L&B píše: Larry, kdy bude to video z těch zkurvených Hořic?

hele...přesně sem věděl, že ty budeš první štěkat
včera jsem to dolepil a hodil na DVD
tak snad dnes....je toho něco přes půl hoďky
tak to bude joutubu trochu trvat,protože to je v HD

jinak jestli si nebyl na závodech tak tady si počti

Letošní ročník 300 zatáček, se svou sportovní kvalitou a počtem diváků, řadí mezi nej ročníky za poslední roky.

V sobotu jako obvykle objíždím celou trať a natáčím dokument.
Dakšnů 125 bylo tolik, že museli jet kvaldu ve dvou rundách. Favorité této kubatury byli celkem jasní a už v trenincích to dokazovali. Bohužel při nedělním závodě došlo k nehodě čtyř jezdců, kteří havarovali na úzké části tratě, tedy v prostoru za zatáčkou U schodů. Mates Turna musel být transportován do nemocnice a operován. Matýskovi držím palce, je to velký bojovník a pevně věřím, že jeho rekonvalescence proběhne v pořádku a že opět uvidím je usměvavou tvář.

Po restartu dakšnů , to byl boj mezi Kolářem, Sedlem, Lamichem a nestárnoucím Soukupem. Petr Kolář lehce havaroval a propadl se do hloubi pole. Na čele si vyjel náskok Radek Lamich, který s náskokem více jak 10ti vteřin vyhrál před Mirkem Sedlem. Ten byl v cíli o necelou vteřinu dřív, než Zbyněk Soukup. S bramborou nebyl spokojen Mára Zima, pátý pak dojel čerstvý ženáč Radek Chlíbek.

Třída 250CRR nabídla takové nostalgické vzpomínání na staré časy dvoutaktů, kdy byly ve své době na výsluní. Někteří jezdci své motocykly i designově upravili tak, aby odpovídaly časům minulým. Závod nakonec vyhrál Jan Vysloužil o necelé tři vteřiny před Davidem Hanzalíkem. Třetí byl nakonec Olin Hanák, který na vítěze ztratil více jak deset sekund. Čtvrtý byl matador Karel Kalina a pátý Luboš Dufek.

Spojený závod jely Supermono a V-Twin. V monech se dle očekávání boj o čelo odehrával mezi Kehrerem a Kamenickým. Nakonec ale Kehrera zradila technika a tak se mohl takřka domácí Libor Kamenický radovat z vítězství. Podium patřilo našim, protože druhý byl s malým odstupem Karel Kalina a třetí dojel Víťa Hatan. Čtvrtý pak Marcel Kučínský a pátý Franta Loučka, který po svých vleklých zraněních předvedl úcty hodný výkon.

V-Twin, tedy dvouválcové čtyřtakty vyhrál s převahou Michal Indi Dokoupil a to s náskokem 35 sekund před Davidem Hanzalíkem. Třetí místo na podiu patřilo Franck Petricolovi z Francie. Čtvrtý byl Honza Volák a pátý pak Petr Kunz.

Spojeným závodem byly i motocykly GP, tedy 125cc a 250cc. Ve dvackách další ze soubojů Patrika Koláře a Oldy Podlipného. Muziku tvrdil i Grämer z Německa a pak i náš Lukáš Rážek. Ve startovním poli jsme mimo jiné viděli i Edera z Rakouska na špičkovém stroji KTM. Patrik Oldovi pomalu ale jistě ujížděl, až na něj v cíli měl téměř 10ti vteřinový náskok. Luky Rážek ale tahal a tahal, až nakonec pojel Grämera a tím pádem jsme měli ve dvackách české podium. Pátým ve dvackách, byl pak Rene Lohse.

Favorit dvěstěpadesátek Wolfi Schuster nebojoval o vítězství. Technické problémy a pak i fakt, že havaroval ve třídě 600 se na jeho výkonu neblaze „podepsal“. Takže dvěpade vyhrál Tuukka Korhonen z Finska, před Peterem Hartmannem z Francie, českou radost nám udělal třetí na bedně Pavel Navrátil.

Závod šestek sliboval velikou podívanou. Jezdecké pole nabité kvalitními jezdci. V nedělním war-upu ale zdevastoval Pearson, jeden z favoritů , svoji motorku, když ji opřel o břeh před Lukaveckým vracákem. Motorka byla neopravitelná, takže jeho místo na startu bylo prázdné. Famozní jízdu nám předvedl skoro domácí Mára Červený. Jel jak z praku, i když nutno říci, že druhý v pořadí, další český rychlík Patrik Vostárek se snažil co to jen šlo. Nakonec Marek vyhrál , dvě a půl vteřiny za ním byl Patrik a třetí dojel sympaťák Kamil Holán, který jel letošní Hořice v barvách týmu Jirky Brože. Čtvrtým v cíli byl odmávnut Michal Indi Dokoupil a na skvělém pátém místě dojel Petr Pedro Homola. Šestý byl Jochen Rotter z Rakouska, který jel Hořice poprvé. Na skvělém sedmém místě byl Riša RiČi Sedlák, který tvrdě bojoval s Petrem Corpse Zrzavým a Petrem Kimurou Bičištěm.

A byl tu závod litrů a diváci byli zvědavi, zda se objeví na startu i Michael Pearson. Byl sice potlučený z toho pádu ve warm-upu šestek, ale litrového bavoráka měl v pořádku, tak jeho velké závodnické srdce poručilo jasně. Michael se do závodu zakousl tak silně, že hned od začátku dal všem na vědomí, že chce zlatý věnec. Sledoval jsem jeho mechaniky, hlavně manažera Willise, ten byl hodně nerv, dokonce svého jezdce krotili, aby tak neletěl, když má čtyři vteřiny náskok na své soupeře. Mr.36, jak přezdívám Pearsonovi , ale tahal tak za plyn, že z toho byl nový traťový rekord! Běžel jsem to hned sdělit Willisovi ten se chytil za hlavu a tiše hlesl…thaks. Byl tu cíl a celý tým Hotties si vydechl. Pearson tedy vítězí, druhý se ztrátou 3,5 sekundy Kamil Holán a o dalších 12vteřin zpět třetí Patrik Vosty Vostárek. Čtvrtým místem hodně lidí (mě ne ) překvapil Alda Nechvátal, který by se měl spíše jmenovat Chvátal, protože za sebou nechal velikou hvězdu Didi Gramse. Mimochodem Didier Grams je velmi rychlý a velký specialista na přírodní tratě. K nám přijel poprvé a byl se svým výkonem spokojen a velmi si závody užil a vděčným divákům ukázal i pár jeho „šoumenských“ kousků.
Šestý byl Petr Zrzavý a sedmý Víťa Bican.

Letošnímu ročníku někdo vyčítal, že bylo zdržení časového harmonogramu. Časový skluz byl kvůli nehodám. Bylo nutné zajistit okamžité ošetření jezdců a pak následně ona místa vyčistit od oleje a nánosů nečistot.
Z mého pohledu, se jednalo o jeden z nejlepších ročníků za poslední roky.

Naposledy editováno 24.05.2013 15:44:05

Larry píše: hele...přesně sem věděl, že ty budeš první štěkat
včera jsem do dolepil a hodil na DVD
tak snad dnes....je toho něco před půl hoďky
tak tobude joutubu trochu trvat,protože to je v HD

jinak jestli si nebyl na závodech tak tady si počti

Letošní ročník 300 zatáček, se svou sportovní kvalitou a počtem diváků, řadí mezi nej ročníky za poslední roky.

V sobotu jako obvykle objíždím celou trať a natáčím dokument.
Dakšnů 125 bylo tolik, že museli jet kvaldu ve dvou rundách. Favorité této kubatury byli celkem jasní a už v trenincích to dokazovali. Bohužel při nedělním závodě došlo k nehodě čtyř jezdců, kteří havarovali na úzké části tratě, tedy v prostoru za zatáčkou U schodů. Mates Turna musel být transportován do nemocnice a operován. Matýskovi držím palce, je to velký bojovník a pevně věřím, že jeho rekonvalescence proběhne v pořádku a že opět uvidím je usměvavou tvář.

Po restartu dakšnů , to byl boj mezi Kolářem, Sedlem, Lamichem a nestárnoucím Soukupem. Petr Kolář lehce havaroval a propadl se do hloubi pole. Na čele si vyjel náskok Radek Lamich, který s náskokem více jak 10ti vteřin vyhrál před Mirkem Sedlem. Ten byl v cíli o necelou vteřinu dřív, než Zbyněk Soukup. S bramborou nebyl spokojen Mára Zima, pátý pak dojel čerstvý ženáč Radek Chlíbek.

Třída 250CRR nabídla takové nostalgické vzpomínání na staré časy dvoutaktů, kdy byly ve své době na výsluní. Někteří jezdci své motocykly i designově upravili tak, aby odpovídaly časům minulým. Závod nakonec vyhrál Jan Vysloužil o necelé tři vteřiny před Davidem Hanzalíkem. Třetí byl nakonec Olin Hanák, který na vítěze ztratil více jak deset sekund. Čtvrtý byl matador Karel Kalina a pátý Luboš Dufek.

Spojený závod jely Supermono a V-Twin. V monech se dle očekávání boj o čelo odehrával mezi Kehrerem a Kamenickým. Nakonec ale Kehrera zradila technika a tak se mohl takřka domácí Libor Kamenický radovat z vítězství. Podium patřilo našim, protože druhý byl s malým odstupem Karel Kalina a třetí dojel Víťa Hatan. Čtvrtý pak Marcel Kučínský a pátý Franta Loučka, který po svých vleklých zraněních předvedl úcty hodný výkon.

V-Twin, tedy dvouválcové čtyřtakty vyhrál s převahou Michal Indi Dokoupil a to s náskokem 35 sekund před Davidem Hanzalíkem. Třetí místo na podiu patřilo Franck Petricolovi z Francie. Čtvrtý byl Honza Volák a pátý pak Petr Kunz.

Spojeným závodem byly i motocykly GP, tedy 125cc a 250cc. Ve dvackách další ze soubojů Patrika Koláře a Oldy Podlipného. Muziku tvrdil i Grämer z Německa a pak i náš Lukáš Rážek. Ve startovním poli jsme mimo jiné viděli i Edera z Rakouska na špičkovém stroji KTM. Patrik Oldovi pomalu ale jistě ujížděl, až na něj v cíli měl téměř 10ti vteřinový náskok. Luky Rážek ale tahal a tahal, až nakonec pojel Grämera a tím pádem jsme měli ve dvackách české podium. Pátým ve dvackách, byl pak Rene Lohse.

Favorit dvěstěpadesátek Wolfi Schuster nebojoval o vítězství. Technické problémy a pak i fakt, že havaroval ve třídě 600 se na jeho výkonu neblaze „podepsal“. Takže dvěpade vyhrál Tuukka Korhonen z Finska, před Peterem Hartmannem z Francie, českou radost nám udělal třetí na bedně Pavel Navrátil.

Závod šestek sliboval velikou podívanou. Jezdecké pole nabité kvalitními jezdci. V nedělním war-upu ale zdevastoval Pearson, jeden z favoritů , svoji motorku, když ji opřel o břeh před Lukaveckým vracákem. Motorka byla neopravitelná, takže jeho místo na startu bylo prázdné. Famozní jízdu nám předvedl skoro domácí Mára Červený. Jel jak z praku, i když nutno říci, že druhý v pořadí, další český rychlík Patrik Vostárek se snažil co to jen šlo. Nakonec Marek vyhrál , dvě a půl vteřiny za ním byl Patrik a třetí dojel sympaťák Kamil Holán, který jel letošní Hořice v barvách týmu Jirky Brože. Čtvrtým v cíli byl odmávnut Michal Indi Dokoupil a na skvělém pátém místě dojel Petr Pedro Homola. Šestý byl Jochen Rotter z Rakouska, který jel Hořice poprvé. Na skvělém sedmém místě byl Riša RiČi Sedlák, který tvrdě bojoval s Petrem Corpse Zrzavým a Patrem Kimurou Bičištěm.

A byl tu závod litrů a diváci byli zvědavi, zda se objeví na startu i Michael Pearson. Byl sice potlučený z toho pádu ve warm-upu šestek, ale litrového bavoráka měl v pořádku, tak jeho velké závodnické srdce poručilo jasně. Michael se do závodu zakousl tak silně, že hned od začátku dal všem na vědomí, že chce zlatý věnec. Sledoval jsem jeho mechaniky, hlavně manažera Willise, ten byl hodně nerv, dokonce svého jezdce krotili, aby tak neletěl, když má čtyři vteřiny náskok na své soupeře. Mr.36, jak přezdívám Pearsonovi , ale tahal tak za plyn, že z toho byl nový traťový rekord! Běžel jsem to hned sdělit Willisovi ten se chytil za hlavu a tiše hlesl…thaks. Byl tu cíl a celý tým Hotties si vydechl. Pearson tedy vítězí, druhý se ztrátou 3,5 sekundy Kamil Holán a o dalších 12vteřin zpět třetí Patrik Vosty Vostárek. Čtvrtým místem hodně lidí (mě ne ) překvapil Alda Nechvátal, který by se měl spíše jmenovat Chvátal, protože za sebou nechal velikou hvězdu Didi Gramse. Mimochodem Didier Grams je velmi rychlý a velký specialista na přírodní tratě. K nám přijel poprvé a byl se svým výkonem spokojen a velmi si závody užil a vděčným divákům ukázal i pár jeho „šoumenských“ kousků.
Šestý byl Petr Zrzavý a sedmý Víťa Bican.

Letošnímu ročníku někdo vyčítal, že bylo zdržení časového harmonogramu. Časový skluz byl kvůli nehodám. Bylo nutné zajistit okamžité ošetření jezdců a pak následně ona místa vyčistit od oleje a nánosů nečistot.
Z mého pohledu, se jednalo o jeden z nejlepších ročníků za poslední roky.

Larry píše: hele...přesně sem věděl, že ty budeš první štěkat
včera jsem to dolepil a hodil na DVD
tak snad dnes....je toho něco přes půl hoďky
tak to bude joutubu trochu trvat,protože to je v HD

jinak jestli si nebyl na závodech tak tady si počti

Letošní ročník 300 zatáček, se svou sportovní kvalitou a počtem diváků, řadí mezi nej ročníky za poslední roky.

V sobotu jako obvykle objíždím celou trať a natáčím dokument.
Dakšnů 125 bylo tolik, že museli jet kvaldu ve dvou rundách. Favorité této kubatury byli celkem jasní a už v trenincích to dokazovali. Bohužel při nedělním závodě došlo k nehodě čtyř jezdců, kteří havarovali na úzké části tratě, tedy v prostoru za zatáčkou U schodů. Mates Turna musel být transportován do nemocnice a operován. Matýskovi držím palce, je to velký bojovník a pevně věřím, že jeho rekonvalescence proběhne v pořádku a že opět uvidím je usměvavou tvář.

Po restartu dakšnů , to byl boj mezi Kolářem, Sedlem, Lamichem a nestárnoucím Soukupem. Petr Kolář lehce havaroval a propadl se do hloubi pole. Na čele si vyjel náskok Radek Lamich, který s náskokem více jak 10ti vteřin vyhrál před Mirkem Sedlem. Ten byl v cíli o necelou vteřinu dřív, než Zbyněk Soukup. S bramborou nebyl spokojen Mára Zima, pátý pak dojel čerstvý ženáč Radek Chlíbek.

Třída 250CRR nabídla takové nostalgické vzpomínání na staré časy dvoutaktů, kdy byly ve své době na výsluní. Někteří jezdci své motocykly i designově upravili tak, aby odpovídaly časům minulým. Závod nakonec vyhrál Jan Vysloužil o necelé tři vteřiny před Davidem Hanzalíkem. Třetí byl nakonec Olin Hanák, který na vítěze ztratil více jak deset sekund. Čtvrtý byl matador Karel Kalina a pátý Luboš Dufek.

Spojený závod jely Supermono a V-Twin. V monech se dle očekávání boj o čelo odehrával mezi Kehrerem a Kamenickým. Nakonec ale Kehrera zradila technika a tak se mohl takřka domácí Libor Kamenický radovat z vítězství. Podium patřilo našim, protože druhý byl s malým odstupem Karel Kalina a třetí dojel Víťa Hatan. Čtvrtý pak Marcel Kučínský a pátý Franta Loučka, který po svých vleklých zraněních předvedl úcty hodný výkon.

V-Twin, tedy dvouválcové čtyřtakty vyhrál s převahou Michal Indi Dokoupil a to s náskokem 35 sekund před Davidem Hanzalíkem. Třetí místo na podiu patřilo Franck Petricolovi z Francie. Čtvrtý byl Honza Volák a pátý pak Petr Kunz.

Spojeným závodem byly i motocykly GP, tedy 125cc a 250cc. Ve dvackách další ze soubojů Patrika Koláře a Oldy Podlipného. Muziku tvrdil i Grämer z Německa a pak i náš Lukáš Rážek. Ve startovním poli jsme mimo jiné viděli i Edera z Rakouska na špičkovém stroji KTM. Patrik Oldovi pomalu ale jistě ujížděl, až na něj v cíli měl téměř 10ti vteřinový náskok. Luky Rážek ale tahal a tahal, až nakonec pojel Grämera a tím pádem jsme měli ve dvackách české podium. Pátým ve dvackách, byl pak Rene Lohse.

Favorit dvěstěpadesátek Wolfi Schuster nebojoval o vítězství. Technické problémy a pak i fakt, že havaroval ve třídě 600 se na jeho výkonu neblaze „podepsal“. Takže dvěpade vyhrál Tuukka Korhonen z Finska, před Peterem Hartmannem z Francie, českou radost nám udělal třetí na bedně Pavel Navrátil.

Závod šestek sliboval velikou podívanou. Jezdecké pole nabité kvalitními jezdci. V nedělním war-upu ale zdevastoval Pearson, jeden z favoritů , svoji motorku, když ji opřel o břeh před Lukaveckým vracákem. Motorka byla neopravitelná, takže jeho místo na startu bylo prázdné. Famozní jízdu nám předvedl skoro domácí Mára Červený. Jel jak z praku, i když nutno říci, že druhý v pořadí, další český rychlík Patrik Vostárek se snažil co to jen šlo. Nakonec Marek vyhrál , dvě a půl vteřiny za ním byl Patrik a třetí dojel sympaťák Kamil Holán, který jel letošní Hořice v barvách týmu Jirky Brože. Čtvrtým v cíli byl odmávnut Michal Indi Dokoupil a na skvělém pátém místě dojel Petr Pedro Homola. Šestý byl Jochen Rotter z Rakouska, který jel Hořice poprvé. Na skvělém sedmém místě byl Riša RiČi Sedlák, který tvrdě bojoval s Petrem Corpse Zrzavým a Petrem Kimurou Bičištěm.

A byl tu závod litrů a diváci byli zvědavi, zda se objeví na startu i Michael Pearson. Byl sice potlučený z toho pádu ve warm-upu šestek, ale litrového bavoráka měl v pořádku, tak jeho velké závodnické srdce poručilo jasně. Michael se do závodu zakousl tak silně, že hned od začátku dal všem na vědomí, že chce zlatý věnec. Sledoval jsem jeho mechaniky, hlavně manažera Willise, ten byl hodně nerv, dokonce svého jezdce krotili, aby tak neletěl, když má čtyři vteřiny náskok na své soupeře. Mr.36, jak přezdívám Pearsonovi , ale tahal tak za plyn, že z toho byl nový traťový rekord! Běžel jsem to hned sdělit Willisovi ten se chytil za hlavu a tiše hlesl…thaks. Byl tu cíl a celý tým Hotties si vydechl. Pearson tedy vítězí, druhý se ztrátou 3,5 sekundy Kamil Holán a o dalších 12vteřin zpět třetí Patrik Vosty Vostárek. Čtvrtým místem hodně lidí (mě ne ) překvapil Alda Nechvátal, který by se měl spíše jmenovat Chvátal, protože za sebou nechal velikou hvězdu Didi Gramse. Mimochodem Didier Grams je velmi rychlý a velký specialista na přírodní tratě. K nám přijel poprvé a byl se svým výkonem spokojen a velmi si závody užil a vděčným divákům ukázal i pár jeho „šoumenských“ kousků.
Šestý byl Petr Zrzavý a sedmý Víťa Bican.

Letošnímu ročníku někdo vyčítal, že bylo zdržení časového harmonogramu. Časový skluz byl kvůli nehodám. Bylo nutné zajistit okamžité ošetření jezdců a pak následně ona místa vyčistit od oleje a nánosů nečistot.
Z mého pohledu, se jednalo o jeden z nejlepších ročníků za poslední roky.

Hezky napsáno