MrsAtasova>asi bych se podepsala....
Jen když si vzpomenu,co jsem dělala s čezetou na začátku a jak jsem sedla na sportstera,tak pohoda..... ,možná jsem byla trubka-nevím!
A možná to bylo tou mojí "roztěkaností" a pocitem,že to v poho zvládnu,možná jsem sem tam moc lekovala.....ale respekt by být měl-o tom žádná!

Tak to já měla asi trošku opačně. Normálně jsem docela rozlítaný člověk (a roztržitý je asi ten nejlepší výraz ) a právě když jsem poprvé měla řídit Jawu 350ku (v motoškole), tak jsem byla soustředěná tak na 110%. To co mi dělalo problémy byla sice jedna strana mince, ale ta druhá byla to, že jsem se naprosto soustředila na to, co dělám, kam šlapu, o co se zrovna snažím a tak.
Dneska jsem právě o respektu k motorkám a k jízdě přemýšlela. Kde respekt končí a kde začíná. Když mi tachometr ukazoval jiné hodnoty, než které by byly obhajitelné před PČR, tak mě tak napadlo, že teď se proletět, tak je konec. Prostě jsem si to uvědomila jako fakt. Žádný strach, nic. Ty sedláš Harleye, tak to možná máš úplně jinačí. Ale uvědomuješ si třeba při určité rychlosti, nebo při určitém manévru, že to mohlo být naposled? Tím samozřejmě nemyslím krizovku, to pak asi každému zatrne, ale právě při úplně normální situaci.

Tyffania> To je moc hezky napsaný Ani to nemusí bejt krizovka, ale ona povedená levá zatáčka se slušným náklonem s hezkým pocitem a jen si pomyslíš na to, že ten kamión, co ho právě elegantně míjíš v protisměru si mohl o trošku víc nadjet ...

Holky tohle mi včera udělala městská doprava ve městě, pak, že jsme my prasata, ten s tím autobágem jel jak čuně, půlkou v protisměru, jedny kola "zabořený na doraz", brzdy skřípaly, já se snažím si nekoukat jen půl metru před kolo, tak jsme se v poho vešli, jen jsem si nestihla všimnout, jestli tam měl lidi. Já bych už asi hledala igelitovej pytlík

Tyffania>Tak to já měla asi trošku opačně. Normálně jsem docela rozlítaný člověk (a roztržitý je asi ten nejlepší výraz ) a právě když jsem poprvé měla řídit Jawu 350ku (v motoškole), tak jsem byla soustředěná tak na 110%. To co mi dělalo problémy byla sice jedna strana mince, ale ta druhá byla to, že jsem se naprosto soustředila na to, co dělám, kam šlapu, o co se zrovna snažím a tak.
Dneska jsem právě o respektu k motorkám a k jízdě přemýšlela. Kde respekt končí a kde začíná. Když mi tachometr ukazoval jiné hodnoty, než které by byly obhajitelné před PČR, tak mě tak napadlo, že teď se proletět, tak je konec. Prostě jsem si to uvědomila jako fakt. Žádný strach, nic. Ty sedláš Harleye, tak to možná máš úplně jinačí. Ale uvědomuješ si třeba při určité rychlosti, nebo při určitém manévru, že to mohlo být naposled? Tím samozřejmě nemyslím krizovku, to pak asi každému zatrne, ale právě při úplně normální situaci.

Určitě!
kdykoliv vyjíždím,tak si třeba řeknu snad to někde nerozstřelím,nebo snad mě dneska nikdo nesejme...pač opouštím děti.Kdybych je neměla asi bych byla víc dravá a blbější.....

Takže když nevyjedu zatáčku idoš stopou určitě si hned přehrávám,co by se stalo...kdybych .....nebo když to natáhnu na 160 na rovince(jen zkoušímco dám a musím vidět že se to dá),tak si řeknu...teď malej králíček či srnečka a jdeš frajerko........jinak jezdím opravdu na pohodu.
Nebo když jsem si dala místo za 3 v zatáčce za 1 drift,prdel mi ulítla,ale ustála jsemto bez "emocíů.
A to tě tak nějak pak zase na jistou dobu nakopne,že jsempřecijenom ešče nevyjetá "trubka".... (se možná shazuju víc,než je třeba...ale je to asi třeba)