1. prázdninový den, já a kamarád jsme se šli projet na jeho motorce, neujeli jsme ani 2 km a už jenom vim, že jsem viděl zatáčku a kutálím se v příkopě a zastavil jsem se cca 20 cm od stromu. Chvíli jsem chytal dech a snažil jsem se vstát a po pár pokusech se to povedlo. . .vidim kamaráda-řidiče, jak se svírá na zemi a snaží se nadechnout, potom řekl, že jestli to přežije, tak už jezdit nebude.
Vedle nás zastavil chlap s autem, zjišťoval situaci a pak volal záchranku. Jako první přijela okresní policie a tim pohřibili moji víru, že policajti jsou taky jen obyčejní lidé. . . kamarád si stěžoval na to, že nemůže dýchat a bolí ho žebra (v tom okamžiku jsem začal myslet na zapíchnuté žebro v plíci) a páni od policie usoudili, že je nejlepší, když si zkusí sednout (nic horšího asi říct nemohly...jestliže má zlomené žebro, tak se sednutim zapíchne do dalších orgánů) to ho samoždřejmě bolelo. . . mezi tím, co tam ležel v dešti na zemi se bavili o motorce, kolik za ní asi tak mohl dát, kolik má najeto, což bylo také docela nevhodné. Naštěstí už přijela záchranka. Doktor udělal vše, co mohl, ale asi neni tak "zkušený" jako policie, protože s ním nehýbal, zajistil mu páteř a vše do polohy, aby se mu nic nestalo a nemohl se hýbat. Po 2 hodinách zákroků v sanitce zavolali vrtulník, to už jsem si uvědomil, že to nebude sranda. Celou tu dobu jsem mokl na silnici, nikdo mi nic neřek akorát se mě policie zaptala, jestli tu motorku odtlačim domů, tím mě naprosto dostl- já jsem nebyl fyzicky ve stavu, abych to dokázal a dušeně už vůbec ne- esembák řek, že jí teda naložej a odvezou no!
Potom jsem viděl kamaráda, jak ho vezou ze sanitky do vrtulníku, šel jsem tam a do smíchu mi nebylo. Když mě uviděl doktor, tak nevěřil: Vy jsete kdo? Dorý den, no já jsem spolujesdec... Kdo? Spolujezdec? Vy jste jel s ním? ...Jo jel... Co je vám? ...Nic....Vy jste seskočil? ....Ne, spadnul...
Doktor mě okamžitě začal prohlížet a naložil mě do sanitky a jeli jsme do nemocnice na vyšetření.
Mně nic není, myslel jsem si to, ale člověk to vědět nemůže, policie mu prostě nahlásila jen jednoho účastníka nehody, i když jsem se jim do papírů podepisoval jako spolujezdec.


Policie je opravdu mimo, celá situace, při pohledu na ně působila komicky, nevěděli, jak se píše vesnice, u které jseme se nacházeli, číslování nehody a focení bylo jako z grotesky.
Velký dík patří záchranářům ze sanitky, doktorovy, kterému se ho podařilo zatím udržet živého a také lidem, kteří tam vydrželi až do konce, zavolalli pomoc a ke zraněnému se chovali mnohokrát lépe a zkušeněji než policie.


Můj kamarád- řidič leží v Motolské nemocnici, bojuje o život, lékaři řekli, že nevědí, jestli se dožije rána - rána se dožil, je v umělém spánku, po operacích, sešité plíci, játru a ledvinách, po velkém vnitřním krvácení, které se jim nedařilo zastavit. . . teď je stále v kritickém stavu . . . . . . . . . držme mu palce ! ! !