Tak jste mě v tom zase nechali samotnou, potvory.

Najeto 10 064 km za 35 dní . Nejela jsem jenom jeden den.



Navštívené země: Německo, Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko

Ve zkratce - dvakrát jsem onemocněla, byla jsem u nehody hořícího kamionu v norském tunelu, na Lofotech mi upadl palivový kohout, bezdůvodně mě začal líbat cizí Nor, byla jsem rybařit, ve Finsku mě z lesa vyhnal pravděpodobně los, připletla jsem se k obřímu finskému motoklubu, kde mi jen tak zadarmo vyměnili pneu, a v Estonsku jsem oslavila 21. narozeniny.



Spala jsem střídavě v kempech, střídavě nadivoko, i když poprvé jsem se sama na divoko ve Švédsku upřímně málem podělala strachy. V Litvě jsem dokonce musela do hotelu, protože jsem od Estonska domů jela s horečkami a v Litvě jsem se už nemohla udržet ani na nohou.



Co mi nikdo neřek / může se někomu hodit:

1) Nejradši bych omlátila hlavu všem, kteří tvrdili - "Dánsko, Švédsko, Norsko a Finsko jsou stejné, jen Norsko má hezkou přírodu." Nebo že "tam na severu se dělá něco takhle". Každá ta země byla úplně, ale úplně jiná. Např. Norové jezdí opravdu pomalu, ale Švédi jako prasata. Finové byli zas úplně jiní, byli hrozně zamračení a na hracích automatech tam vysedávaly i matky s dítětem, ale byli to ti nejsrdečnější a nejochotnější lidé, s kterými jsem se potkala.



2) Trajekty v Norsku fungují pokaždé jinak. Projela jsem se asi 8 trajekty jenom v Norsku a pokaždé se platilo jinde. Na prvních dvou trajektech jsem dokonce vůbec nic neplatila, protože to prostě nešlo. Motorky se nijak neupevňují, nikoho nezajímáte, klidně vám ji nechají uprostřed mezi auty, i když je bouřka a trajekt se houpe nahoru dolů.
Cena trajektu neodráží délku plavby. Platila jsem 90 NOK za 20 minut, stejně jako 87 NOK za víc jak hodinový trajekt.



3) Norsko je navzdory počasí neskutečně motorkářská země! Nikde jsem nepotkala tolik zachovalých motorek třeba z 60.,70. let. Běžně člověk potká i pět veteránů denně, jak se prostě jenom jedou projet. Taky skoro všechny placené silnice, tunely, atd. jsou pro motorky zdarma.



4) Norsko od Trondheimu nahoru stojí za to! Kdo říká, že ne, nebaví ho jízda na motorce. Já jsem si podél moře (musíte sjet ze silnice E6) užila nekonečné stovky kilometrů zatáček a za 3 dny mi to totálně sežralo gumy. :))) V životě jsem si takhle nádherně nezajezdila a hledala jsem pořád způsoby, jak tam zůstat o něco déle.



5) V Norsku je Čechů pomalu jak v Chorvatsku na pláži. To by nevadilo, ale popovídala jsem si pokaždé s Němci, Holanďany, Španěly, Korejci, Italy, Finy, Nory, akdovíkým, ale Čechům jsem nestála ani za pozdrav. Češi se prostě naprosto ignorují a jsou snad na sebe naštvaní, že se vůbec potkali. Co to je sakra za mentalitu?



6) Ve Finsku i v Norsku i na velkých klidně několikaproudových křižovatkách často chybí značky i semafory a platí prostě jenom přednost zprava.

Další zážitky:
Tady na fóru mi nabídl jeden Čech žíjící na severu Norska u Lofot přespání a já se tak octla na den a půl v milé české rodině, která mi umožnila poznat Norsko i z úplně jiné stránky a zodpovědět spoustu otázek, co mi celou dobu vrtaly hlavou. Takže znovu děkuju. A taky mě vzali na ryby a já dvě chytila! To byl úžasný zážitek, poprvé na rybách a hned v moři v Norsku.



Absolutně nejtěžší den byl pro mě přejezd z Norska do Finska. Věděla jsem, že ve finském Laponsku nic není, ale nečekala jsem tohle. Přijela jsem do Finska za šíleného deště, který mě provázel přes 400 km, do toho byla hrozná vichřice, v které byl problém se vůbec udržet na silnici a přede mnou jen rovinka, kterou bylo vidět několik km dopředu, mezi podivně zakrslými hustými stromky. A nikde nikdo a nikde nic, prostě jen podivná tma a občas obří bežící chlupaté parohy. Pak mi pochopitelně došel benzín, tak jsem dolila z kanystru. První benzínka byla po 150 km a byla zavřená! Musela jsem tam zůstat.



Finsko bylo obecně úplně nejtěžší, ale zároveň zanechalo nejsilnější dojem, byť to není ani trochu příjemná moto destinace (za celý Finsko jsem potkala dvě zatáčky). Je tam 69 % lesů a působí to hrozně depresivně, že se vůbec nepohybujete. Taky se tam nedá najít moc klasických kempů, jednou jsem nenašla nic a rozhodla se rozbalit stan u lesa a jezera, ale pak se začaly linout hrozně hlasité zvuky zvířete, podle popisu to byl snad i los, a já se octla v jedenáct v noci s napůl rozbaleným stanem opět na cestě... Finové obecně ohledně zvířat často mluvili o medvědech i na jihu, takže bych tam moc na divoko nestanovala.



Každopádně chci poděkovat těm, co mi půjčili spoustu věcí na cestu, těm, co mi psali pravidelně smsky a můžou za ten obří účet, a taky firmě Motozem, která mě sponzorsky podpořila. Jo a taky těm, co to dočetli až sem.

Zbytek fotek najdete zde.
Ještě budou přibývat, protože to byl výlet hodně bohatý na kontakty a spousta lidí mi ještě "dluží" fotky.

Cestopis někdy někde bude...

PS: Do Lotyšska a Litvy mě už v životě nikdo nedostane, ani kdyby to byly poslední dvě země, kam by se dalo vycestovat. (Ale jsem ráda, že jsem si je zažila na vlastní oči.)

Edit: Hledám někoho na cestu do Arménie...
Edit 2: Už nehledám a možná měním destinaci.

www.facebook.com/DominikaNaCeste