Přiběhl jeden, a hned po něm druhý. Barva pleti podobná s jedněmi našimi milovanými spoluobčany.
A hned to začalo. Že nemají peníze na benzín, v autě ženu a dvě malé děti. A prej jestli by jsme jim dali dva¨tisíce. Jeden tisíc na jídlo a jeden na benzím. Za zlaté prstýnky. Jeden, pak na tankvaku přistál druhý, a na konec i řetěz. Už to, že neřekli kloudně celou větu a začali ze sebe "zlato" strhávat tak rychle, jako by jim za triko vlítla vosa, bylo podezřelé.
Komunikace probíhala v Angličtině. Já jim rozuměl, ale nedokázal odpovědět, přítelkyně s nimi komunikovala i slovně. Oni, oni rozuměli jen tomu, čemu chtěli. Prej kolik mám u sebe, a když jsem jim řekl, že platím kartou, tak abych jel a s penězi se vrátil.
Jedna z odpovědí, se kterou se dalo jakž takž pracovat, byla ta, že mají benzín "jen" na deset kilometrů. Tak jsme jim řekli, že je dovedeme na nejbližší pumpu a tam se zařídí podle svého.
Opravdu nevím, co rozuměli. Tak jsme se rozjeli, a oni za námi. Během cesty jsme se s přítelkyní dohodli, že je dotáhneme na nějaké parkoviště v centru Liberce, a tam ať si seženou nějakou zastavárnu a věci vymění za peníze.
No, nakonec jsme najeli víc jak těch deset kilometrů, a oni nejevili nějakou starost o tenčící se zásobu v nádrži. A že jsem zakufrovali, než jsme se trefili do centra.
Nakonec jsme je teda dovedli na nějaké podzemní parkoviště u nějakého centra. Dovnitř jsem nejel, vjezd a výjezd byl na závoru. Jakmile jsem zastavil, už byli u mě zas a se stejnou písničkou. "Dva tisíce za zlato, jistota, dej mi papír napíšu s adresou peníze ti pošlu zpět...., jídlo pro děti a ženu, benzín na cestu. Na naši odpověď:"Jste v centru města a určitě tady bude plno zastaváren, kde vám zlato vymění za peníze.....", malinko pozměnili příběh. "Už nebyli jen bez peněz, ale i bez dokladů......" Nic jiného, než že si mají najít zastavárnu z nás už nedostali.
Když jsem začal cupitat a couvat z vjezdu do garáží, jejich v podtastě monolog byl zakončen větou:"......You and you have no good character....".
Co bylo pak nevím. Já vycouval a rozjel se po svým. Jen jsem ještě koutkem oka zahlédl, jak se ve vjezdu otáčí a zaslech vzteklé hvízdání gum...."
Takže vážení.... bacha na mě... mám no good character....
1 reakcí na tento příspěvek You and you have no good character...
... už jsem veděl že tohle to se děje, veděl jsem jak, věděl jsem +/- kde ale čekal jsem kdy. A měl jsem štěstí.
Vracel jsem se z hokny a tu jsem hned vedle Tuřenskýho letiště (za tím esíčkem) uviděl stříbrnej MB v kombíku, žlutý britský značky, a přičmoudlý u auta. Zavolal jsem 158 a jel jim "pomoci" čekaje co bude. Jen jsem zastavil, nevypnul jsem motor, už mi dal na rukavici prstýnek, a zlatej řetěz z krku omotal kolem prstů... ty prstýnky na dlani byly 3 a jeden velkej řetěz. Jedna, plnej, frr pryč... "kočičí zlato" jsem zahodil asi za kilák a jel si po svým.. díky známejm u PČR ale vím, že hlídka už je na místě nezastihla.
Škoda..