takže jak to bylo?

jednoho dne mě napadlo, že je nějak moc věcí, které jsem zatím nikdy nevyzkoušela a tak mě napadlo tvarovat plasty.
Znalci mi potvrdí, že ideální na tvarování je ABS plast a ti samí znalci ihned zcela určitě dodají, že to je přeci plast používaný na výrobu kapot.
takžeee, nebudu to protahovat...
měla jsem chuť a měla jsem k dispozici rozbitou kapotku, takže hr na to.-
A ještě pro ty, kteří o téhle oblastí až tak moc nevědí - Jak že správně ABS tvarovat? No přeci: vyrobíte si pozitivní formu a na ní položíte kousek plastu. ten zahřejete na 160-165°C (165 je teplota při které se ABS svařuje) no a potom ho zchladíte aby tak už zůstal.
Výrobu sádrové formy Vám popisovat nebudu, stačí, když řeknu, že pro obtisk kapoty jsem si jela ke kamarádovi na motorce a v seatbagu vezla dvanáct kilo sádry . Ten pocit jak mi děsně pěkně sedí motorka v zatáčkách si pamatuju dodneška (taky ruce od sádry a cestu zpátky domů potmě... )
ale zpět k formě.
Poté co mi forma vytvrdla a vyschla, přišla na řadu výroba pozitivní formičky, jako separátor o tloušťce lamina mi bezvadně posloužila plastelína. Kde se mi podařilo schrastit kousky plastu? Co kdo dal. Otravovala jsme své přátele tak dlouho, až se mi v krabičce pár plastů sešlo a mohla jsem začít.
Tedy ve skutečnosti začít a zároveň skončit
Všechno fungovalo tak, jak mělo: trouba mi plast nahřála, plast se ohnul. Jenže se ohnul bohužel jinak, než bylo potřeba. Tak mi nezbylo pozorujíce to skrze dvířka trouby než vzít do rukou vařečky. Vedro jako blázen, z trouby na mě dýchá výheň a já za stálého pošťuchování vařečkami se snažila donutit plast aby si lehnul. Plast se ale kroutil úplně jinak a navíc otevřením dvířek klesla v troubě teplota takže mi tak pitomě úplně špatně zkroucený zase pěkně ztuhnul.
Vyndala jsem ruce z trouby, uhladila přismahlé obočí, přidala na troubě pár stupínků a s býčím odhodláním si natáhla tlusté rukavice, se kterýma beru obvykle do rukou horké pekáče.
Anooo, vypadlo to super - plast se opět začal pomaličku hýbat a takže následovalo mírné otevření trouby, úhybný manévr chránící zbytky obočí před horkým vzduchem z trouby a šup s rukama na plast. Tak nějak mi přišlo, že v troubě je o dost větší horko a že plast nějak víc smrdí ale že to je proto, že se mi trošinku přismahly chloupky na rukách od grilu mi nedošlo
Tedy došlo ale až po chvíli marného snažení přimět plast aby si lehl.
Po 30 minutách pečení plastových skrčenců mě rozbolela hlava - dílem ze smradu v kuchyni, dílem frustrací z toho jak si plast dělá co, chce navzdory mé usilovné snaze a dílem z toho že místo krásně rovného plastu mi na formě vznikl zkrabatělý lívanec na kterém ležela a do očí se mi téměř nahlas pochechtávala napůl spečená hrbatá vrstva barvy.
Tohle nedám. Ani náhodou. Nebo že by přeci jen fungovala lépe ta horkovzdušná pistole?
Dávám si ještě jednu šanci, ale tentokrát odcházím raději do garáže a ven, další dávku jedovatých zplodin bych asi nemusela přežít.
Mno... a výsledek?
Až zjistím, kdo mi nakukal, že plast se tvaruje horkovzdušnou pistolí snadno a efektivně, tak mu dám pěstí a osobně ho donutím sníst všechny skrčence a tvrdé kousku plastu které jsem ten den stvořila.
Budiž mi ke cti řečeno, že jsem se nevzdala po prvním nevydařeném pokusu. Bylo jich moc - ale všechny úplně stejně nanic
K téhle části oprav plastů jsem tedy vedením osudu byla nucena po vzoru Járy Cimrmana zvolat "tudy ne přátelé" a s pokorou se vydala k poličce s laminovací soupravou, kterou jsem prve tak opovržlivě odsunula dozadu.
Věřím tomu, že laminování je pro většinu z Vás denní chleba a nebo alespoň víte co kdy kde a jak a máte své zaběhané postupy.
Já ne.
Já měla jen svou velkou dvanáctikilovou formu ze sádry a laminovací soupravu.
Separátor mi suprově nahradil bondex vosk na nábytek a hurá na to... No jo. hurá na to. Jak mám na to jít s hurá když mi kde kdo háže klacky pod nohy. Zrovna jako výrobce dvoušložkového laminovacího tmelu s jeho návodem.

Přidejte 2% tužidla... kdyby napsali počet kapek nebo tak něco... ale dejte 2 % když na ani jedné nádobce není kolik to váží.
Nakonec jsem obě krabičky rozdělila napůl a vyrobila sice o "něco" víc tmelu (tak asi tak 3x víc než bylo třeba ale co... příště už to budu umět napoprvé ) a začala klást do formy předem připravené nastříhané kousky laminátu.
Šlo to hezky- tedy přesněji řečení, hezky šly první dvě vrstvy. Při té třetí se mi kdovíproč na rukavice začaly lepit odstřižené nitky sklolaminátu... takže moje ruce během chvilky přimomínaly silně ulepená hobití chodidla
Přeci to nevzdám, ne? Pokusy otřít si ruce hadrem nedopadly moc dobře a navíc mi přišlo že pryskyřice je nějaká čím dál tužší...
Natáhla jsem si na rukavice tedy ještě jedny a bleskově položila i třetí vrstvu. V okamžiku kdy jsem do misky odložila štětec právě dokončivší poslední tah, místo do tekutiny jeho štětinky dosedly na gel připomínající hodně vyschlé bezbarvé žužu.
tak to bylo o fous.
Tenhle první úspěch mě okamžitě přesvědčil o tom, že není třeba ještě házet flintu do žita a dodal mi chuť a sílu celé dílo dokončit.
Nebudu popisovat, kterak jsem kitovala a brousila, brousila a kitovala. Nebudu popisovat ani to, jak jsem nakonec „zlomila“ i plasty a vytvořila scházející špičku kapotáže právě z onoho neposlušného ABS fujtajblu a svářečkou ho připevnila na správné místo.
Řeknu už jen to, že se mi nepovedlo narychlo sehnat správnou barvu a proto má kapotka na sobě nakonec proužky a že když bylo vše hotovo - tedy čerstvě nastříkáno, a já si šla pro foťák tak se mi povedlo hotovou kapotu shodit na zem
Takže výsledek není dokonalý. To ani zdaleka, ale naučila jsem se na něm trpělivosti a také spoustu nových věcí. Pochopila jsem znovu už nejmíň po sté, že radost vašeho kamaráda stojí i za víc než spálené obočí, slepené rukavice a skelný prach za krkem.
Prostě se zase a znovu dívám na ten kousek kapoty a jsem na sebe sakra pyšná. (Y)
edit: obrázek pryč

A co na ten výsledek říkáte vy?
Na holku dobrý, ne?

edit: přidala jsem nějaké fotky za denního světla. jsou vidět nerovnosti a škrábance. to je od toho jak mi to upadlo a jak jsem spěchala...

Uzavřeno 02.10.2010 v 17:49 uživatelem Windy