Ahoj

Možná, že také často používáte sousloví "... to přece podjedeme". Pro naší dceru je to dost typické a pramení to z toho, že přece nemůže pršet celý den.

Níže dávám foto bouřky, která nás zastihla ve Švýcarských Alpách a která se nesmazatelně zapsala do našich vzpomínek na to, jak se dá na motorce zmoknout a jak to vypadá, když se hory "probudí" ... bylo to v červenci:




Bylo to cca v 15:30 hod, bouřka s sebou přinesla prudkou změnu počasí, náhlý pokles teploty z 26 na 2°C. Kroupy dosáhly velikosti cca 1 cm a nebylo se kde schovat. Jeli jsme z Davosu přes Klausen Pass a nedalo se jinak, než ten průsmyk projet. Také zde dcera (Marauder) prohlásila "to podjedem", manželka (Deauville) se přidala - také byla líná si obléci nepromok, já (FJR) jsem také podlehl s tím, že jsem ještě netušil, že promočeni pojedeme chvíli ve 2°C (naštěstí já i manželka máme topení, dcera na tom byla hůř).

Zážitek to byl opravdu "skvělý", dost jsem se bál, že do nás uhodí blesk ... přece jenom v tom tak neumíme chodit, byť vím, že hory jsou zrádné právě rychlými změnami počasí. Kvůli kroupám jsem to chtěl vzdát a vybalit plachtu na motorku a schovat se pod ní. Naštěstí krupobití přestalo (bal to jenom pás), ale přívalový liják byl opravdu vydatný. Chvílemi jsme stáli, na silnici byly potoky vody a jet se prostě nedalo. Když se na to dívám zpětně, tak jsme měli ty plachty na motorky vybalit a nepokoušet štěstí, ... jenže tehdy jsem měl strach, že začne mrznout a to bychom se odtud už vůbec nedostali. Kdo zná Klausen Pas tak ví, že cesta dolů trvá cca půl hodiny, my jsme to jeli skoro 2 hodiny. Dole nás čekalo překvapení - teplota 24°C.

... tak podobnou zkušenost bych už zažít nechtěl ...

... OM