Prý jsou to velmi vzácné mrchy, takže se sice prodávají, ale ne úplně za levno.Tahle je v Itálii za 15.500 eur .

Další je za 17.500 eur , ale zase má míň najeto. K tomu dvojsedlo a zadní stupačky, podle tlumičů výfuků asi i tišší verze.

Poslechově docela uši drásající, ale třeba si špatně seštelovali mikrofon.

počuj, toto bolo vo filme!! pamätáš? nespomínam si na názov

Michael Douglas Black Rain 1989
https://www.csfd.cz/...-cerny-dest/prehled/

Destroyer> Paměť máš tedy dobrou! Ovšem tvrzení, že, cituji:

In the opening scene of Black Rain Michael Douglas rode a Harley XLCR caferacer.

je zavádějící a pravděpodobně se jedná o tzv. dezolátské dezinfo. Skuteční znalci odhalili v tomto filmu:

The bike is EVO sportster ( 1986 ->) which has a "body kit" installed. If you look engine of the bike you notice it at once that in the movie bike is EVO instead of Ironhead. Other things are wheels, original had 7-spoke castwheels 19" and 18" but in movie there is 9-spoke 18" and 16" wheels...

Jednu takovou lacinou náhražku jsem odhalil na mobile.de , 883 ccm EVO za 10.000 eur.

Údajně je to XLCR kit firmy Mecatwin

Krautkopf> človeče ja som to videl 15+ rokov (ak nie zrovna 20?) späť rozhodne som nechcel šíriť dezinfo ale info dosť dobré vďaka že si to uviedol na pravú mieru
No rozhodne ma tvoj príspevok vrátil hľadať v myslí po šuflíkoch!

Sledováním následujícího videa jsem došel k názoru, že tuning dvacet let starého motoru proběhl hlavně tak, že ho postříkali černou barvou a výfuková potrubí propojili, aby to vypadalo jako X.

Taky zajimavost

puffybodie> To je ovšem nějaký obyčejný Sportster, podle té fotky, kterou jsem dal do úvodu, vhodný akorát tak pro míšence. My se tady bavíme o motorce pro bělochy, co mají svou pevnou kládu naditou v ještě pevnějších leviskách!
Prodavačky byly speciálně vyškolené a pečlivě vybírané, aby se nestalo, že se to dostane do rukou nějakému buzíkovi.

Krautkopf> zatiaľ je len 3. apríla a už ašpiruješ na fašistický príspevok mesiaca...

Destroyer> Určitě myslíš White Anglo-Saxon People, či co to P vlastně znamená.

Kdo umí amerikánsky, může si počíst.

Krautkopf píše: puffybodie> To je ovšem nějaký obyčejný Sportster, podle té fotky, kterou jsem dal do úvodu, vhodný akorát tak pro míšence. My se tady bavíme o motorce pro bělochy, co mají svou pevnou kládu naditou v ještě pevnějších leviskách!
Prodavačky byly speciálně vyškolené a pečlivě vybírané, aby se nestalo, že se to dostane do rukou nějakému buzíkovi.

Moc pekna prodavacka

Jinak vzhledem k dnesnimu Sportsteru je i ten z doby AMF hotovy Bentley

Z jiného soudku, prohnáno přes překladač.

Harley-Davidson XLCR byl americký café racer motocykl vyráběný společností Harley-Davidson v letech 1977-1979. Podle některých tvrzení jej konstruktér Willie G. Davidson vytvořil ze stávajícího modelu XLCH Sportster, původně jako své osobní vozidlo. Ve skutečnosti byl motocykl navržen tříčlennou komisí: Bob Modero (inženýr Harley) Jim Haubert (Jim Haubert Engineering) najatý jako nezávislý dodavatel Skunkworks a Willie G. Ačkoli nebyl přítomen, tato skupina měla silný stylistický vliv Deana Wixoma, když se všichni tři rozhodli jako jeden z výchozích bodů zvětšit palivovou nádrž XR750 pro terénní tratě. Pan Wixom byl původním konstruktérem této palivové nádrže.
Změněný styling zahrnoval přidání "bikini" kapotáže, úzkého předního blatníku, přetvořené palivové nádrže, sedla pouze pro pilota a jedinečného výfuku "siamesed" dva do dvou. Při uvedení na trh v sedmdesátých letech 20. století byl "zákazníky do značné míry ignorován" a "slavně propadl v prodejích", byl "narkoleptickým v zatáčkách" kvůli dlouhému rozvoru a geometrii řízení připomínající cruiser, s "letargickým výkonem", ale o třicet let později se stal sběratelským artiklem.

Harley-Davidson XLCR1000 je v nabídce modelů slavné společnosti z Milwaukee ve Wisconsinu jedinečný tím, že rozhodně není postaven na stejných "uvolněných" liniích jako jeho stájové kolegyně z kategorie cestovních motocyklů. Ve skutečnosti část názvu CR znamená Café Racer a Harley je bezesporu jedním z nejagresivněji vypadajících Café Racerů. Ačkoli se XLCR navenek liší od ostatních Harleyů, stále má slavný V-twin motor, který má při rozměrech 81 mm x 96,8 mm objem 997,5 cm3.
Motor je 45stupňový a vyznačuje se kompresním poměrem 9:1, jednoduchým ovládáním ventilů pushrod, jediným 38mm karburátorem Keihin a veškerou spolehlivostí, kterou by člověk mohl potřebovat. Motor je sice málo sofistikovaný, ale se svými 68 koňskými silami při 6200 otáčkách za minutu a, ačkoli to nebylo zveřejněno, pravděpodobně s točivým momentem kolem 60 N.m by mohl strhnout dům. Ačkoli společnost údaj o točivém momentu neuvádí, tvrdí, že tato "tajná hodnota" je produkována při 3500 ot/min, což je sice nízko na stupnici otáčkoměru, ale je to přesně to pravé pro okamžitou akceleraci na kterémkoli ze čtyř převodových stupňů modelu XLCR. Jediným ústupkem moderní době je u motoru elektrický starter, který se s nastartováním motoru vyrovnává překvapivě dobře. Na rozdíl od hedvábně hladkého japonského víceválce člověk velmi dobře pozná, kdy motor Harleye běží ... Má netradiční zvuk výfuku, hučí a třese se a nenechá jezdce na pochybách o svých schopnostech.

Motor, mokrá vícelamelová spojka a převodovka jsou uloženy ve velmi úzkém dvojitém rámu, k němuž je připojena zadní část podobná slavným závodním Harleyům s dlouhým rozvorem. Díky japonské firmě Showa je použito konvenční odpružení a úhledná kola z lehkých slitin vyrobená firmou Morris. Všude jsou namontovány kotoučové brzdy Kelsey Hayes. Na stroji jsou namontována snížená řídítka, úhledné malé čelní sklo, čtyřgalonová palivová nádrž a kombinace jednosedadla a zadní kapotáže, a téměř vše je černé, od tónované čelní clony a kapotáže až po výfukový systém s matnou povrchovou úpravou. Při prvním usednutí na XLCR si člověk uvědomí, že je menší, než vypadá, protože váží zanedbatelných 485 liber (na poměry Harleye málo) a je štíhlý jako tužka. Ruce přivítají dvě obrovské rukojeti, s pocitem, že jsou snad o sedm čísel větší, a člověk se usadí do pohodlného sedla, které je poměrně nízko, 30,5 palce od země. Jakmile je karburátor naplněn palivem a páčka sytiče umístěná na karburátoru vytažena, motor okamžitě naskočí a ustálí se na volnoběžných 900 otáčkách. Spojka jde mimořádně ztěžka a řazení je nejisté, ale po zařazení jedničky lze z klidu vyrazit a čtvrt míle ujet za něco málo přes 13 s.

Nemá příliš smysl vytáčet motor nad 6000 otáček za minutu a i řazení při 4000 otáčkách za minutu umožňuje dobré zrychlení. Maximální rychlost motocyklu fakticky omezena jeho krátkým převodem, a protože ručka otáčkoměru je v červeném při rychlosti lehce přes 110 mph, nejvyšší rychlosti lze dosáhnout bez jakýchkoli problémů. Vibrace a ohlušující řev jsou dalšími faktory při přibližování se k červené hranici 6500 ot. Díky přilnavým pneumatikám Goodyear a dlouhému rozvoru se Harley dobře ovládá a zatáčí, přičemž má jezdec dostatek vjemů z jízdy. Ve skutečnosti by se dalo říci, že na hrbolatém povrchu může být jízda docela otřesná, což je daní za to, že se Harley celkem dobře ovládá. Brzdění je na suchu "slušné až průměrné", ale na mokru téměř žádné a při čekání na to, až kotouče zaberou v dešti, je provázené vstáváním vlasů na hlavě ... Na druhou stranu, pneumatiky Goodyear A/T si s většinou podmínek poradí dobře a XLCR je na mokrých silnicích žádá od jezdce mnohem méně dovedností, než většina jeho stájových kolegů.

Translated with DeepL.com (free version)

The Racer That Wasn’t
By Kent Taylor

... společnost American Machine and Foundry, známější jako AMF, kterou v roce 1900 založil Rufus Patterson, absolvent střední školy, který se stal strojním inženýrem. Jedním z jeho nejúspěšnějších vynálezů byl "Patterson Packer", který se stal jakýmsi univerzálním strojem v oblasti výroby cigaret.
Když v roce 1969 společnost AMF převzala značku Harley-Davidson, Rufus už byl mnoho let po smrti. ... A v roce 1977 AMF oslovila trh, o kterém ani velká čtyřka neuvažovala, svým prvním (a jediným) cafe racerem Harley-Davidson XLCR.

Pracovník časopisu Cycle News John Ulrich testoval model XLCR pro vydání z 25. ledna 1978. Jaký měl pocit z odvážného skoku Harley-Davidson do budoucnosti? Bylo by velmi slabé říci, že byl ohromen.
"Ty vole ," prohlásil. ", to jede jak svině ... "

Jakmile však přejde počáteční nadšení, pokračuje test svůj pozvolný sestup do motocyklového pekla:
K řazení na XLCR je potřeba dlouhá noha...
Závodní sedadlo je jen kus pěny a nacvakávací vinylový potah.
Malý přední světlomet odvádí lepší práci při zviditelňování motocyklu pro ostatní účastníky provozu než při osvětlování cesty jezdce.
Tlačítko klaksonu není tam, kde je na jiných motocyklech.
....
A je tu nevyhnutelná zmínka o tzv. Harley-Davidson shake: "Motor samozřejmě vibruje, třese řídítky, stupačkami, sedadlem a zrcátky při každých otáčkách, při každé rychlosti. Je to tam vždycky..."

Bylo jasné, že XLCR není ve skutečnosti café racer. Odpružení, jak přední, tak zadní, rozhodně nebylo určené do zatáček. A brzdy? Ulrich napsal: "...nemají žádnou předvídatelnost, není v nich žádný cit, ....".
A to bylo za suchých, optimálních podmínek. Brzdění za mokra bylo bláznivou a marnou snahou; naštěstí značný brzdný účinek motoru stačil na to, aby "XLCR téměř zastavil".

Pokud XLCR nebyl cafe racer, tak co to bylo? Cestovní motocykl? Opět špatně! XLCR byl tak nepohodlný, že cokoli delšího, než 30 minut jízdy, začalo připomínat středověké mučení. Jeho dozadu posazené stupačky možná dávaly smysl na rýsovacím prkně, ale na silnici jezdce nutily do nepohodlné přikrčené polohy a malé plexi posílalo proud vzduchu jezdci přímo pod nos (i když, abychom byli vůči H-D spravedliví, v roce 1978 ještě neexistovalo nic, jako kapotovaný sportovní motocykl).
...
"Je to jen pro zábavu," řekl Ulrich. "To je to hlavní, co si musíte zapamatovat. Protože pokud to vezmete příliš vážně, nasadíte závodnický výraz a budete se snažit prohánět dobrého jezdce na čemkoli svižném, pak budete riskovat v lepším případě zdraví, v horším i život!"

Výroba velké černé bestie za 3500 dolarů skončila po třech letech. Bylo vyrobeno pouhých 3200 kusů XLCR.
V roce 1981 se vedení společnosti H-D spojilo, aby se vykoupilo z područí AMF; o pár let později Reaganova administrativa poskytla společnosti Motor Company výhodu před konkurencí a uvalila na všechny japonské motocykly s objemem nad 750 ccm clo ve výši 500 dolarů (čímž dala vzniknout nové třídě japonských motocyklů s objemem 700 ccm).

A XLCR? V roce 2022 vynesl čistý model s 31 000 najetými mílemi v aukci 15 500 dolarů, čímž možná konečně definoval tento podivný Harley: když už nic jiného, byla to dobrá investice.

Translated with DeepL.com (free version)

Larry Lawrence | July 26, 2017 :

Před 40 lety se Harley-Davidson odklonil od zažitého scénáře. V Milwaukee se začalo s čistým listem papíru a vytvořili svou interpretaci café raceru, která se stala sběratelskou zvláštností, Harley-Davidson XLCR z roku 1977. XLCR sice využíval tradiční pohonnou jednotku XLCH Sportster o objemu 1 000 cm3, ale představoval jedinečný americký pohled na sportovní motocykl. Ačkoli XLCR nakonec nedosahoval čistých sportovních výkonů a během tříleté výroby se nikdy neprodával ve velkém počtu, měl motocykl určitou zvláštnost, která si lidi získala. Byl černý, odvážný, drsný a nekompromisní, jinými slovy pořádný Harley.
Za místo zrodu café raceru se považuje londýnská motorkářská hospůdka Ace Café. Tehdy šlo o to, rozebrat a napumpovat sériový motocykl BSA, Norton, Triumph nebo jiný sportovní britský motocykl, nasadit na něj uzká řídítka, předělat řazení a stupačky dozadu, udělat tužší odpružení, a pokud jste na to měli, přidat rám Rickman nebo Seeley, a pak jezdit pekelně zkroucený od kavárny ke kavárně.
V sedmdesátých letech se k tomu přidala i širší škála japonských a evropských značek, většinou se sportovními bikini kapotážemi. Stala se z toho poměrně početná subkultura motocyklového sportu a slavný konstruktér Harley-Davidson Willie G. Davidson byl údajně fanouškem tohoto žánru a v polovině sedmdesátých let si začal pohrávat se stavbou jednoho vlastního stroje.
Malý tým společnosti Harley-Davidson přivedl myšlenku Willieho G. k realizaci a vyvinul koncept, který vyústil v uvedení modelu XLCR v roce 1977. Model XLCR působil odvážně díky černým skříním motoru a žebrování válců, černému laku, který zahrnoval malou kapotáž, dlouhé sólo sedlo a jedinečný černý výfukový systém Siamese s burácejícím zvukem, to vše jezdící na líbivě vypadajících kolech Morris Mag - samozřejmě černých.
Model XLCR byl do té doby nejrychlejším sériově vyráběným motocyklem Harley-Davidson a zůstal jím až do uvedení modelu XR1000 o šest let později.
XLCR byl ve správných rukou schopen překonat časy kolem 12 sekund na čtvrt míle a 100 mil za hodinu. I když to nebylo špatné, stále byl o celou sekundu pomalejší než jeho 11-sekundoví současníci, jako Yamaha XS1100, Suzuki GS1000, Honda CBX a Kawasaki Z1-R (motocykl, o kterém by se dalo říct, že byl japonskou obdobou XLCR).
Tehdejší testeři si pochvalovali točivý litinový motor XLCR o objemu 997 cm3 s pushrod rozvodem a 45-stupňovým rozevřením válců. Nebyl to takový rychlík, jaký například XS1100, ale motor XLCR měl plynulý nárůst výkonu, doprovázený stále hlasitějším mechanickým bubnováním velkého V-twinu. Široké výkonové pásmo Harleye umožňovalo jezdci soustředit se na cestu před sebou a na techniku průjezdu zatáčkou, místo aby neustále řadil, aby si byl jistý, že je motor v pásmu toho správného výkonu.
Slabým místem modelu XLCR byly brzdy. Za sucha byly tři velké kotouče nevypočitatelné, zpočátku slabé a pak náchylné k zablokování pod velkým tlakem. Pokud měl jezdec tu smůlu, že ho zastihl déšť, mohl jen doufat, že mu bohové semaforů byli nakloněni.
Model XLCR se vyráběl pouze tři roky (1977-1979) a vzniklo jen něco málo přes 3000 strojů. Jen málo z nich, pokud vůbec nějaké, se kdy podívalo na závodní dráhu. Už samotný fakt, že motocykl Willieho G. byl vyroben v konzervativní éře AMF, byl sám o sobě velkým úspěchem.
Možná bylo načasování motocyklu špatné. Věrní příznivci Harleye se zajímali hlavně o Sportstery nebo větší cestovní stroje této společnosti, zatímco milovníky sportovních motocyklů té doby přitahovaly vyšší výkony a větší kultivovanost japonských a evropských sportovních strojů konce 70. let.
Navzdory tomu si XLCR získala své tvrdé zastánce a později se stal poměrně žádaným sběratelským artiklem. Za motocykl, který se v roce 1977 prodával za 3600 dolarů, by se dnes dalo získat pětkrát i více. Jeden model z roku 1977 se nedávno prodal na aukci Mecum za 23 500 dolarů.
Skutečnost, že Harley-Davidson více než 30 let nevyráběl nic podobného modelu XLCR, podle některých až do uvedení modelu XR1200 v roce 2008, z něj činí významný a rozhodně jedinečný motocykl v historii automobilky.
V dnešní podobě je XLCR považován za žádoucí, charismatický 40 let starý stroj, který je nápadný na pohled a vzrušující na jízdu. Od sportovního motocyklu této éry nelze chtít o mnoho víc.
Asi nejlépe to vystihl časopis Cycle World, když shrnul XLCR během svého testu v květnu 1977: "Jako motocykl nemá XLCR mnoho předností. Bráno jako dobrodružství, nemá XLCR konkurenci."

Translated with DeepL.com (free version)

Taky XLCR
https://www.bikeexif.com/harley-xlcr-tracker