Nemůžu nereagovat, na nedávno založené vlákno o pořadu "Ta naše povaha česká - Tuningová společnost" či jak to inteligenti z ČT nazvali.

Nejdřív jsem myslel, že se na reakce vykašlu, ale zrovna jsem se chtěl na něco podívat a narazil jsem na jeden článek, se kterým 101% souhlasím..

Pro ty co nechou klikat, text níže... jinak ODKAZ www.tuning.cz ... a jestli můžu naivně požádat, tak bych si přál klidnou a objektivní diskuzi

Článek:

Debaty ohledně nedávno odvysílaného pořadu nepřehlušily ani petardy a rachejtle, a tak si nemohu nepřisadit. Nemaje letošního silvestrovského večera náladu na práci, využívám tohoto času k sepsání komentáře na téma "tuningovaná společnost" a přilívám tímto zaujatým a neobjektivním názorem do již notně rozfajrovaného ohně.

Měl bych-li ohodnotit pořad jedním slovem, pak by tomu odpovídal nejspíš výraz „škvár“. Pokud bych jej snad měl rozšířit o přívlastky, pak by to byl „zaujatý, tendenční, negativistický, zesměšňující a nevyvážený škvár“. Zprvu jsem čekal, že se dočkám lehce ironického, nicméně relativně objektivního komentáře s patřičným nadhledem a snad jsem se i trochu bavil. Na konci už zbyla jen jistota, že se celá tuningová scéna, a to prosím nejen česká, stala obětí typické české pseudonovinařiny.

Zarážející je především povrchnost, která z celého pořadu doslova stříká, komentáře snad všech „zasvěcených“ z řad „odborníků“ jsou už jen zdrcující tečkou. Shlédl-li ten pořad někdo tuningem nedotčený, musel nutně nabýt dojmu, že co tuner, to ryzí retard. Vypatlaný nesvéprávný pacient, který vykřikujíc něco o „dementních vývojářích ve fabrice“ oblepuje auto všemi dostupnými, samozřejmě nehomologovanými čínsko-tchajwanskými cetkami ze sortimentu místní benzínové pumpy a všech přilehlých supermarketů, které pak za jízdy odlétávají přímo na čelní skla ostatních účastníků provozu, aby tím uvolnily místo a celá scenérie se mohla opakovat.

Kámen úrazu evidentně spočívá hned v úvodu v tom, že pan redaktor Bělohlavý ke své a bohužel ke smůle všech tunerů nepochytil onen drobný lingvistický rozdíl mezi slovy „tuning“ a „styling“. Výrazem naprosté naivity by pak bylo chtít po něm, aby pochopil rozdíl významový. Tomuto možná jinak brilantnímu investigativci také zcela unikl mezi tunery dnes již naprosto zažitý termín „tuzing“. Docela se divím, že ho na existenci tohoto výrazu neupozornil některý z přizvaných „odborných motoristických“ publicistů, každým coulem „zasvěcených“ to komentátorů. Po skončení pořadu sedím před počítačem, něco ve mně začíná kypět a nemohu se zbavit dojmu, že někteří z nich jsou odborní publicisté asi jako já burzovní makléř, a to navzdory mé letošní, vlastně teď už loňské poměrně úspěšné obchodní bilanci.

Mistři publicisté patrně neprominou. Skutečnost, že někdo umí na objednávku automobilky napsat predikovaný pozitivní redakční test na novou Škoda Fabia Simply Clever, přičemž při tom šikovně zamaskuje fakt, že je to krám kterému teče do nosníků a na podlaze se tvoří loužičky, ještě neznamená, že je kompetentní ke komentování něčeho tak specifického, jako je tuning. Kdo se tuningu nikdy ani okrajově nevěnoval, kdo nikdy na auto nesáhl jinak než zpoza volantu má právo tak akorát stáhnout ocas mezi nohy a ne vyjadřovat se k problematice tuningu ve veřejnoprávním médiu. Zcela zdržet takových komentářů na adresu tunerské scény by se pak měl člověk, který za celou dobu v oboru nezaznamenal, že motor nemá obsah nýbrž objem, který stihl v historicky krátkém čase rozmlátit možná víc aut, než má na ruce prstů a které si pořídil za peníze vydělané vydáváním článků o tunerech samotných v časopise o tuningu a pro tunery.

Trapnost hraničící s arogancí pak doslova čiší z publicistického playboye, který se opírajíc o sněhobílé BMW nejspíš nebo á la M3 pohoršuje nad skutečností, že tuner przní někde v garáži Monu Lisu (např. Daewoo Matiz), geniálně to kompromisní dílo mistra konstruktéra a zmrda ekonoma výroby. I po třetí skleničce aperitivu svým možná již lehce zastřeným myšlením chápu, že pro něj při dálniční DéJedna BMW Challenge představuje takový upadlý spoiler doslova noční můru. Božíčku, kolik škody by asi nadělalo na prémiovém německém produktu řítícím se over 200 km/h třeba upadlé zrcátko M3-style Made in Taiwan? Pro mě osobně nepředstavuje tuner pilotující svůj ospoilerovaný snížený tunecar rychlostí 120 km/h větší nebezpečí, než Mr. White EmDrei ohrožující svými již mírně unavenými „bůhvíjestli“ 343 PS při rychlostech mimo zákonné limity všechny ostatní, kteří nemají peníze anebo chuť jezdit v odporně sériovém wagenu z Mnichova. Mimochodem, ví pan BímrIzEJaPíKchár třeba to, že sériovému modelu Mondea 1996 praskal zadní nárazník zcela běžně a při vyšších rychlostech se doslova měnil v trhací kalendář? Stěžoval si snad pan BojímSeUpadléhoSpoileru někdy na kompetentních místech? A proč ne? Obávám se, že signifikantní rozdíl mezi skutečným tunerem a panem MonaLisaProtektor je v tom, že tuner si uvědomuje tu hořkou skutečnost, že produkční auto je v mnoha případech až příliš kompromisní výrobek na hony vzdálený dokonalosti Mony Lisy a ví, že prostor pro vylepšení (tuning) zde existuje.

Vždycky jsem si utahoval z tuzerů, těch omezenců, kteří ignorujíc základní fyzikální zákony doslova olepují svoje auta neužitečným balastem pochybné kvality i provenience způsobem vlaštovky stavějící hnízdo. Byl a stále jsem skalním vyznavačem tuningu, toho ryzího funkčního tuningu, který na první pohled není vidět a který auto skutečně dělá lepším, než jak jej vyprodukovala fabrika. S postupem času jsem však i já přijal styling jako jistou odnož tuningu a ačkoliv nejsem jeho vyznavačem, jsem z důvodů uvedených níže dalek posměškům na adresu jeho vyznavačů.

Doslova zarážející je, že nikdo z těch honičů trik redaktorům ČT neřekl, že to, co jejich kamery celou dobu zachycují, není pouze tuning, ale ve většině případů styling kombinovaný s prvky tuningu? Že to, co kritizují a čemu se užitou dramaturgií naprosto evidentně vysmívají, v Brně na Tuning&Custom Salonu vůbec nenatočili? Proč jim nikdo neřekl, že tuning rozhodně není „ta naše povaha česká“, ale že je to celosvětový fenomén, jehož finanční objem se jen v České republice údajně odhaduje na více než 3 mld. Kč ročně? V neposlední řadě jim nikdo neřekl, že to, co v Brně natočili, je víceméně až druhá liga české tuningové scény, že ta špička, ta úctyhodná přehlídka hromady pro někoho nesmyslně utracených peněz, píle, trpělivosti a hodin práce se nachází uvnitř té haly, kolem které celou dobu tak akorát chodí. To snad bylo pánům redaktorům líto peněz za vstup, nebo prostě byli jen líní natáčet v mizerných světelných podmínkách?! Byli se snad pánové redaktoři podívat na Worthersee nebo snad Bodensee? Nebyli, jasně že nebyli! Pánové redaktoři, chyťte se za rypáky a jeďte se podívat, co s auty dělají Němci, Italové, Švýcaři, Francouzi, Holanďani a Rakušani, protože jste odvedli skutečně mizernou práci.

Proč se nikdo z přizvaných komentátorů nenamáhal pochopit příčinu nebo třeba skrytý smysl tuningu? Že ačkoliv to je pro některé fanatičtější jedince jistá forma náboženství, je to pro drtivou většinu jen velmi, ale velmi drahý koníček. Ovšem jako každý pořádný koníček si i tento vyžaduje od svých vyznavačů něco víc, než jen každodenní vohnoutské nadávání na poměry během hospodských sedánků u bečky piva. Proč se redaktoři nezajímali, co všechno tomu musí tihle většinou mladí kluci svým snům obětovat? Že na těch autech mnohdy nechali roky života a mají k nim těžko definovatelný vztah, patrně nejsou svým nabubřelým mediálním mozkem vůbec sto pochopit.

Vyznění pořadu je tak více než tristní. Skoro to vypadá, že tuner snažící se o splnění svého snu je v očích české veřejnoprávní televize a motoristických publicistů míň, než zhulený squatter vystěhovávaný za asistence Policie z nelegálně obývané nemovitosti. Proč nikdo nahlas neřekne, že pro společnost je 1000x přijatelnější tuner v alespoň trochu smysluplně upraveném autě trávící volný čas v garáži s flexou v ruce a jezdící podle pravidel kvůli strachu z pokuty za nehomologovaná zrcátka, než nepřizpůsobivý trávící svůj volný, především noční čas přemisťováním majetku nás přizpůsobivých? Ergo, kdo si hraje nezlobí!

V pořadu zazněly snad jen tři naprosto nezpochybnitelné pravdy. Za prvé: je smutnou pravdou, že snaha českého tuzera uplést z hovna bič je zřejmá a mnohdy nevyvolá nic víc než útrpný pohled. Takových exemplářů ovšem bylo v celém pořadu jak šafránu a to navzdory velmi bídnému výběru. Za druhé: že se tuneři občas berou až příliš vážně. To ale katolíci mnohem častěji a nikdo se jim v televizi nevysmívá. Za třetí: dokud to výslovně neohrožuje ostatní, ať si každý jezdí v čem chce. A pokud se někomu líbí chlupatý potah na volantu, je to jeho věc. Je to sice příšerné, esteticky naprosto nepřijatelné, ale je to jeho věc!

Páni „odborní“ publicisté, buďte rádi, že si ti kluci hrají a místo toho, abyste se jim vysmívali, se spíš snažte, aby ta jejich hra měla alespoň nějaký smysl. Koneckonců to jejich hraní si s auty vás všechny více či méně živí, takže by to vůči jejich koníčku chtělo více tolerance a jejich snažení byste měli posuzovat s kapkou pokory.

Tunerům a tunerkám mohu doporučit jediné: skutečně se neberte tak moc vážně a až se zase objeví nějaký redaktor z ČT s kamerou, rovnou ho s rozběhem nakopejte do prdele!

Naposledy editováno 03.01.2010 03:34:14