Zdravím kamarádi motorkáři / ky,
28.8.2007 v 8:30 ráno ruka osudu dostala i mě. Došlo k tomu, čemu sem cca 60tis KM zdatně odolával. Jedu zrovna do práce po dálnici Turnov - Praha, odbočuju na sjezdu na Mnichovo Hradiště, připravuju se na zatáčku, kterou jezdím každý den, znám ji a "mám ji najetou". Podřazuju na trojku nebo čtyřku, na tachu 100km/h, brzdím motorem na cca 90km/h, vysednu si, naklopím motorku a začnou se dít věci.

Další co si pamatuji jsou nezvykle natočená řidítka vzhledem k rychlosti jízdy. Objevuje se mi to před očima jako fotka nebo vteřinový video kdy cítím, že přední kolo ztratilo adhezi s vozovkou a motorka jde nezadržitelně k zemi. Hlavou mi probíhá "tos posral, mašina bude na maděru". Následuje kolínko, lokýtek, ramínko a lehký náraz helmou o vozovku. Ani nevím jak pouštím motorku a naše cesty se rozdělují. Z pozice na boku se převracím na záda, motorka pokračuje směrem vpravo.

Další okamžik, vyvstávající před očima je z polohy na zádech kdy zvedám hlavu a koukám kde skončím. Vidím rychle se přibližující svodidla. Instinktivně pokládám hlavu a nejspíš se před nárazem ještě lehce na silnici otáčím. Slyším zvuky motorky škrábající o silnici a její náraz o svodidla. Kdesi sem četl, že v takových chvílích vám proběhne před očima celej život. V hlavě mi proběhlo akorát že bych se měl snažit narazit co nejlépe a minout sloupek svodidel. Během té ani né vteřiny není čas vůbec na nic. Následuje náraz kterej si nepamatuju.

Ležim pod svodidly a plný adrenalinu a nasranosti chci vstát běžet k motorce. Při prvním pohybu ale následuje šílená bolest, takže opět ulehám a zjištuju čím vším můžu hejbat, ruce sou dobrý, levá noha taky, ale pravou nohu sem při nárazu asi neměl tak skrčenou a na stehnu kalhot vidím bouli jako svině. V tom přibíhá chlapík, kterýmu sem strašně vděčnej za to, že se o mě postaral (i když určitě jako všichni ostatní spěchal do práce). Do příjezdu sanitky si se mnou povídal, zavolal kámoše ze servisu na odvoz motorky atd.

Přijíždějí hasiči, sundávají mi helmu a nasazují krční límec, zjištují můj stav. Prosím je aby mi postavili motorku aspon na stojan, aby z ní nic neteklo. Nejde to - prej kvůli policajtům. Chtějí mě fixovat na nafukovací nosítka. Škrábu se zpod svodidel, bolest se vrací. Kolega ze servisu přijíždí (cca minutu po hasičích), zrovna když mě chtějí překládat na nosítka. Když mě vezmou za zlomenou nohu, nastává taková bolest, že se mi zatmí před očima. Přijíždí sanita, ptají se mě jestli sem měl helmu (nechápu, ležela kousek ode mě a navíc sem byl komplet oblečenej, tak proč bych měl jezdit bez helmy) sundávají mi boty, levá vpoho, u pravý se bolest vrací. Když sem v sanitě, přijíždějí policajti, ptají se mě jestli sem měl helmu. Ocenuji, že nechtějí, abych si tam lehnul znova kvůli vyšetřování

Vezou mě do Klaudiánovy nemocnice v Mladý Boleslavi. První dotaz doktora na mě je, jestli sem měl helmu . Následuje svlékání z bundy, doktorům a sestřičkám se nedaří rozepnout ji od kalhot, dostávám asi 4 injekce proti bolesti a bůhví čemu ještě a kapačku. Sestřička bere do ruky velký nůžky. Bráním se že kalhoty ze mě musí sundat bez stříhání. Všichni se tomu díví. Další bolest, ale kalhoty jsou nakonec dole. V mezičase píšu smspřítelkyni, že sem v nemocnici, mam zlomenou nohu ale jinak sem vpořádku. To sem ale ještě netušil, že mě čeká další přesun na nemocniční lůžko. Když tu zlomenou nohu vidim, je bolest ještě větší. Doktor říká, abych uvolnil svaly a snaží se mi ji natahovat, počítám andělíčky. V tý chvíli se prostě nedokážete uvolnit a pohled na nezvyklý tvar nohy tomu vůbec nepřidá. Přijíždí policie, berou mi krev a snaží se mě vyslýchat. Omlouvám se že nejsem ve stavu jim ted cokoliv říct. Opět se ujištují, že sem měl helmu . Motorku mám prý na hlídaném parkovišti, v omámení jim ještě děkuji, vůbec mi nedochází že si ji měl odvézt kolega.

Pak mě šoupli na pokoj, kde střídavě usínám a budím se. Dostávám další kapačky a injekce. Následuje převoz na operaci a poslední přemístění z pokojového lůžka na operační, proklínám tu bolest, chudák sestřička mě podle jejího výrazu asi lituje
Mám podepsat papíry, na který skoro nevidim, údajně pro narkozu, snažím se je číst, ale nemá to cenu, nedokážu se soustředit a přečíst souvisle ani jeden řádek. Ujišťuju se u doktora, že o nohu nepřijdu, podepisuji, usínám a probouzím se až na pokoji. Noha je o poznání rovnější, ale bolí jak čert. Přichází za mnou s brekem přítelkyně, ale po narkóze neudržím víčka otevřená déle než pár minut. S pocitem bezpečí usínám.

V následujících dnech si uvědomuju jak složité jsou základní úkony jako třeba dojít si na záchod. Banální otočení se na posteli na bok je díky bolesti nemyslitelné... Po čtyřech dnech opouštím nemocnici, protože se už dokážu pohybovat na berlích, ovšem vstát z postele je tak na 10minut

Dnes je to týden po operaci a vstávání z postele, chůze o berlích nebo sezení už mi nedělá velký problém, nicméně neuvážený pohyb mě vždycky rychle vrátí do reality.

A výsledek? Zlomená noha ve stehnu cca 15cm od pánve. Jinak nemám ani škrábanec. Oblečení mi zachránilo krk, jinak bych byl podřenej a z nemocniční postele jen tak nevstal ještě pár týdnu. Budna na předloktí prodřená a roztržená, kalhoty lehce odřené, ale skoro to není vidět, helma lehce odřená nad plexi a vzadu. Motorku sem zatím neviděl, ale prej jsou utržený budíky, ohlá řidítka, trochu podřený podsedlový plasty, zrcátko vhajzlu, plexík na kaši, výfuk rozdrcený... cca za 20tis.

Ponaučení? Nepodceňovat důležitost řádně zahřátých pneu a teploty silnice. I tam kde to "máte najetý" se můžete řádně vysekat i když ste tu zatáčku předtím projeli x-krát.

Časem dodám i fotky.
Jezděte opatrně, ta bolest, kterou sem si musel zažít nikomu nepřeju.

Bad