FiZzeR> tak to je drsný

Víte, jak starší pánové souloží na vrabce?
Ženská si lehne do postele, chlap okolo skáče po jedné noze a říká: "Čím, čím, čím?"

"Ten náš kluk je tak hloupej, až to bolí," povídá jednoho dne pan Josef své manželce.
Ta se usměje a povzbudivě odpoví: "Buď rád. Aspoň máš jistotu, že je tvůj."

Jdou dvě blondýnky po silnici, když jedna druhé povídá:
"Hele mrtvej pták."
Druhá se podívá na oblohu a říká:
"A kde ho, prosím tě, vidíš?"

Feministická pohádka:
Žila byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka a zabývala se feministickými meditacemi, vyskočila z potoka žába a řekla jí:
"Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního může. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní."
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: "Tos uhod, blbečku."

Soudní proces v Grónsku: Řekněte nám, kde jste byl v noci ze 14.listopadu na 20.března.

A pak že kouření škodí

Dedek, ale pozri na tú pleť

STALO SE VE VAGÓNU ČD
(Humorná story ze života).

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. Spořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.

Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.

,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam.

Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.

Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:

“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”

Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.

“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….

http://aukro.cz/show....php?item=4139084103

Tagstein>
Kam se hrabou Muži z kobry 11

Twister píše: Tagstein>
Kam se hrabou Muži z kobry 11

A jak je to chytlavý

Ale když tam zaroštuje ta multikára a naloží to VB 120 na majákách

Naposledy editováno 15.04.2014 00:02:45

Manžel není doma a manželka si mezitím užívá s
milencem.Zachrastí klíček, je slyšet zámek, manželka schová milence do skříně,
sepne ruce k nebi a prosí.Ó, Bože, udělej si se mnou co chceš,
jenom ať neobjeví můj muž. Je strašně žárlivý, určitě by zabil
nejen mě, ale i mého milence.
Na to se nebesa otevřou a ozve se: "Dobře, bude to jak
chceš, ale zatři roky Tě povolám k sobě, utopíš se.
"Dobře, dobře, jen ať ho nenajde". Všechno proběhne úplně hladce.
Tři roky se žena nekoupe, jen sprchuje, nechodí na koupaliště, vodě se zdaleka vyhýbá.
Tři roky uběhnou, uběhnou čtyři, pět let, na svůj slib už zapomněla.
Po pěti letech si koupí zájezd na okružní plavbu okolo světa.
Na lodi je velká zábava, samé ženy, když v tom se začneloď potápět.
žena si vzpomene na svůj slib.Poklekne, sepne ruce k nebesům a volá:
Ó Bože, teď mě chceš povolat k sobě?
Podívej, kolik nevinných žen teď zemře se mnou."
Nebesa se otevřou a Bůh zvolá:
" Dva roky mi trvalo, než jsem vás vy kurvy dostal na jednu loď!!!!!!!

Nasraný informatik

Skutečný e-mail informatika na slovenském Ministerstvu financí. Byl tak nasraný, že se potřeboval svěřit svým kolegům - informatikům.

"Píča dělá v dosovský aplikaci účetnictví, dostane komp s 256 MB RAM které NIKDY nevyužije a ona začne píčovat, že chce nový komp, že ona potřebuje nový rychlý kompík s 19" monitorem (na co v DOSu?). Marně jívysvětluju, že na novém (Celeron 1200, 128 MB) si nepustí DOSovskou píčovinu, protože je tam win2000, a že v podstatě tenhle komp je rychlejší než ten nový.

Ne žeby píčovala sama, ale ona si dovede 10 dalších píč a píčujou společně, samozřejmě všechny brutální odbornice na informační technologie (nevědí ani co je adresář), začali potot takový rozumy, že jsem myslel že mě jebne, že jim rozkopu píči aby už píču drželi. Píči jebnuté.

Nebo například může si někdo normální takto pojmenovat wordový soubor?

"Zásady koordinace následné finanční kontroly, vykonávané podle 11 a 12 zákona č. 502. Z. z. o finanční kontrole a vnitřím auditě o změně a doplnění některých zákonů, upravují účel a cíl koordinace následné finanční kontroly, obsah a postup při koordinaci následné finanční kontroly a organizování a příprava koordinačních porad.DOC"

A jak ty píči vymazávají soubor? Otevřou si word, smažou jeho obsah, a uloží. No je tohle normální? To ještě neni nic, nekteré píči si píšou celou svojí několikaroční práci do jednoho souboru Prostě vždycky začnou na novej stránce, potom když nahoře něco připíšou, tak se jim to celé posune a potom to celej den opravují to co je pod tim. Mají z toho 10MB soubor a nedejbože ho chtějí nakopírovat na disketu.

Jak do píči můžou mít ženy volební právo?

Nebo právo nějakého výběru, nebo právo něco ovlivňovat?

Kde to do píči žijeme?

Jak je možné že jsme něco takového dopustili? Si připadám že dělám v pornoprůmyslu - samá píča!"

http://youtu.be/z_lAHyrlntw?t=8m3s

Naposledy editováno 17.04.2014 12:10:44

Po dlouhé době jsem opět natrefil na tohohle profíka

Microsoft u systému Windows XP konečně opravil chybu, která štvala všechny uživatele dlouhých 13 let..
Ze spodní lišty tak konečně zmizela ta otravná vyskakovací bublina:
"Pro Váš systém jsou k dispozici nové aktualizace"