Myslel jsem,že sem taky někdo přidá nějaké pěkné fotky z letošní dovolené a napíše kdeže se to zhruba nachází.Třeba jako inspiraci pro ostatní. A ono nic..... :(

Pěkné fotky. Jeli jsme tudy před 2 roky. Skvělé! Tam bych se rád ještě podíval !

WOW, diky za tip! za 3 nedele jedeme taky timhle smerem, tak to prubnem *yes*

kov>>
http://waltr.rajce.net/IRSKO nachází se to v Irsku :lol: :lol:
byl jsem 2005 v st.Tropez a o tohle jsem prišel- přitom mi to kamoš doporučoval a dokonce jsem si to poznačil. Prostě jsem na to zapoměl-příště.

Pár kilometrů od kaňonu na severovýchod je městečko Castellane.U něj je přehrada. Barva vody mě úplně fascinovala.... Když už tam člověk jezdí,škoda nevidět.

Anders>> http://www.routedesgrandesalpes.com/
Pokud nehledáte luxusní ubytování,tak můžu doporučit kemp pod vesnicí La Palud.Platili jsme tam ve dvou lidech za noc sakumprásk 9E. Místo záchodů jsou tam šlapky,ale teplá voda ve sprchách teče.Umyvadla jsou čisté. Do místního marketu je to pár set metrů a market provozuje i benzinku(1,38E za litr-běžná cena).Nad vesnicí je ještě jeden,menší,ale ten jsme ani nezkoumali.Kempů je tam dostatek.
Ono celkově jsou ve Francii kempy na nižší úrovni než třeba v Rakousku.Jsou ale zase levnější.Cena se pohybovala kolem 12-13E za noc pro dvě osoby s motorkou.Majitel většinou neumí ani slovo cizím jazykem,tak jsme jim to napsali na papírek,ukázali na prstech a bylo.... :) Mladší Francouzi nemají většinou s angličtinou problém.
Kolem kaňonu jsou dva okruhy.Jeden malý-route des kretes-,zvaný česky cesta kreténů :D , asi na dvě hodiny.Je ho nutno jet PO-směru hodinových ručiček!!! Jedna část,ta nejpěknější, je totiž jednosměrná a zkončit s objíždkou uprostřed může pěkně nakrknout.
Objet celý kaňon je výlet na celý den.My jsme jeli proti směru hodinových ručiček a dnes bych jel raději opačně,po-směru.Důvod je focení.Nám dost svítilo proti objektivu.Kdybychom jeli obráceně,měli bychom celou dobu slunce v zádech. Moc mě mrzelo,že jsme si nemohli půjčit šlapadla a vjet na nich do toho ústí řeky.Byl silný vítr a z toho důvodu zrovna šlapadla nepůjčovali.
Co se týče silnice route des....., tak tady má svoje stránky.
http://www.routedesgrandesalpes.com/
My jsme sešli i dolů.Nejkratší trasa je asi na 5 hodin.Vylézt pak nahoru v odpoledním slunci byl docela záhul.Je to asi 350 metrů převýšení.Měli jsme raději vyrazi místo ráno až odpoledne.Výstup zpět by tím pádem vyšel až kolem osmé a už by to nebyla taková krize.
Kdyby tě ještě něco zajímalo,tak se ptej.Co vím,rád poradím.

Včera mi psal sms známý,který tam zrovna je: Měls pravdu, je to to nejkrásnější, co jsme kdy viděli......

No, a aby toho pěkného nebylo málo,tak jsme na mořském pobřeží poblíž kaňonu našli toto...... Pobřeží jak z cihel.

kov>Moc krásný,v roce 2003 jsme tudy také projížděli a nemělo to chybu.Potom jsme nocovali tři nocy v kempu v Antibes a jeden den jsme podnikli výlet do St.Tropez.Na zpátek jsme jeli po Route Napoleon přes Albertville a Chamonix.Počasí nám vyšlo skvěle.Soudím podle Tvojich fotek,že vám také.
P.S.:Jakým si to fotil fotoaparátem?Fotky vypadají moc pěkně...

kov> jeli jsme dlouhý okruh a také jsme narazili na jednosměrku v protisměru . Přesto, že se někteří otáčeli , tak jsme pokračovali. Bylo to jen kousek. :)

Tomy-Fazer1000 píše: kov>Moc krásný,v roce 2003 jsme tudy také projížděli a nemělo to chybu.Potom jsme nocovali tři nocy v kempu v Antibes a jeden den jsme podnikli výlet do St.Tropez.Na zpátek jsme jeli po Route Napoleon přes Albertville a Chamonix.Počasí nám vyšlo skvěle.Soudím podle Tvojich fotek,že vám také.
P.S.:Jakým si to fotil fotoaparátem?Fotky vypadají moc pěkně...

Mám obyčejný foťáček do kapsy.Canon A 520.Koupil jsem si k němu taky univerzální ministativ do kapsy.Je to taková malá ohebná trojnožka,pomocí které se ten foťák dá postavit skoro kamkoliv.Stálo to stovku a při záběrech do dálky,kdy je problém udržet ruku, nebo při focení na samospoušť to bylo k nezaplacení.
Některé fotky mám focené jen z ruky.Asi mám pevnou ruku.... :lol:

PetrAT>>
Člověče, my jeli ,,velký okruh" proti směru hodinových ručiček a žádného jednosměrného omezení dopravy jsem si nevšiml. :puke: Tak nevím, jestli jsem jel dobře a nebo jsem to v návalu nadšení projel, aniž jsem zjistil,že jsem v jednosměrce.

kov>kurnik Kove, hod nekam dalsi fotky a napis vice Info - na jak dlouho jste tam byli, kolik km, kudy jste jeli, na kolik to prislo atd. atd.

TTomVFR8>>
Co se týče fotek nevím jak na to.Poradím se se synem,sepíšu zatím aspoň pár řádků co a jak, a co nejdřív dám vědět.
Snažili jsme se šetřit(protože jsme jeli na sekyru ve spořitelně) a vlezli jsme se komlet(i s jídlem) do 20-ti tisíc. Najeli jsme necelé 4 tisíce,přičemž nejvíc bylo poslední a první den-zrychlený přesun Zlín - Alpy.Celá cesta trvala 13 dní,a dá se říct,že jsme jeli vyhlídkovou jízdu bez spěchu.(Neplatí pro první a poslední den).
Trošku to rozepíšu,zjistím možnost jak někam dát fotky a dám vědět.

kov>fotky zkus pres rajce - taky s tim nemam zkusenosti,ale lidi to tu pouzivaji a pry to neni nic sloziteho - viz http://www.rajce.idnes.cz/
Jinak te teda nebudu zpovidat z detailu, kdyz to budes sepisovat, ale poprosim te pripadne hodit info na muj mail (tom-t@email.cz), protoze nechci, aby mi to uteklo a tady na foru to kazdy den nekontroluji, kdybys to sem hodil. Diky.

Jestli můžu poprosit také o upomínku(susta.jiri@seznam.cz),je to jedna z variant na letošní motodovču a budu vděčný za každou radu. Dají se po cestě sehnat kempy, nebo jich je spíš méně. Díky.

Dnes jsem to celé sepsal.Uf.... Ještě udělám zítra nějakou kontrolu textu a slohu, pořeším ty fotky a dám vědět.

kov>jo jo, tahle cesta je proste fajn, ale neco ji chybi :cool:

hadej, kam snad jedu letos :thmubup: ale ma to jeste trhlinu a to, ze cil cesty volime podle chuti, takze nakonec mozna skoncime jinde a sem bych tak moc chtel :shy:

puvodne jsme sice meli dat Spanelsko, ale to asi ani letos nedopadne...

kov>takže dnes to tu mame
OK, nemuzem se dockat.
Jo a sonny, tipl bych, ze tomu chybi to, ze jsi tam nebyl taky :thmubup: a nebo cestopis na Motoramu?

kov>Na těch fotkách mě to je nějak povědomé :rolleyes:
Kdys tam přesně byl? My zhruba kolem 25.6.
A cosi jako cestopis už jsem vyplodil http://yamaha-xj.to...lanek.php?post=10835

kov> Dik za vynikajici info.

Jeste dotaz: v cem jet?
Mam jen kozenou kombinezu, tak abych se neuvaril.
Cesta v hrubych rysech:
CR -> Rakousko -> Italie ->Svycarsko -> jih Francie. Zpatky dle nalady.

kov: hned bych jel znova, vyšlo vám krásné počasí! Co La Bonette - jeli jste přes něj?

TTomVFR8 píše: kov>takže dnes to tu mame
OK, nemuzem se dockat.
Jo a sonny, tipl bych, ze tomu chybi to, ze jsi tam nebyl taky :thmubup: a nebo cestopis na Motoramu?

OBOJE :thmubup:

Takže přikládám slíbený cestopis,který jsem spáchal za včerejšek. Snad se bude líbit. Adresa fotek na netu je na konci.

Alpy křížem krážem.

Den první. 17.6.2007
Po krásném loňském zážitku,kdy jsme s ženou byli poprvé v Alpách(Grossglockner a Dolomity),jsem na letošní dovolenou naplánoval poněkud delší trasu. Cílem byla francouzská část Alp a Grand Canyon na řece Verdon. Jeli jsme opět sami, vybaveni na cesty i tentokrát skvělou mapou Alp od Marco-Pola a novou GPS-kou Quest 2.
První den byl v plánu přesun do kempu poblíž Zeel am see. Hranice jsme přejeli v Poštorné, v krásném počasí jsme projeli horami okolo Mariazell, vyhnuli jsme se dálnici a bez větších problémů zvolený cíl dosáhli. Cestou jsme párkrát lehce zajeli díky mé manipulaci s GPS. Dokonce jsme se neplánovaně zdarma svezli kousek po dálnici a spěšně ji zase na prvním sjezdu opustili.
V kempu jsme potkali motorkářský pár z Prahy a byli to první a poslední čeští motorkáři, které jsme za celou cestu potkali.Večer jsme si dali pivko, krátce podebatovali a šli spát.(Cena za noc 19E za dvě osoby,stan a motorku.)

Den druhý.
Na tento den jsme měli v plánu přesun přes Švýcarsko směrem k Mont Blancu. Ráno byla obloha plná mraků, které neslibovaly nic dobrého. Než jsme se nasnídali a sbalili, začalo pršet. Přesunuli jsme se tedy narychlo do sucha, do společenské místnosti, dobalili, navlékli nemoky a vyrazili.Silný déšť přišel záhy.V tunelu jsem přehlédnul odbočku a vyjeli jsme z něj v hotové průtrži mračen sice správně na Innsbruck, ale jiným směrem než jsme původně chtěli. Zastavili jsme na benzince a shodli se, že v takovém lijáku a mezi tolika kamióny, se nám vůbec nechce pokračovat. Rozhodnutí znělo-vrátíme se těch pár kilometrů zpět a upalujeme nejkratší cestou do Itálie, kde bývá většinou o ždibec lepší počasí.
Bylo. Hned za městečkem Mittersill, po projetí placeného tunelu(8E) jsme sundali nemoky a v krásném počasí jsme frčeli přes Lienz směrem k passo Stelviu, vyhlášenému horskému sedlu na hranicích Itálie a Švýcarska. Dorazili jsme do Pradu, městečka pod Stelviem, kde nás směrovky dovedly bez problémů do kempu. Při placení 23 E za noc jsem trošku brblal, že je to dost drahý kemp, když se pak ale ukázalo,že krásné koupaliště sousedící s kempem je v ceně ubytování, byli jsme s manželkou nadšeni. Večerní koupel v bazénu po jízdě byl požitek. Manželce se tam líbilo natolik, že mě přemluvila, abychom tam zůstali ještě jednu noc. Moc jsem se tomu ani nebránil. Po loňské zkušenosti s Grossglocknerem vím, že je si lepší nechat na vyhlášené místo dost času a pokud možno cestovat bez kufrů, na lehko. Dali jsme si, ako každý večer, desinfekčního panáka slivovice z vlastních zásob a šli spát.

Den třetí.
Ráno jsem manželku vzbudil trošku dříve. Z minula už vím, že se vyplatí ráno si přivstat. Motat se pak na klikatých a úzkých silničkách se spoustou aut není nic příjemného a špatně se předjíždí. Vyplnilo se to do puntíku a když jsem při návratu viděl tu spoustu aut deroucích se vzhůru, byl jsem tomu rannímu budíčku rád.
Stelvio mě trošku zklamalo. Nevím co toho bylo příčinou. Asi jsem si podle fotek z netu vysnil něco mimořádného. Stánkaři se suvenýry na vrcholu mi připomínali tržiště. Rozkvetlé pampelišky a blatouchy dávaly najevo,že v Alpách teprve začalo jaro. Vyhlídka byla pěkná, ale nějak mě to nevzalo u srdce tak, jak jsem čekal. Cestou dolů mě dost pobavil nějaký nadšenec, který se na Stelivo snažil vyjet na hodně starém a hodně slabém skůtru. Kousek před vrcholem zkoušel pomáhat motoru i tlačením. Nakonec to vzdal, otočil a vydal se směrem dolů. Snad s těmi brzdami dojel. Po chvíli jsme míjeli motorku složenou v ostré zatáčce. Už tam pomáhalo se zvedáním dost lidí, tak jsme pokračovali dolů. O pár zatáček níž jsme potkali supersportovní motorku upravenou na sidecar. Málem mi vypadli oči z důlků. Bohužel jsme ji jenom minuli, tak jsme si ten výtvor ani nemohli prohlédnout. Na začátku cesty ke Stelviu jsme si všimli nějakého ,,sběratele kostí“. Cestou zpět jsme přibrzdili. Bylo to něco nevídaného. Měl celý dům i dvůr zavěšený různými kostmi, lebkami, různě dlouhými částmi páteří všeho možného zvířectva. Když se mu to na dvůr už nevešlo, tak rozšířil své umění i na okolní stromy, dřevěné totemy a různé držáky. Nebyly to ale jen samé kosti. Použil asi vše, co našel. Například různé kousky železa, drátů, křídel, atd. Když mě viděl fotit, vyběhl a chtěl o svém dílku podiskutovat. S námi bohužel nepochodil, tak se zklamaně vrátil domů.
Do kempu jsme se vrátili kolem třetí a zbytek odpoledne jsme strávili odpočinkem a koupáním. Nazítří jsme měli v plánu přesun přes celé Švýcarsko až do francouzského Chamonixu pod Mont Blancem, tak jsme chtěli být odpočatí.

Den čtvrtý.
Ráno jsme opět přivstali, abychom se vydali na cestu co nejdříve a nemuseli potom chvátat. Objeli jsme Stelivo, přejeli přes švýcarské hranice a přes město Chur pokračovali vytčeným směrem. Horské sedlo Furkapass, které jsem měl v mapě zvýrazněné jako zajímavý bod, mě nadchlo. Podle mého krásou i vyhlídkou hravě zastíní slavnější Stelivo. Ještě, že jsme díky rannímu vstávání nemuseli spěchat. Takhle jsme si tu krásu měli možnost plně užít a řádně vyfotit. Po pár kilometrech mě celodřevěná horská vesnička donutila opět zastavit a pořídit i tady nějakou tu fotku.
Mimo města jsme pokračovali bez problémů. Ve městech to bylo horší. Dopravní špička vrcholila, silnice úplně zacpané auty, na teploměru 31st. ve stínu. Popojíždění na jedničku od semaforu k semaforu bylo utrpením. Ke všemu jsme jeli vstříc hodně tmavému mraku, věštícím pořádnou bouřku. Po přejetí francouzských hranic jsme zatočili do prvního kempu a se zatlučením posledního stanového koliku do země se spustil déšť. Hned po večeři pod přístřeškem jsme šli spát. Měli jsme za tento den zážitků i únavy z cestování dost. (Placeno 12,8E za noc.)

Den pátý až sedmý.
Mrak, co slíbil, to taky splnil a celou noc pořádně bouřilo. Manželka se přiznala, že se trošku bála. Pravda je, že rány to byly slušné.
Ráno jsme posnídali a dosušili stan v ,,našem“ přístřešku pro sekačku, a pak vyrazili k Mont Blancu. Kromě lesa a okraje skal za městečkem se všechno ztrácelo v mlze. Měli jsme původně v úmyslu vyjet si lanovkou a vidět Mont Blank i z jiné perspektivy než bylo možno vidět ze silnice, ale počasí nám nebylo nakloněno. My jsme zase nebyli nakloněni tomu dát na lanovce 35E za osobu, tak jsme se odporoučeli s tím, že pro nás Mont Blanc zůstane nespatřen.
Průjezd tunelem pod touto horou není levnou záležitostí. Zaplatili jsme 21E. Délkou 11,6 km se zařadil na první místo mezi tunely, kterými jsem projížděl. Už uvnitř tunelu se výrazně oteplilo a když jsme byli konečně venku, čekalo nás překvapení v podobě krásného slunečného počasí. Mont Blanc měl z mraků akorát čepici a občas na nás vykouknul i kus vrcholu. Našli jsme lanovku z italské strany, domnívajíc se, že by mohla být levnější. Byla. O jedno euro, plus poplatek za parkoviště 3E. Úžasná shoda, valíme pryč.
Napojili jsme se na značenou cestu francouzskými Alpami - Route des Grandes Alpes. Tato cesta začíná v oblasti Ženevského jezera a táhne se kolem Mont Blancu až k moři do Nice. Těžko popisovat krásy a zajímavosti této cesty. Silnice převážně ve výborné kvalitě se kroutí neustále nahoru a dolů a Alpy dávají vnímavým ochutnat z toho nejkrásnějšího co můžou nabídnout. Skály se měnily a dávaly na vědomí, jak pestré umí být. Potkávali jsme spoustu motorek. Atmosféra zapůsobila i na manželku, která začala zdravit protijedoucí motorkáře, ačkoliv to běžně nedělá. Cesta byla úžasná téměř celá. Kdybych měl ale vybrat to ,,nej“, tak mi nejvíc utkvěly v hlavě místa zvané ,, La Casse Déserte“ v sedle Col De La Platriere, kde trčely zajímavé skalní útvary ve svahu v záplavě písku vydroleného ze skal a místo u Pont De la Mariee, které jsem si okamžitě soukromě pojmenoval ,,Červený kaňon“. Řeka zde teče hlubokou roztrhanou skalní roklinou, kde mají skály neuvěřitelně červenou barvu.
Kempů bylo dostatek a dvě noci, které jsme spali v kempech stály každá 12E. Odpoledne sedmého dne jsme dorazili do Nice. Opět vrcholila dopravní špička. Nad jízdou francouzských skůtristů na pobřežní komunikaci jsem nechápavě kroutil hlavou. Kličkovali mezi jedoucími auty, najížděli do mezer, kde bych já osobně nikdy nejel, červená na semaforu nebyla žádnou velikou překážkou. Nebylo-li místo ve dvou-proudovce v jednom směru, klidně to vzali protisměrem. Auta v protisměru uhnula a šílenství pokračovalo. Nikdo netroubil, neuvěřitelné! Taky přecpané dvouproudé kruhové objezdy byly pro mě z počátku slušným oříškem. Rychlost projíždění byla dost vysoká a manévrování s těžkou motorkou špatné. Až jsem přišel na to, že se stůj co stůj musím držet v pravém pruhu a už to šlo. Měli jsme toho po chvilce plné zuby a zastavili jsme na první pláži, která se naskytla. Voda v moři byla krásně teplá, vlny přiměřené, sluníčko akorát.Pěkný odpočinek pro unavené cestovatele.
V podvečer jsme sedli na motorku a vydali se hledat kemp poblíž Cannes, který jsme si vyhlédli na mapě.Značení na mapě napovídalo,že bude v pěkném prostředí. Zajímavé skály u moře nás několikrát přiměly k sesednutí z motorky. Celý kus pobřeží měl cihlovou barvu.
Mezitím se začalo stmívat a když nás v jednom kempu odmítli, že už nás pro pozdní dobu nevpustí dovnitř, lehce jsme znervóznili.(Platí jen pro mě, manželku brala panika ? .) Naštěstí jsme ve třetím kempu chytili správce na odchodu a ten nás ještě přijal.Honem jsme postavili stan a pojedli na pláži u moře společně se spoustou komárů. Ti ale měli o stravě úplně jinou představu než my, a tak nás dost rychle zahnali do stanu. (18E za noc)

Den osmý.
Tento den si manželka vyhradila na koupání a odpočinek. Na motorku jsme sedli jen za účelem nákupu v supermarketu, který nám vybrala GPS-ka. Když jsme k němu dorazili, byl zavřený. Na rozdíl od jiných zemí se tady v neděli se nedělá. Rozumné. Moře bylo proti včerejšku studené jak led. Jestli to měl na svědomí nějaký mořský proud, dvě říčky vlévající se do zálivu, či něco jiného, nevím. Moc jsme si ve vodě nepohověli. Večer byl opět teplý a my před spaním pozorovali přes síťku stanu ohňostroj, blikající nad mořem ve vzdáleném městečku. Pěkný závěr dne.

Den devátý.
Ráno jsme sbalili a vyrazili směrem k cíli, který v mojí hlavě celou naši výpravu vlastně odstartoval, Grand Canyonu na řece Verdon.Cíl nebyl daleko, přibližně sto kilometrů, takže jsme se k němu dostali za nedlouho a zatočili do jednoho z kempů k ubytování. Cena 9E za noc mi připadla víc než sympatická.Hned u kempu začínala značená cesta s názvem Route des Crétes. Vydali jsme se po ní a téměř v každé zatáčce-vyhlídce jsme zastavovali a fotili. Bylo co. Hloubka kaňonu na vyhlídkách brala dech a modravá barva vody v říčce na dně se zdála neuvěřitelná. Když jsem pak konečně viděl kroužit nad kaňonem orly, které jsem v Alpách marně vyhlížel, byl jsem nadšen. Jeden úsek okruhu byl jednosměrný, ale my jsme si úplnou náhodou zvolili správný směr-po směru hodinových ručiček. Asi by mě dost nakrklo zarazit se uprostřed vyhlídkové jízdy a muset se vrátit.
Okruh kreténů, jak jsem si název zkomolil, nás dovedl zpět k vesnici La Palud Verdon, u které jsme byli ubytovaní v kempu. Je v ní i místní supermarket, benzínová stanice a dokonce jsem sehnal i obchůdek se sportovními potřebami, kde jsme koupil náhradní plynovou bombu do vařiče. Po pozdním obědě jsme vyrazili na dlouhý okruh kolem kaňonu.Tentokrát proti směru hodinových ručiček. Dál musím napsat jen ,,těžko popisovat, to se musí vidět“. Ústí řeky do jezera mě úplně dostalo. Viděl jsem tu barvu vody na fotkách, tak jsem zhruba věděl o co jde, ale skutečnost byla neuvěřitelná. Vápencové skalní stěny mizely v modrozelené vodě. Hned jsem měl chuť vyrazit po ní na šlapadlech, které tu půjčovali. Cena byla na dvě hodiny 18E, což jsem byl ochotný hned dát. Nestihli bychom pak ale za světla objet celý kaňon, tak jsem to odložil na druhý den a pokračovali jsme v jízdě. Mrzelo mě, že nám slunce svítilo skoro celou cestu proti objektivu, tak jsem některé místa vůbec nemohl nafotit. Chtělo to jet asi obráceně.
Zbytek okružní cesty mimo kaňon byla široká prázdná silnice s povrchem v ,,okruhové kvalitě“, tak jsem toho řádně využil a snad poprvé za dovolenou pořádně zatahal za plyn.
Do kempu jsme dojeli za šera a zjistili, že máme českou společnost. Autobus vysokoškoláků-cyklistů. Podebatovali jsme o všem možném a nechali si poradit na zítřejší plánovaný pěší sestup do kaňonu.

Den desátý.
Na pořadu dne byl pětihodinový pěší výlet na dno kaňonu a odpolední výjížďka na šlapadlech do ústí řeky Verdon. Rady zkušeného profesora se ukázaly jako výborné a určitě nám ušetřili spoustu času zjišťováním, co, kde a jak. Nechali jsme podle rady motorku u restaurace La Malina a sestoupili na dno k řece. Značená cestička nás vedla hned dolů k řece, hned zase po stěnách několik desítek metrů nad řekou. Místy mi připadala chůze po okraji stezky, jako dost adrenalinová záležitost. Když jsme usoudili, že už máme v nohách dost, pojedli jsme na břehu řeky, ochladili nohy a vyrazili nazpět. Téměř celou dobu jsme šli ve stínu skal a nastal čas, vybrat si svoji porci slunce. Výstup z kaňonu byl opravdu zážitkem. Slunce nám pálilo plnou silou na záda. Můj obdiv sklidil pár francouzských důchodců. Připadalo mi, že kolem nás jen proletěli. Za nimi zřejmě syn s batohem a vnukem na zádech. Měli evidentně dobře natrénováno. Vodu jsme měli již dávno vypitou, takže když jsme se konečně dovlekli (bojím se napsat došli) ke studánce na horním okraji kaňonu, předvedli jsme scénu vídanou ve filmech za Sahary.
V kempu jsme chvíli odpočali a vyrazili jsme na vytouženou vyjížďku do ústí kaňonu. Jel jsem vzhledem k nedostatku času dost rychle a když jsme tam konečně dorazili, čekalo nás veliké zklamání. Z důvodu silného větru se šlapadla nepůjčovala! Hodně mě to rozladilo a sliboval jsem si, že plánovaný zítřejší ranní odjezd odložíme na odpoledne. Ochladili jsme si v jezeře jen nohy. Vody byla sice teplá, ale vítr byl dost chladný a silný, takže bychom po opuštění vody asi zmrzli.
Večer mě to s půjčením šlapadel přešlo a musel jsem uznat, že ranní odjezd je nutný. Snad tu nejsem naposledy a tak se mám aspoň na co těšit, až se sem někdy příště vydám.

Den jedenáctý.
Ráno jsme se vydali směrem na městečko Castellane. Plán zněl, dojet co nejdále do Itálie, směr Dolomity. Překvapením neměl být ale jen tak konec. Za Castellane mi úplně vyrazila dech barva vody v přehradě. Pokolikáté už? Nešlo sem tam nezastavit a aspoň si to nevyfotit, když už nebyl čas na zkoušku vody na vlastní kůži. Před městečkem Barcellonnete jsme ještě projeli horským průsmykem Col ď Allos a rozloučili se tím s francouzskými Alpami. Z časových důvodů jsme se rozhodli jet po dálnici. V oblasti mezi Cúneo a Brescií, kam jsme měli namířeno, podle mapy nebyly téměř žádné silnice první třídy a než se motat takový kus po okreskách, to raději tu dálnici. Najeli jsme tedy u města Asti na dálnici a průtrž mračen, která nám zkřížila cestu, jsme přečkali pod mostem.
S menšími přestávkami jsme dojeli až před Brescii, kde nás šero donutilo dálnici opustit a hledat nějaký kemp. Chyba to byla. Žádný kemp široko daleko nebyl a začalo se rychle smrákat. GPS nám našla hotel ve vzdálenosti 7km. Až na to, že nás nasměrovala do jednosměrné ulice, nás dovedla přesně před hotel. 70E za přespání jsme ale nebyli ochotni zaplatit. Při otáčení motorky před hotelem jsem k dovršení všeho šlápl na písek a pak už jen, ke zvýšení manželčiny paniky, následoval její pád na bok. Vzhledem k tomu, že jsem nejel, se téměř nic nestalo. Ženě to ale moc na náladě nepřidalo a chtělo to rychlé řešení. Postavíme stan někde na poli, kus od cesty. Jak jsem to rozhodl, tak jsem udělal. Našel jsem odbočku do polí, zajel k lánu kukuřice a za svitu měsíce jsme postavili stan. Vybavila se mi scéna z kresleného filmu, kde po prchajícím Schrekovi s manželkou Fionou hází zemědělci vidle. Manželce se ta představa nelíbila. Mně ano, a tak jsem usínal s úsměvem na rtech.

Den dvanáctý.
Ráno nás za svítání vzbudil zvuk traktoru. Mrknul jsem na hodinky a napadlo mě, že už chybí jen ty vidle. Místní zemědělci mají asi hodně levnou naftu, protože nechali jet traktor skoro hodinu na místě. Donutilo nás to vylézt ze spacáků, sbalit a vydat se na cestu už kolem šesté, podstatně dřív než jsme očekávali. Nevyspaní. Bez nálady.
Projeli jsme kolem jezera Lago di Garda, které má být podle mapy pěkné, ale my jsme ho ani moc nevnímali a směřovali přes Trento do Dolomitů ke Cortině. Znali jsme tam malý hotýlek z loňska, kde jsme chtěli dohnat spánek za minulou noc a pořádně se vyspat. S pomocí dvou káv se nám to podařilo a hned odpoledne, po horké sprše, jsme zalehli. Večer jsme se šli sice ještě projít, ale déšť nás brzo zahnal do hotelu. V televizi dávali jen italsky mluvené filmy? a tak jsme brzo usnuli.(Placeno 55E)

Den třináctý.
Ráno jsme se probudili dobře odpočinutí a po královské snídani vyrazili dál. Na Passo de Falzaregu jsem nafotil německé motorkáře obdivující dvě historické motorky ČZ, zavěšené pod střechou restaurace. Krátce jsme se rozhlédli po zamračených skalách. Neustále to vypadalo na déšť, a tak jsme se rozhodli znovu pro dálnici. Když už je v Dolomitech takhle, jak to bude asi vypadat na rakouské straně Alp?
Dálnice nám cestu hodně zkrátila a v osm hodin večer jsme přejeli české hranice. Zde jsem udělal chybu a místo, abychom se ubytovali v nějakém kempu a ráno v pohodě dorazili domů, rozhodl jsem se dojet až do Zlína. Dorazili jsme večer o půl jedenácté totálně vyčerpaní. Ujeli jsme ten den osm set kilometrů a celý další den jsme se dávali dohromady.

Závěr a rady: Najeli jsme za třináct dnů celkem 3930km.Celá dovolená, včetně jídla, se s cenou vešla do dvaceti tisíc korun, což na to, kolik jsme toho projeli a co jsme viděli, není tak mnoho. Projeli jsme za celou dobu jen dvě bouřky. Fazer měl díky mému jemnému zacházení s rukojetí plynu spotřebu do 5,5 litru i přes plné zatížení a ani v nejmenším nezaváhal. Nové gumy Metzeler Z6 mě nadchly. Proti Conti Force, které jsem jezdil do této doby jsou nesrovnatelně lepší, jak co se týče výdrže vzorku, tak jistoty v zatáčkách. Naproti tomu nepřesvědčivý výkon podala GPS-ka Quest 2. Někdy fungovala dobře, někdy jsem ji měl chuť rozšlapat a nezbylo než jet podle mapy. Pokud jsem zadal trasu okolo čtyř set km a víc, předváděla nepředstavitelné věci a zpravidla se brzo zakousla, dožadujíc se restartu. Počáteční chybné navedení na dálnici jsem pravděpodobně způsobil já chybným nastavením a neznalostí GPS. Cena benzínu v Rakousku byla kolem 1,13E, v Itálii a ve Francii do 1,4E. Ceny kempů jsme uvedl v popisu.
Někomu se může zdát, že jsem v tomto cestopisném vyprávění příliš často použil slova krásné a pěkné. Ona ta dovolená, vyjma posledního dne, opravdu toto označení zaslouží. Projeli jsme tolik krásných a zajímavých míst, že by vyjmenování všech bylo moc na dlouho a jde to jen stěží popsat. Byla to určitě dovolená, na kterou se nezapomíná.
Úplně na závěr bych chtěl vyjádřit poděkování a obdiv své ženě. Vydala se se mnou na dlouhou cestu, přestože se mi zdálo, že by raději jela někam k moři. Trpělivě čekala v pěkném vedru až pomine moje fotografické šílenství, když jsme narazili na něco obzvlášť pěkného. Vydržela, když jsem za kdejakou zatáčkou pořád dokola nutit slézat z motorky kvůli focení. Na místě spolujezdce na FZS 600 je to uznáníhodný výkon.


Fotky z cesty jsem umístil na adresu http://-kov-.rajce.idnes.cz/Alpy_2007/ , aby mohli případní zájemci ochutnat něco z krásy naší cesty po Alpách, jak jsem ji cestou vnímal já.


(Povedlo se mi to tam nahrát, jen prvních 7 fotek mělo být na konci,aby byl dodržen sled fotek.Nevím,jestli to půjde opravit změnou názvu a zařadit je na konec,tam kde patří.)


-kov-

Anders píše: kov> Dik za vynikajici info.

Jeste dotaz: v cem jet?
Mam jen kozenou kombinezu, tak abych se neuvaril.
Cesta v hrubych rysech:
CR -> Rakousko -> Italie ->Svycarsko -> jih Francie. Zpatky dle nalady.

Já bych bez pořádného oblečení nejel. Loni se podařilo a škrábli jsme sebou lehce hned první den,na začátku dovolené.Kdybysme neměli pořádné hadry,tak jsme i tak byli pěkně podření.Pokračovat pak v tom stavu dál....dej pokoj. Řešit takový problém přes tisíc km daleko od domu-to se raději budu pařit.

kov>diky za cestopis a za upozornujiciho maila, teprve se chystam na prohlednuti fotek, ale podle prvnich vzorku na zacatku threadu ocekavam krasu.

Perfektní cestopis a fotky též *yes*

Kájík>>
Dík. :shy: Bylo to sepsané na rychlo,ale snažil jsem se.... Focení mě popadlo až loni. Škoda,že nebyly prachy na lepší foťák.Přál bych si nějakou zrdcadlovku. No, snad příště...

<strong>kov></strong> No právě, žes to napsal narychlo, jsem Tě ohodnotil známkou :thmubup: Co se týče focení, jsem na to byl také stejně, nejdříve jsem začínal ultrazoomem a pak jsem časem přešel na zrcadlovku a objektiv s univerzálním zoomem (12x) kvůli cestování. Teď řeším, jak zabezpečit zrcadlovku v tankvaku (kostra z polystyrenu + molitan).

http:qwert.rajce.net/obrázky