pen píše: Hoši, hoši!
Vyserte se na pindíky (největšího mám já a ať mi někdo dokáže, že ne...) a na bouchačky a bavme se o Jawě - pokud možno 350 OHC a pod.
Já si takovejhle opovážlivej tón můžu dovolit, páč je mi víc než 60 a byl sem jak v Rusku, tak v Americe. Vy všichni mladší víte tak akorát hovno, co je v prdeli měkkýho!

Vo co mi jde? Jawa, vy cucáci, není pro každýho a už vůbec ne pro toho, kdo má v rukách nasráno tak, že si neumí seřídit volnoběh aby mu to nechcípalo (je to dokonce i v servisní knížce!), nemá trpělivost nakopávat mašinu přes minutu asi napodesátý, neumí si zabrousit a přetmelit trošku křivý sváry, diví se, že po dvou letech mu zreznou vejfuky jak liška (a v Jawě mu řeknou: máte po záruce - co byste chtěl?), nelíbí se mu, dyž má (v záruce) třikrát vyměněnou lambda sondu a pošle do Jawy poníženou supliku, nemohli-li by mu prozradit jakou by tam moh' dát jinou, než "originální tovární" za skoro 1800 Kč, tak se mu vysmějou! Atd., atd., atd.

MOTOCYKL JAWA SI KAŽDÝ SERVISUJE SÁM, holenkové - vo tom v dobách socialismu nikdo nepochyboval a nikoho by ani nic jinýho nenapadlo!!

Každýmu - místo dějepisu - doporučuju koupi "moderní" Jawy a hned (a nadosmrti) bude vědět jak se žilo za komunistů! Nakonec, v zemi výrobce motoru se tak určitě žije dodnes. Ve zdech fabriky v Týnci n. Sázavou je to zažraný eště po 30 (slovy: třiceti) letech a doktor filozofie a teologie Kraft se taky tak chová, i dyž si v tý době nejspíš hrál v uhláku na horníka a hovnu říkal PAPU. To je nepřenosná životní zkušenost a tu rázem pochopíte investováním pouhých 100 - 120 tisíc korun - no, nekupte to... A případnejm pochybovačům doporučuju zjistit si, kolik stojí kvalitní vzdělání.

Tak mě je 49, takže taky mám něco za sebou, ale tohle je opravdu výplod. Bych zvracel nejraději. To je argumentace na úrovni vepřové hlavy.

Naposledy editováno 19.08.2020 13:01:38

PatMatbanda>

PatMatbanda> A já s vašim předřečníkem naopak souhlasím. Mám kolegu,zarytého Jawistu.
Je mi už těsně přes 50 a jeho příhody se slzou v oku poslouchám. Vzpomínám na své mládí na Jawa a ČZ a občas lituji,že od té doby co jezdím různé japonce,vytratil se pocit,že i cesta může být cíl.
Moje cesta je prostě nuda. Nuda.
Pouze jednou,sám si za to můžu, hledal sem na cestě závadu přepínače světel, stylově tažené vnitřkem, přemostěním pojistky. Okamžik štěstí a pak mi zuhelnatěl hlavní kabelovej svazek. Inu chybami se člověk učí.
Ale jinak, Kam jel, tam taky dojel, a ani nevím proč s sebou tahám to nářadí.
O tom že by mě snad po 500km chytil ischyas, dostal křeč do ruky, nebo snad natankoval "špatne" benzín ani nemluvě.