Vnuk píše dědečkovi a babičce na vesnici: "Milá babičko milý dědečku! Dnes nás paní učitelka poučila, že máme vždy mluvit pravdu! Tak vám píši, abych se přiznal k jedné věci. Když jsem byl u vás na prázdninách, tak jsem snědl ve spíži celou sklenici povidel. No a aby tam nezůstala prázdná sklenice, tak jsem se do ní vysral..." Vtom dědek vyskočí z křesla jako za mlada a praští babku po hubě: "Vidíš, ty hlupačko! Já jsem ti říkal, že je to hovno, ale ty jsi pořád mlela to svoje – zcukernatěla, zcukernatěla... !"