Nasel jsem na inetu tuto prihodu!tak hezke cteni! :o)Příhoda aneb hanobení českého národa dovoleno
Je velmi brzo ráno, a není to ani dvě hodiny, co se mi stal zvláštní, ale dnešní době příznačný zážitek. Bylo těsně před půl čtvrtou ráno a šel jsem od ústeckého hlavního nádraží směrem k Mírovému náměstí. Pro případné „mravokárce“ podotýkám, že mi již dávno bylo osmnáct, byl jsem po práci a v tu chvíli se na náměstí Míru nacházelo bez přehánění několik desítek lidí, kteří stejně jako já užívali pátečního večera.

Byl jsem s kamarádem ze základní školy posedět a „pokecat o starých časech“. Celý večer se výborně dařil, dokud jsem nedošel na zastávku trolejbusu, který mě měl dovést domů. Pod stříškou zastávky si totiž hověli dva Cikáni, muž a žena okolo pětatřiceti let. Cikánka byla velmi zaujatá svým slovním projevem, jehož leitmotivem byla slova „ZASRANÍ ČEŠI“. Stoupl jsem si k našim romským spoluobčanům a chvilku naslouchal. Pointou celé vášnivé řeči, kterou Cikánka evidentně nepronášela jen ke svému druhovi, ale tak, aby ji slyšelo nejlépe celé náměstí, byla slova, „ŽE ONA KRMÍ TY ČESKÝ MRDKY“.

Neschopen dále snášet urážky mého národa jsem se jí, pravda poněkud naštvaným hlasem zeptal, jestli celou svou trapnou tirádu myslí vážně. Odpovědí mi byla, kupodivu, slova typu „MRDKO“, „SVINĚ ČESKÁ“ a „ZKURVYSYNU“. Zeptal jsem se však ještě docela klidně, zda svá slova myslí vážně. Na to jsem byl napaden partnerem zmíněné Cikánky, taktéž Cikánem. Vše se odehrávalo na rušném místě, celý incident byl stoprocentně zaznamenán kamerou Městské policie. Přesto se mezi přihlížejícími, kterou v tu chvíli bylo nejméně dvacet, nikdo, kdo by mi pomohl. NECELÝCH PADESÁT METRŮ ODE MNE STÁLI DVA PŘÍSLUŠNÍCI MĚSTSKÉ POLICIE. Nikterak jsem na Cikána, který mě napadl, neútočil. Veškerou svou činnost jsem omezil na obranu, přesto jsem nedokázal zabránit úderu do hlavy od Cikána a poškrábání pravé ruky od Cikánky.

Skutečně pár metrů ode mne stáli dva policisté, což ve mne způsobovalo jednak obavu razantněji se bránit, ale paradoxně i naději, že bude zamezeno jednak mému napadání (což jsem ještě jakžtakž zvládal odvracet sám) a hlavně nepřetržitým verbálním výpadům vůči českému národu (což jsem opravdu psychicky nezvládal). Pro upřesnění dodávám, že v bezprostřední blízkosti se nacházelo v tu chvíli minimálně deset lidí, a to Čechů. Být to Cikáni, dopadl bych jistě o poznání hůře. Přesto nikdo z nich, dokonce (což mě velmi mrzí) ani bývalý spolužák se nepostavil na mou obranu. Nu což, na „bitvu o ztracenou vartu“ jsem zvyklý. Policie se z ničeho nic blíží a Cikán táhne svou agresivní partnerku pryč. Její výrazivo však zůstává stejné. Jsem v tu chvíli necelý metr od příslušníků, a tak jen zlobně svírám pěsti a cedím své názory skrze zuby.

Cikánka mluví o „ROZKOPÁNÍ ČURÁKA“ a „ZASRANÝCH BÍLÝCH MRDKÁCH ČESKÝCH“, což nezvládám akceptovat a vytrhávám se svému bývalému spolužákovi, který mě do té doby držel za mikinu. Jsem v sekundě zadržen policisty. Cikánka je napomínána, aby „nerušila noční klid“ (!), zatímco mě je řečeno, že jsem provokatér. Ptám se policisty, jestli je Čech a jestli mu nevadí urážky vlastního národa – odpovědí jsou mi fráze typu: „jako by jste je neznal“ a „my s tím nic nezmůžeme“. Nyní jsem plně rozhodnut podat na Cikánku trestní oznámení za hanobení rasy a národa, než však stačím cokoli říct, jsem policií odtlačen mimo zastávku, agresivní a arogantní Cikáni nastupují do trolejbusu a odjíždějí. Na mé protesty policisté reagují upozorněním, abych se uklidnil, jinak že budu předveden „pro rasismus“ (!!!).

Tedy v Ústí pozor, až vám bude do českých sviní nadávat nějaká černá lady, nebo vás napadne její přítel, dejte pozor na ústa, mohli by jste být bráni jako rasisté. Každý z vás si asi dovede představit, jak by probíhala celá událost v případě, že na místě Cikánů by byli běloši (nedej bože „neonacisté“).