Všem, kteří si na bráchu v pátek vzpomněli ze srdce děkuju - určitě to nebylo zbytečné, protože se ta operace POVEDLA! Byl to opravdu složitý zákrok a tak se začalo až odpoledne. Operace trvala přes 5 hodin a na bráchovi se vystřídal tým 20ti doktorů, kteří jsou špičkou ve svém oboru. Brácha měl štěstí, jaké si málokdo z nás dovede představit - po operaci nám bylo řečeno, že celou proceduru (od naložení do sanitky až po konečnou operaci) by přežil bez ochrnutí nebo smrti asi jeden člověk ze sta. Nerad bych něco zakřiknul, ale zatím to vypadá moc dobře. To co jsme si ale od úterka museli prožít bych nepřál nikomu. Nejhorší bylo čekání na výsledek operace, který nám měla sdělit sestra. Nevím proč, ale všechno říkala strašně neurčitě a takovým výmluvným tónem, že z toho mezi řádky vyplynulo, že to brácha asi nepřežil a prý se máme zeptat někoho z doktorů na podrobnosti... Ten okamžik se nedá popsat, čekáte, že doktor potvrdí to nejhorší, ale pořád tomu nemůžete uvěřit a chcete se probrat z této noční můry. Když nám pak jeden z lékařů uvedl věci na pravou míru, tak jsme se na pár minut "sesypali" štěstím. Další dva dny proběhly v nervozitě, jen aby se nevyskytly nějaké pooperační komplikace - a byly to taky první dny, kdy jsem bráchu navštívil. Toto radši popisovat nebudu, každý kdo si něco podobného prožil, tak ví... Jestli to nakonec bude happy end, tak doufám, že to brácha vezme jako možnost začít nový život (určitě bez motorek), když se v podstatě podruhé narodil. Příští měsíc bude slavit teprve 19té narozeniny - ostatně ty bude od nynějška slavit 2x ročně