1 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Masarykův okruh a jeho okolí
rejmi píše: Risso46> Take mam par programu a nejen z noveho okruhu. Snazim se je postupne prevest do pdf. Jde to pomalu. Snad bude pres zimu vice casu. Zatim jsou v pdf prevazne programy z Horic. Staci jen kliknout na obrazek urciteho programu, ktery je v ruzovem ramecku .
rejmi ,-pokud se ti to podaří a bude to i zde, tak to bude perfektní věc Jak jsem psal výše,ze starého okruhu mám programy 73-82 a pak ME83-86. Nevěděl jsem, kde bych sehnal ty zbývající MS 65-72, a toto by bylo výborný. Klikl jsem na programy v růžovým rámečku 68, 72 a 73 a nic se nedělo. Ale možná je chyba u mě, že to neumím
josef58 píše: ... Klikl jsem na programy v růžovým rámečku 68, 72 a 73 a nic se nedělo. Ale možná je chyba u mě, že to neumím
Nevim, jaky mas prohlizec. Zkus treba tohle : Internet Explorer nebo Mozilla Firefox
1 reakcí na tento příspěvek Masarykův okruh a jeho okolí
a testech traťáků 27. 2. 2010. A toho sněhu už tam moc není. Jindy je tam toho tolik,
že si říkáme, že to vydrží do půlky dubna. Ale jak přijde obleva, jde to dolů docela
rychle. Kolikrát jsme si ze srandy říkali, že v zimě by se dala jet GP na sněžných
skůtrech
1 reakcí na tento příspěvek Masarykův okruh a jeho okolí
1 reakcí na tento příspěvek Masarykův okruh a jeho okolí
jan26 píše: ja teda nepoznam vubec nic krom Veselky po starte
Aspoň poradie zákrut by malo sedieť Ale je pravda aj to, že sa veľa zmenilo a napríklad vjazd do Kohoutovic, tam vtedy naozaj žiadne baráky nestáli tak ako to je aj na tom videu.
mamba54 mi napísal správu a keďže on má skvelé zážitky a vie ich aj skvele podať, tak to sem s jeho zvolením kopírujem
"Bylo to v r.76. tehdy jsem přijel na GP se svoji slečnou ( nynější manželkou ),novou stopětadvacítkou ČZ 476/01, stanem a hlavně předsevzetím, pořádně si ty závody užít. Proto jsme ke trati přijeli už v úterý před závody a ubytovali se v kempu u Baltisbergerovy zatáčky. V kempu už byla hromada Němců, se kterýma jsme sedávali večer u ohně. Dost obdivovali tehdy moji novou zelenkavou Čízu s vysokýma řídítkama a tak jsem jim ji za pivo půjčoval na krátkým projížďkám. Oni tam měli ty svoje Emzety a tak slovo dalo slovo, a že si teda dáme závod na jedno kolo, na tehdy už poslední variantě okruhu ( 10.920m ), který už byl tehdy obložený balíky slámy, připravený na závody. Nicméně byl stále ještě otevřený pro normální provoz. Byli jsme 4. Já, a Němci od Dráždan. Dva s MZ 175, jeden se 125. Zajeli jsme ke startu, manželku jsem vzal ssebou, aby mi na hodinkách změřila čas. Postavili jsme se na st. čáru a za plného provozu nás odstartovala... No, po Bosonohy jsem jim jakž takž stačil, ale jak začala trať stoupat tím úvozem na Veselku, tak sbohem! A ve stoupání Farinkou ke Kohoutovicím, darmo mluvit. To s těmi mými 9O Kg jelo tak pomalu, že jsem mohl počítat hříbky v lese. Zato ve sjezdu od Kohoutovic, kolem Myslivny ve mě "chytly saze"! Rozjel jsem to na tachometrových 105 s větrem v zádech. Nato, že jsem okruh dobře znal, to, že končí ostrou pravou do cíle jsem si však uvědomil poměrně pozdě. Začal jsem brzdit očima ,ušima,patama. Ještě že ta Číza měla v předu dvouklíčovku. I tak jsem si "lízl" kolenem o balíky. Štěstí, že tam byly! Závodění mě okamžitě přešlo a já, smrtelný pot na čele, jsem si ještě dlouho nadával. Němci už v cíli měli vykouřenou skoro celou cigáru, když já dojel v čase 10: 01, což byl průměr cca fantastických 59 km/h, takže jsem vlastně dodržel předpisy o rychlosti v obcích! Od těch dob si neskutečně vážím všech, i těch nejposlednějších z posledních, kteří kdy závodili. A sám jsem se o nic podobného už nikdy nepokoušel."
to videjko z 1949,- říkám si, kde jsi to zas sehnal, a v barvě Pustím, a když vyjíždí z Bosonoh, tak značka konce obce bílá značka červeně přeškrtnutá, říkám si, tak to né Ale jinak krásný
Jako každý rok jsou u nás Martinské hody, a tak aby se člověk neožral hned dopoledne při stavění máje, a v pondělí při "hodkách", kdy se dopíjí co se nestihlo v neděli, nezjišťoval kdo, kdy, kde co?, jsem synovi navrhl, že si ten okruh, co je na videjku projedeme. Takto vypadá okruh dnes.
Někde zde spadl se sajdy Michelovi mitfára při ME 83 z prvního místa při zdravení diváků v posledním kole
Na odbočce za Veselkou na Žebětín pomníček člověku, který pracoval v 64 na VC, asi zkrácení na Baltisbergr
1 reakcí na tento příspěvek Masarykův okruh a jeho okolí
Je pěkné, že i po více jak půl století sem přijdou lidé a položí kytičku, nebo zapálí svíčku, nebo se jen zastaví
Baltisbergerova zátočina, ale myslím, že v té době tu takto nebyla. Toto bylo vybudováno v roce64, si teda myslím
Farinka dnes, po závodech- tribunách už ani památky. Vypnu foťák, a najednou plný plyn, pískání brzd, celou dobu klakson a rachot spodku vozu o zem. Nějaký blázen celou Farinku projel pangetem a pryč. Štěstí, že neskončil v tom "remízku"
1 reakcí na tento příspěvek Masarykův okruh a jeho okolí
Ty dva "traboše" vlevo taky patří nesmazatelně před revolucí k naší VC
Myslím, že tu nedávno byla restaurace GRAND PRIX. Možná 2 roky zpět?, ale hádat se nechci
Že tu pletu naše hody? Ale i zde je znát stopa GP Brna
Dnes končím a zdravím "M"
"VYHLÍDKOVÁ" ( kavárna
GP 1981. Páteční traninky jsou v plném proudu. Sedím mezi přihlížejícími ve svém novém skládacím křesle za 100 Kčs, pořízeném jen pro tuto příležitost, v místě zvaném "U křížku". Po první sérii treninkových jízd mě přepadla myšlenka, že by nebylo šatné, podívat se na to snažení nejlepších pilotů světa pěkně shora. Sbalil jsem tedy fidlátka, bágl na záda, křeslo do ruky a hajdy přes umělý přechod trati, těsně před vjezdem na kohoutovické sídliště, odkud se pak zkrácená trať vracela přes Myslivnu do cíle. Tím mým cílem se stal vysoký panelák, na jehož vrcholu stála vyhlídková kavárna "Grand Prix". Z jejich oken musí být přece naprosto dokonalý výhled na trať, myslel jsem si. Asi bezpochyby byl, bohužel jak pro koho, o čemž jsem se měl záhy přesvědčit!
Teď však beru za kliku zvláštního vchodu, který kavárna měla oddělen od vchodu pro nájemníky domu. V šatně odkládám své propriety, světácky ponechávám "výběhovému modelu" šatnářky světácky pětikorunový tringelt a vybaven pouze peněženkou a cigaretami BT vstupuji do výtahu, pln očekávání nevšedního zážitku. Kabina výtahu po chvilce zastavuje, dveře se otevírají a já vstupuji po tlustém modrém koberci do prostorné, poloprázdné místnosti plné kavárenských stolků. Záměrně si vybírám stoleček u oken na té straně, kde jak tuším, se hluboko pode mnou vine šedá stuha asfaltu brněnské trati. Sotva stačím usednout, už u mne stojí mladá, hezká servírka v modrých šatech s velkým výstřihem a bílou zástěrkou. "Co si pán dá?" zazní medový hlásek. Piva jsem od rána plný, na ně chuť nemám. Když kavárna, tak..." Pán si dá vídeňskou kávu se šlehačkou", zní moje odpověď, načež ona odkvačí a já si s velkopanským gestem zapaluji svoji BT. V tom momentě káva přistává na stole přede mnou. Ještě sahám do kapsy pro kapesník, při jehož roztažení to suše zapraskalo, jako když si zlomíte kost, že si na ten "vyhlídkový" zážitek vyčistím své dioptrické čtyřiapůlky. Bože to byl nápad! Jak jsem totiž zvedl pazouru, zavadil jsem o ně a jeb! Potvory spadly rovnou nahranu popelníku přede mnou a obě skla se rázem "rozmnožila" na šest kousků. No a je vymalováno! Bez nich totiž nerozeznám na pět metrů čápa vod porybnýho, natož čučet z nějaké vyhlídky. Byl jsem rád, že si vůbec trefím tím kafem do huby. Rychle platím a po hmatu hledám dvěře od výtahu. Dole v šatně si uvědomuju, že v báglu mám průsvitnou izolepu na zalepení pláštěnky. Rychle tedy na záchod, sednout na mísu a posbírané kusy skel skládat jako mozaiku a lepit do obrouček. Hotovo! Ona ta isolepa od soudruhů z DDR sice byla průsvitná, ale...Když jsem si ty brejle nasadil, tak jsem měl "výhled" jak přes hodně kalný akvárium. No, ale furt lepší, jak spadnout hubou na vostnatej drát. Rázem, trenink, netrenink, zbývalo jediné. Zatroubit k ústupu a rychle domů.
Nasedl jsem po paměti do nejbližšího trolejbusu, dole v Pisárkách na šalinu a hurá na hl. nádraží. Tam se vyskytl drobný zádrhel. Nebyl jsem sto z info tabule přečíst kdy a odkud mi to jede do Blanska. Naivně tedy žádám vedle stojící ženu středních let, jestli by mi to neřekla. "Dyť to tam máte napsaný!", hodila hlavou směrem k tabuli. " Ale já to nepřečtu",úpěnlivě žadoním. "Ve čtyry a ze třetího", odsekla a změřila si mě pohledem, kterým jasně dávala najevo, že s tak debilním analfabetem se ještě v životě nesetkala...
Od těch dob vozím sebou na GP náhradní brejle ( dnes už šest a půlky ), protože stát se mi to nedej bože při závodě, tak se du do zastřelit do rybníka. A hlavně nelezu pro jistotu na žádnou "vyhlídku". Když však přijíždíme od nás směrem k Brnu autem a na obzoru se z kohoutovických lesů vyloupne onen věžák, vždycky mi kamarádi řeknou, nestavíme se na "vyhlídce"? Načež pravidelně následuje hurónský chechot. No, konec dobrý, všechno dobré. Já, zatím, na rozdíl od oné "vyhlídkové kavárny" přežil až do dnešních dnů.