GUZZI Z RENCARU? UŽ NIKDY…!!!

Nikdy jsem moc nebyl na nějaké výlevy emocí na sociálních sítích a internetu obecně. Nicméně po zkušenosti, kterou jsem nabyl se společností Rencar a Petrem Weigartnerem jsem usoudil, že by bylo fajn se o tento příběh podělit. Někoho to asi naštve, někomu možná pomůže. Upřímně mi to je celkem jedno a nepíšu to z důvodu vyvolání nějaké diskuze o tom či onom. Je to prostě můj subjektivní názor a zkušenost a naložte s ní dle uvážení.
Pokud bych to měl velmi zkrátit, tak je to velmi prozaické. Motorku ze šedého dovozu a především od společnosti RENCAR a pana Petra Weigartnera si už nikdy nekoupím a už ani nikdy koupi nedoporučím. Ale zpět na začátek.
Na podzim roku 2009 jsem se rozhodl, že si po Moto Guzzi Griso 1100 koupím MG 1200 8V. Asi jako každý jsem projel internet, podíval se na stránky importéra a samozřejmě jsem kontakoval Rencar, protože jsem se s Petrem Weigartnerem znal z různých moto akcí. Petr Weigartner mi nabídl Griso 8V za velmi příznivou cenu a slovo dalo slovo. Vše proběhlo naprosto korektně jak administrativně, tak v rámci předání motocyklu a přihlášení. Byl jsem ujištěn, že oficiální záruční i pozáruční servis není problem a já jem se tedy stal hrdým majitelem tohohle úžasného stroje. Vždy když jsem něco potřeboval, nebyl to problém. Ať už nějakou brašnu, či tričko nebo blatníček. Vždy jsem Petra Weigartnera rád viděl. Přece jenom je to milý, lehce flegmatický chlapík. Až dnes si zpětně uvědomuji, že sice nic nebyl problém, ale doklad jsem na to nikdy nedostal. Ano, to je samozřejmě především moje blbost. Ale víte jak to je…jsme přece kámoši☺. Servis na 1500, 10 tis. a 20 tis. proběhl jak měl a zápis do servisky a do systému zajišťoval vždy Petr Weigartner. Pokud Vám nevadí, že razítko je občas odjinud, než kde byl servis prováděn, tak je vše v pořádku. Slunce svítí, motorka jezdí a vše je jak má být.
Problém nastal na podzim roku 2011, kdy se mi z levého válce začaly ozývat prapodivné zvuky. Kontaktoval jsem Petra Weigartnera s tím, že mám cca 2 měsíce do konce záruky a že bych byl opravdu rád, aby si motocykl odvezl a nechal jej v rámci záruky prohlédnout a zjistit, co se děje. Tak se i stalo. Petr si pro motocykl přijel do servisu, kde jsem mu jej zanechal, protože jsem v tu dobu byl mimo město. Odvezl jí do Německa do oficiálního servisu na prohlídku. Za nějakou dobu se ozval, že mi byly v rámci záruky vyměněny obě vačky a všechny zdvihátka. Motorku mi přivezl zpět po Novém roce. Když jsem motocykl přebíral, chtěl jsem nějaké doklady o provedeném servisu a nějaký seznam měněných dílů. Prostě nějaký klasický doklad, který dostanete po jakémkoliv servisu. Bylo mi sděleno, že z Německa nic takového automaticky nedostává, ale že mi ho tedy dodá na vyžádání dodatečně. Žádal jsem ho ještě asi 4x v průběhu roku vždy, když sem s Petrem mluvil. Marně. Dále jsem cca 4x během sezóny Petra Weigartnera kontaktoval s tím, že se mi stále zvětšují ventilové vůle a ne úplně málo. Poprvé jsem byl ujištěn, že si nové díly musí sednout a dále už ani nevím. Nicméně, že by zaznělo něco jako….to je špatně, to by nemělo, necháme to překontrolovat, to NE. NIKDY! Za sezónu jsem najel cca 6 000 km. Na jaře 2013 jsem si u kamaráda vyzvedl motocykl, který jsem u něj měl přes zimu v teplé krásné garáži a natěšený vyrazil směr mé rodné město, které je vzdáleno cca 20 km. Domů jsem už bohužel nedojel. To co se začalo z motoru ozývat jsem nikdy neslyšel. Dokodrcal jsem se do servisu mého kamaráda, který má dílnu naštěstí kousíček od výpadovky a po vychladnutí se podíval pod víko levého válce. To co jsem uviděl bylo bohužel horší než druhá série ordinace v růžové zahradě a to jsem si myslel, že nic horšího není.
Rozsah poškození
a. Levá strana
i. kompletní rozvody včetně domečku
ii. válec
iii. pouzdra na ojnici
b. pravá strana
i. vačka a zdvihátka

Když jsem vše “vydejchal” a nafotil, kontakoval jsem Petra Weigartnera a sdělil mu co se stalo. Chtěl jsem po něm nějaké vyjádření, či návrh řešení, jelikož jsem si byl naprosto jistý, že jsem tuto závadu nemohl způsobit provozem motocyklu. Velmi zkráceně se mi dostalo odpovědi, že ho to sice mrzí, ale že neví jak by mě měl pomoci. Mluvil prý se servisem v Německu, kde ho ujistili, že servis proběhl jak měl a že jejich chyba to není. Tím pádem nemá co řešit a ať se obrátím na továrnu, jestli mi nějak pomůžou, protože motorka už není v záruce. Dále proběhlo několik emailů, kdy mi konečně Petr poslal dokument o opravě v Německu viz. foto. Přikládám také dokument o opravě od importéra pro ČR, společnosti A-spirit jen pro porovnání, ale k tomu se dostanu níže. Obrázek ať si každý udělá sám.
Když jsem po cca 2 měsících, x telefonátech a e-mailech pochopil, že od Petra Weigartnera, jakožto prodejce, držitele záruky a někoho, kdo by měl nést odpovědnost za kvalitu servisu, pomoci nedočkám, začal jsem se chytat každého stébla. Mimo jiné jsem se i dozvěděl, že záruční oprava není například vůbec zanesena v celosvětové databázi atd. Posléze jsem dostal do Petra W. do ruky dokument, který se tváří jako výpis z německé databáze Piaggio Group, ale v Čechách tento záznam vidět nebyl. Jak databáze funguje netuším…
Navíc vzhledem k absenci relevantních dokladů a relativně dlouhé prodlevě jsem ani nemohl německému servisu, potažmo Petrovi Weigartnerovi dokázat jakékoliv pochybení.
Kontaktoval jsem proto přímo továrnu. Italové odepsali poměrně rychle, ale jak se dalo čekat. “Je nám to líto, ale toto musíte řešit s importérem pro ČR”. Tak jsem to zkusil. Rád bych předeslal, že jsem do té doby neměl o A-Spiritu valné mínění. Kdekdo si stěžoval na přístup, kvalitu servisu a ceny.
Přes Jirku Rianta a Petra Havlíka (za což jim ještě jednou děkuji) jsem si dohodl schůzku přímo s Jardou Pištěkem z vedení A-spiritu – importéra Moto Guzzi do ČR. Čekal jsem, že se mnou vyrazí dveře! Vlastně bych se tomu ani nedivil. Měl jsem motorku ze šedého dovozu, nikdy jsem jí u nich ani neservisoval a byla po záruce. Dále už je to příběh o šťastném konci a kouzelném dědečkovi. Panu Pištěkovi jsem vysvětlil můj problem, poslal fotky a dokumentaci k motorce – TP, servisy atd.
Během pár dnů mi pan Pištěk zavolal s tím, že zkusí co bude v jejich silách. Popsal mi postup co se bude dít a jestli s tím jsem OK, i když mi na 100% nemůže nic slíbit. Dva dny na to, si kluci z A-Spiritu přijeli do Liberce pro motorku, rozdělali jí, zjistili rozsah poškození, nafotili a začali s Itálií řešit co s tím.
Chvilku to sice trvalo, jelikož Ital je jedinec lenivý, ale vyplatilo se.
Jak to pan Pištěk a A-Spirit udělal nevím, ale na konci března jsem měl opravený motocykl v rozsahu viz. doložený dokumet o opravě, za cenu práce. Veškeré díly dodala továrna zdarma. Vše bylo tak, jak bylo předesláno a dohodnuto a na vše byl řádný doklad. Od převzetí motorky, po její předání zpět. Kdykoliv jsem vznesl dotaz na průběh komunikace s Itálií nebo na věci kolem opravy, měl jsem během 1 dne zpět odpověď. Na vše byl dopředu daný orientační rozpočet, který nakonec přesně seděl. Prostě z mé strany od A – Spiritu do Z - Spiritu jak by to dnes mělo vypadat.
Na závěr už jen několik drobností. Od doby, kdy mi Petr Weigartner sdělil, že s tím neumí nic dělat se nestalo ani jednou, že by např. zvedl telefon nebo napsal email, jestli se to nějak pohnulo nebo jestli mi třeba nějak nemůže pomoci jinak. Chápu to. Proč taky…Lidí kolem Moto Guzzi je tu hromada a není potřeba udržovat dobré vztahy se zákazníky.
Naprosto jsem taky změnil názor na A-Spirit a rád bych tímto ještě jednou poděkoval Jardovi Pištěkovi, Jirkovi Svobodovi a klukům na dílně za perfektní přístup a práci, i když se v tomto případě ani nemuseli zvednout ze židle.
Poslední bod je prostý. Díky této zkušenosti jsem přišel na celkem jednoduchou věc. Už si nikdy nekoupím motorku, která není od importéra a především od společnosti RENCAR a PETRA WEIGARTNERA – www.guzziny.cz. Pokud se něco podělá, nemáte na nikoho a na nic jakoukoliv páku.
Pokud nebudete mít takové štěstí jako já, tak to co ušetříte při koupi, několikrát přeplatíte při opravě.

Matouš