Případ nedání přednosti vs. rychlá jízda podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR:

Řidič VW Passat jel na osmdesátce po hlavní silnici rychlostí 120 km/h. V důsledku nepřiměřené jízdy vyšší než maximální rychlosti nepřizpůsobil své chování i rychlost jízdy zejména svým schopnostem a vlastnostem vozidla i dopravně technickému stavu pozemní komunikace. Podstatou problému ovšem bylo, že tomuto řidiči nedalo přednost vozidlo jedoucí z vedlejší silnice.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že primárně je vina na tom, kdo nedal přednost v jízdě:

„V posuzovaném případě spočívala dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, přičemž vozidlo obviněného jelo po hlavní silnici a vozidlo poškozeného vjelo do křižovatky z vedlejší silnice. Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Samotná okolnost, že řidič, který má přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit, nic nemění na povinnosti řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice dát přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Přednost řidiče jedoucího po hlavní silnici tedy nezaniká jen v důsledku toho, že tento řidič jede nedovolenou rychlostí. Příčinou střetu pak je skutečnost, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedal přednost v jízdě. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice. Tyto zásady vyplývají z toho, že porovnají-li se povinnosti obou řidičů, je povinnost dát přednost v jízdě kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti.“
Toto usnesení judikatury Nejvyššího soudu má své opodstatnění, protože nedání přednosti v jízdě samo o sobě nehodu způsobit může, ale rychlost sama o sobě nikdy.

Zdroj: Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009

Naposledy editováno 08.02.2017 18:58:35

Nacpi to sem ještě aspoň třikrát, kašpare.
Čau, Tom

jeden ze života, i když dost starší, z doby porevoluční, kdy na silných mašinách začali jezdit nezkušení synáčkové bohatých tatínků.
Při vyšetřování nehody - nedání přednosti v jízdě - se zjistilo, že řidič auta, když vjížděl na hlavní silnici nemohl motorkáře vidět,
protože ten v tu chvíli v dohledné vzdálenosti nebyl. Hošík to prostě pral přes 200, a sral na značku křižovatka s vedlejší silnicí a že za horizont nevidí.
Kdyby jel rozumně/ neříkám předpisově/ tak to mohl zvládnout.
Jo, teď to ještě jednou čtu, píšeš " přehledná rovina", tak to bude asi jiný případ, i když poměr rychlosti přijíždějícího a odhadu vzdálenosti může hrát roli.

a neni lepsi bejt zivej a zdravej nez se u soudu na vozejku usmivat ze jsem byl v pravu?

Nemohl by si tím plevelit jen jedno vlákno?

Nejvíc mě baví úvodní příspěvek kterej jako vždycky nic neříká..

To, že ti budú ľudia čapkať na fóre, Ti súd neuzná, ak máš takéto problémy, zožeň si lepšieho právnika. Teda za predpokladu, že sa nejednalo zjavne o situáciu, ktorú opisoval GL1. Držím palec.

Já by som mau zatál len tolko.

no já myslím že zde i přes rozhodnutí nejvyššího soudu nemusí být konečná. Ona totiž existuje judikatura právě nejvyššího soudu uveřejněná ve sbírce rozhodnutí a tudíž pro soudy všech stupňů závazná, kde se říká, že občan má ve svém konání právo spolehnout se na to, že ostatní dodržují zákony. A bylo to dokonce odvozeno od dějově totožné situace. Tedy vozidlo se blížilo rychlostí vysoko překračující povolenou a došlo ke střetu s vozidlem z vedlejší. Já si to pamatuji, protože mě to zaujalo jelikož to je dost obvyklá situace. Zcela zásadní je ovšem, zda by ke střetu nedošlo vůbec, kdyby za têchto prostorových poměrů jel řidič po hlavní povolenou nejvyšší rychlostí a dále zda bylo překročení povolené rychlosti z pozice povinného řidiče přiměřeně rozeznatelné a zda tedy s ním počítat měl nebo to nebylo v jeho možnostech. Důležitá je zde ta přiměřenost protože je oprávněn se spíše přklonit k mínění, že vozidlo se blíží nejvýše povolenou rychlostí, není-li opak zjevný. Tady pozor - taková motorka s rozsvícenými dálkovými světly může svou rychlost opticky skrývat. Ale stejný efekt zkreslení rychlosti může mít vozidlo s málo svítícími světly nebo vícebarevné vozidlo s opticky nejednoznačným obrysem. Prostě je třeba znalecký posudek.
Pokud tedy nebyla podobná otázka řešena ve znaleckém posudku a nejvyšší soud jí neměl k dispozici, pak nejvyšší soud jednoznačně pochybil. Ve svém rozhodnutí by správně měl uvést odkaz na tento svúj starý judikát a vyrovnat se s ním (tedy zdůvodnit proč se jím neřídil). Pokud takto nepostupoval, pak je to zcela nepochybně nejméně procesní chyba, ovšem přiznat pochybení nebudou chtít ani za zlatý prase to je stoprocentní a budou hledat všechny důvody proč je tato situace jiná než ve zveřejněném rozhodnutí. Muselo by to k ůstavnímu soudu, což by bylo možné, jelikož jde o rozpor dvou judikátů v analogické věci. Pročítat sbírky rozhodnutí je sice úkolem soudce a má použít vyhledávač (já to četl ve sbírce na netu, takže zdigitalizované to je). Ale pochybil především právní zástupce, pokud ho odsouzená strana měla, protože ten je klientem placený za to, aby takové věci našel.

Naposledy editováno 10.02.2017 08:07:47

Není to sbírka rozhodnutí ale tady je příklad jak tentýž soud rozhodl o dva roky dříve a publikované rozhodnutí, které jsem zmínil je ještě starší. Jakmile se rozhodnutí publikuje ve sbírce, nemů6e bez opravdů důkladného zdůvodnění rozhodnout soud naprosto opačně. V6dyť proto jsouta rozhodnutí před vřazením do sbízky připomínkovaná tzv připomínkovými místy zda je vhodné aby se stala závazným vzorem pro rozhodnutí.
https://zpravy.aktua...edirected=1486711726

Jestliže řidič, který přijíždí po vedlejší silnici, nedá přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici, odpovědnost za jejich střet a za případné další následky jsou zásadně na řidiči, který přijel do křižovatky po vedlejší silnici. Jestliže však řidič na hlavní silnici jede rychlostí výrazně překračující maximálně povolenou rychlost, čímž řidiči přijíždějícímu do křižovatky po vedlejší silnici znemožní, popř. podstatně ztíží, aby mu dal přednost v jízdě, pak není vyloučena jeho odpovědnost nebo spoluodpovědnost za případnou kolizi. R 45/2005-I

Draštík, A.; Fremr, R; Durdík, T; Růžička, M; Sotolář, A. a kolektiv - Trestní zákoník. Komentář I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015 ISBN: 978-80-7478-790-4

Výrazné překročení nejvyšší povolené rychlosti jízdy motorového vozidla v obci (např. o více než 70 %) je porušením důležité povinnosti uložené řidiči motorového vozidla právními předpisy (§ 18 odst.4 zák.č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů), protože takové porušení má zpravidla za následek velmi reálné nebezpečí pro lidský život a zdraví.

NS z uvedené řady (ve věci č.j. 5 Tdo 1173/2004

Podle agentury JPP je snad jakousi hranicí překročení rychlosti o 70%. Do této hranice se o vině můžeme dohadovat, od této hranice je to na dohadování nebo rychlosti.

Naposledy editováno 20.04.2017 13:17:47

Výraz kvalitativní je shledán u povinnosti, ale co u přestupků?
Vyšší překročení rychlosti - v obci o 20 km a více nebo mimo obec o 30 km je jedním z méně závažných přestupků.
Nedání přednosti v jízdě - jedná se o středně závažný přestupek.
Vysoké překročení rychlosti - v obci o 40 km a více nebo mimo obec o 50 km a více - jedná se o závažnější přestupek.

Nedání přednosti vozidlu jedoucímu nedovolenou rychlostí - je to zajímavý článek

Komentář ze závěru:

"Domnívám se, že vzhledem k výše zmíněnému a nutnému individuálnímu posouzení každého případu, by takováto rozhodnutí, byť Nejvyššího soudu, neměla být brána pro jiné případy jako judikatura. V případě, že bude soudy tolerováno až 70 % překročení rychlosti, pak není v technických možnost žádného (ani toho nejbohatšího státu) zajistit relativně bezpečný provoz na silniční síti. Soudy, ale i navrhovatelé zákonů a vyhlášek a zvláště pak politici se svými pozměňovacími zákony by měli vycházet z přírodních a fyzikálních zákonů."

Zdroj: Nedání přednosti vozidlu jedoucímu nedovolenou rychlostí

Naposledy editováno 20.04.2017 13:35:34

NS uvažoval asi takto: Vzal na vědomí, že řidička vozidla vyjíždějícího z vedlejší silnice na silnici hlavní dodržela povinnost dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní komunikaci, když za tímto účelem vozidlo zastavila a rozhlédla se. Vzal v potaz znalecký posudek, kterým bylo prokázáno, že řidič jedoucí po hlavní silnici jel rychlostí 86 km/h, která tak v daném místě byla zcela zjevně nepřiměřená a o 72 % překračovala rychlost povolenou. Ze závěrů daného znaleckého posudku vyplynulo, že pokud by řidič Octavie jel v okamžiku, kdy na Fabii reagoval, rychlostí 50 km/h, ke střetu vozidel by nedošlo, a to ani tehdy, kdyby své vozidlo vůbec nebrzdil.

ZÁVĚR

V předchozí kapitole byla zmíněna vybraná rozhodnutí NS v otázce přednosti v jízdě s různými pohledy na posouzení zavinění v případě střetu dvou vozidel na křižovatce. První tři rozhodnutí č. 1 až 3 se klonila spíše k vyslovení závěru o podílu vyšší rychlosti vozidla jedoucího na hlavní silnici, další tři rozhodnutí tj. č. 4 až 6 naopak považovala za výrazně důležitější pro zavinění nehody otázku porušení povinnosti „dát přednost" v jízdě, bez ohledu na výrazně vyšší rychlost vozidla jedoucího po hlavní silnici.

Zdroj: Interpretace výsledků analýzy v otázce "Přednosti v jízdě"

Naposledy editováno 20.04.2017 16:15:58

http://www.autoweb.cz/princip-omezene-duvery-u-ustavniho-soudu-tentokrat-ve-vztahu-k-predjizdejicim-motorkarum