Pominu vše, co zde zaznělo a nastavím pohled z jiného úhlu. Ne snad, že by zdejší argumenty neměly svou váhu, ale spíš protože nic není černé nebo bílé.
Nikdy bych nezaplatil něco, co nakonec nebude moje. Asi jako s družstevním bytem nebo s bytem v osobním vlastnictví. Když zaplatím za převod bytu v osobním vlastnictví (rozumí se do mého vlastnictví), pak si s ním mohu nakládat podle svého a toto mé vlastnictví není nijak ohroženo cizími vztahy. Naproti tomu koupě družstevního bytu vlastně není koupě bytu, nýbrž jen úplata za převod "užívacích práv". Vlastníkem stále zůstává Družstvo. Bude-li mít vlastník-Družstvo finanční potíže pro něž se ocitne v konkurzu, pak se právoplatný uživateli strachuj, jak insolvenční správce s bytem naloží. Tvé právo je jen "právo užívání", a to se nerovná vlastnictví. (Pravda, zrovna u těchto případů je zákon spíše nakloněn oprávněnému uživateli).
U auta, ale takovou ochranu pro provozovatele zákon nezaručuje. Takže až se nějakým způsobem vlastník vozidla ocitne ve spárách exekutora nebo v osobním bankrotu, tak "pá pá, sbohem a šáteček milé autíčko". Peníze fuč, auto fuč.
Tedy, je to jako na houpačce vah. Cena auta a poplatky okolo převodu vs. vlastnit / nevlastnit vozítko.
Toť můj osobní názor na věc, nic víc, nic míň.

Naposledy editováno 28.02.2017 22:35:35

De_Pítr> To je super elaborát a někomu, kdo se potřebuje v zimě z nějaké prdele kde nejzdí autobus dostat do práce kde dostává 10 čistýho jistě moc pomůže .

De_Pítr> ale prdlacky, takhle se prodavaji stare krapy za par tisic me auta za pul mice...proste na dojeti...

De_Pítr> Takže až se nějakým způsobem vlastník vozidla ocitne ve spárách exekutora nebo v osobním bankrotu...

Vidíš, další "výhoda" takové koupě - prodeje.....