstup a sestup) a hlavně, vyhlídkovou plošinu ve výši 35 metrů. Bude-li svatý Petr příznivě nakloněn Vašemu konání, poskytne široký a rozsáhlý výhled nejen na oblast bojiště (dnes posetou památníky a hřbitovy), ale i na celé pásmo pohraničních hor od severozápadu na severovýchod.
Kdo má více času a nebojí se lehké procházky, tak může zamířit do nedaleké Čistěvsi (lze tam i popojet) a projít se lesem Svíb, který se stal dějištěm nejprudších bojů. Dnes je tento les památným místem, plných pomníků padlých vojáků a důstojníků.

Přístup

S navigací nebudou problémy. Oblast protíná hlavní E442/35, která směřuje z Hradce Králové na severozápad na Hořice, Jičín a Turnov, a ta nás dovede až skoro do středu tehdejší bitvy.
Při cestě z Hradce vede na Chlum třetí odbočka vpravo, z Hořic pak odbočíme vlevo kousek za obcí Lípa. Splést se nemůžete, na hřebenu jsou patrné památníky a hlavně, dominuje tu vysoká rozhledna. Po příjezdu do Chlumu je již možno sledovat místní ukazatele, které odbočkou vlevo spolehlivě navedou až k rozhledně a blízkému muzeu.

Okolí

Popravdě řečeno, za slušnějším motozážitkem musíme vyrazit spíše k severu než na opačnou stranu, kde značnou část Polabí zabírají „Hradubice“, tedy Hradec Králové a Pardubice. I když i tam se dají najít zajímavé POI, dneska vyrazíme do severní polosféry.
Podél hlavní na Náchod se okreskami promotáme přes Hoříněves do Smiřic, překonáme frekventovanou „33“ a podél Labe dorazíme do Josefova. Jedna ze dvou rozlehlých a do dnešní doby pozoruhodně zachovalých barokních pevností (tou druhou je Terezín) nabídne zajímavou prohlídku nejen pro fandy vojenství a vojenské historie.

Stačí přejet Labe a jsme v Jaroměři, kde si na své přijdou fandové staré železnice a dob, kdy na ní neochvějně vládla pára. U nádraží leží bývalá výtopna, dnes ukrývající lokomotivy, vozy a další železniční artefakty činorodého spolku.
Z Jaroměře se vydáme oklikou přes lázně Velichovky do Kuksu. Na jeho okraji vybudoval František Antonín hrabě Špork špitál pro vojenské vysloužilce a jako mecenáš a ctitel umění rozhodně nešetřil při jeho výzdobě. Značnou část soch má „na svědomí“ známý sochař Matyáš Bernard Braun, jehož díla najdeme rozeseté i v okolí Kuksu. Celý areál i budovy prošly v nedávné době nákladnou rekonstrukcí, takže rozhodně stojí za to se zde zastavit.

Navíc poblíže špitálu najdeme sice menší, ale velmi zajímavé soukromé muzeum auto i moto veteránů.

Z Kuksu vyjedeme směrem na Hořice, kdo má dost času a chuť, může to vzít oklikou přes Dvůr Králové nad Labem, navštívit zdejší safari a pokračovat k dříve již v této rubrice navštívené přehradě Les království.
Z Hořic už pozvolna směřujeme zpět k Sadové, nabízí se zde ještě jedna zastávka. V Bříšťanech, malé vsi jižně od Hořic, najdeme další veteránskou expozici „U Horáků“, zde výhradně věnovanou motorkám. Bývalá hospoda ve středu obce je dnes plná zajímavých motorek.

Catering

Přímo v místě se u paty rozhledny nabízí hospůdka. Prostá, na nic honosného si nehrající, poskytující ale zcela adekvátní, byť jednoduché, občerstvení. Dá se posedět uvnitř i venku, podle počasí a chuti.
Další možnost k upokojení potřeb zažívací soustavy lze zrealizovat ve Chlumu či v dalších zařízeních v blízkém okolí.

Palivo

Nejbližší čerpačka je k dispozici pár kilometrů odtud na pokraji obce Sadová, samozřejmě při hlavní silnici 35. Při výletu můžeme doplnit palivo ve Smiřicích, Kuksu a Hořicích.

Informace o redaktorovi

Jiří Bašný - (Odebírat články autora)