Já prodělal pár operací kolen, od banálních vyšetření až po plastiky vazů a včera sem konečně mohl začít provozovat sport, zvaný běh...
začínám pomalu a pro ěnkteré to bude směšné,a le pro mě to velké zadostiučinění, pohyb jako tkaový mi dost scházel, tekže tedka su šťastný jako blecha když se vrátím z běhání a jazyk na mikině, spocený jako prase a krásně unavený.
Zažil tady někdo taky takové "návraty", nebo je tot ady samý motorkářský povlaeč a flákač?
BagoBorec>Škoda že většina lidí sportuje bez nějakého plánu a tím pádem bez užitku...
no pořád lepší aspoň něco, než se jen flákat a bejt línej jak prase... Krom toho něco si naplánovat je moc hezká věc, ale vytrvalost (aby ses na to časem nevykašlal) bývá horší. Ach ta motivace, to je boj :\
Ted začínám chodit do fitka, doufám že mi to vydrží celou zimu a na jaře to bude znát Jinak hlavně ježdění samo o sobě je dost náročný. Takže si myslim že určitě nejsem ten línej typ..
Já měl operaci na koleno cca 4 roky zpět a po cca 6-10km běhu mě to koleno jako že docela bolí. To radši 50km na kole...
Ale občas si zaběhnu 7 km z hospody domů z Florence do Vysočan po 7-8 pivech, když mně ujede noční tramvaj, prostě se mně nechce čekat na další. Pak ale zase ta cesta docela utíká.
Naposledy editováno 26.09.2008 00:22:05
Alespoň to jsem si tehdy myslel. Jenže pak mě (po 17 letech kouření, cca 20tku převážně startek, kamelek a jiných bezfiltrových cigararet denně) z toho začala bolet hlava a já chtě spíš ale nechtě musel kouření nechat. Abych viděl, jak se plíce lepší, tak jsem začal znovu běhat. Bylo to v roce 2003 a dal jsem svůj první maratón za 3 hod 30 min. Běhám tak nějak pořád, i když druhý maratón jsem dal až v roce 2006 s časem cca 3 hod 45 min. Časy nejsou důležité, mě běhání baví. A všechny kuřáky chci povzbudit: nechte toho, protože pak teprve poznáte, jak lahodně chutná pivo a víno! (a ráno pak nebolí tolik hlava)