Pražští řidiči, bacha na Valachy!
Popíšu Vám příhodu, která se mi ještě dnes jeví jak z povedené
komedie.
Jel jsem /Feli 1.3Mpi/do Vsetína. Přede mnou jela tatáž Feli, jen
Jiné barvy a se vsetínskou značkou. Řidič přede mnou jel zhruba stejným
tempem, jaké jsem měl naplánováno i já, takže nebyl žádný důvod
jej předjíždět. Byl hyc, měl jsem pootevřená na 5cm všechna okna /chová
se to jak kabriolet/ a navíc jsem silný kuřák, takže otevřené aspoň
jedno okno mít musím.
Zezadu se ozvalo zařvání gum, zablokovaných na asfaltu a pohledem
Do zrcátka jsem zjistil, že se mi do kufru chce vlepit už zepředu
Důkladně otuněná oktávka s pražskou značkou. Tmavá skla, ohulené xenony a
Řev točeného motoru, jen jen vystřelit. Lehkým dotekem na brzdový
Pedál jsem mu dal najevo, že hodlám zpomalit, ať mě může předjet, když
Má tak napilno. Sundal jsem nohu z plynu, lehce přibrzdil a vysloužil
Si zato vzteklé troubení oktávie. Vzápětí - bez blinkru či jiného
Varování - následovala blesková akcelerace a schytal jsem takovou myšku, že
Jsem tentokrát musel na brzdu fakt dupnout.
Zanadával jsem si - prase jedno pražácký - a jelo se dál. Vzápětí
Něco podobného řidič oktávie provedl i řidiči Felicie, co jela přede
mnou.
Vzteklé troubení, myška a jelo se dál. Před námi všemi jel
extralongvehikl a toho si netroufl předjet ani pražík, byl to i na
něj dost nepřehledný úsek a vehikl navíc valil aspoň devadesát.
Sešli jsme se tedy pospolu na křižovatce ve Vsetíně a co čert
nechtěl - i na dolním malém rondlíku a poté na parkovišťátku u kulturního
domu - mimochodem přes silnici sídlí PČR.
Co se dělo pak, mi musela zčásti doplnit manželka, protože já byl
Smíchy úplně grogy. Pražák z oktávky, mladík cca dvacetiletý, oháklý v
Bossu vystartoval z mašiny, kvokl centrál a vběhl přímo do náruče asi
pětačtyřicetiletého řidiče Felicie přede mnou, takto Valacha jak
Radhošť. Slyšel jsem jen: Ááá, pocem ty sviňo, já ťa naučím, jak
Sa jezdí ! a uvalil mu dvě takové, že se mladík i s Bossem váleli v
prachu parkoviště. Mladík vřískal "pomóóc,přepadení", Valach si ho
nevšímal, cosi ještě zavrčel a měl se k odchodu. Nato mladík
vyskočil jak čertík z krabičky ze země, přihnal se k Valachově Feldě a
začal do ní zběsile kopat. Valach se otočil, pražák poodskočil bokem,aby
zas nějakou nechytil.
#
Ten ďábelský výraz ve Valachových očích si budu pamatovat
nadosmrti. Pomalu přišel ke své okopané Feldě, odemkl kufr, vytáhl
motorovou pilu Husqvarna tak velkou, že jse jsem tak velkou lištu snad
ani neviděl, nastartoval, ani nečekal až se zahřeje /možná jel z práce/ a
zručně, bez škrábnutí okolí uřízl pražákovi masivní zadní tuningové křídlo.
Zhasl pilu,uložil do kufru a prohlásil: "Třeba ti to včíl tak
Rychlo nepojede, hňupe" a odešel.
Pražák se složil na obrubník a - viděli jsme to oba, já i žena, mám
svědka - brečel jak malé děcko, když se mu rozbije nejmilejší
hračka.
Dodnes - aniž by to okolí chápalo - se s ženou řehtáme jak blázni,
když někde zaslechnem motorovou pilu.....
#
Jaké z toho plyne poučení či závěr? Nevím, ale to, co ten Valach
Udělal /ač to bylo bezpečně mimo zákon/, mi bylo velmi sympatické a možná
By si Pražáci měli na Valašsku dávat většího majzla, Valašsko je
surový, drsný kraj, kde to lidé nikdy neměli ani s prací, ani se živobytím
moc jednoduché a i jejich reakce jsou takové přímočařejší.