Představovali jste si,když jste si kupovali prvního bejka,ať v patnácti,nebo ve čtyřiceti,na čem budete jezdit za 5,10 a více let?
Nebo jakým stylem?
Jinak totiž přemýšlí patnáctiletý a jinak padesátník.
Předemnou je dilema prodat sportovní bike a přeorientovat se na Gran Turismo,objet a ojet Evropu.Mám vážného zájemce a myslím,že opustím svět supersport.
A začíná se mi pořádně stýskat už teď.
Po prvních 2 měsících na padesátce Mustang jsem hned v sedmnácti začal jezdit na Jawce 350.Po 5 sezonách jsem pořešil prvního sportovního Japonce,šestku Yamaha Thundercat.A začalo období hledání limitu.Po 5 sezonách bylo 100 koní málo a logicky,tehdy jsem přešel k litrovému Superbike,GSX-R 1000.A následovalo hledání dalších hranic.Ta přišla jednoho krásného červencového dne roku 2006.Právě ono hledání limitu skončilo highsiderem při pokusu dát kolínko při co největší rychlosti.Slider dřel v kilu osmdesát,radost trvala tak vteřinu.Česká silnice s nerovností a 160 koní s plným plynem ve výjezdu v kombinací s tehdejší mou blbostí udělalo svoje.
Děkuji,že jsem netrefil překážku-strom,svodidla.Nebyl bych zde.Že v protisměru nejelo auto,motorka,kolo,chodci.Mrazí mě z toho.Díky firmě PSÍ za ochranu zdraví-no něco zlomeného bylo.
Ale hlavně děkuji,že jsem po této příhodě začal jezdit jinak.
Koupil jsem jinou motorku,SV1000S,první funglovku,bomba pocit.Možná i s tím vědomím,že by byla velká škoda takovou voňavku rozbít,jezdím zodpovědněji.Sliderem si občas škrtnu,ale ne za každou cenu,jako léta předtím.Vždy mi hlavou přebleskne:Hlavně to ty vole nerozbi! A ono to vychází.Mašina má téměř 22000km a nepadla ani ze stojánku.
Jenže dilema,zda jezdit sportovně dál,ač s rozumem je veliké.
Práce mě živí manuálně,studium VŠ bylo taky náročné a respekt,že se něco muže stát je při mě pořád.Proto taky pořád jezdím,pořád jsem.
Předvídám,že v zatáčce je štěrk,olej,hlína.Na podruhé ji projedu rychleji,ale už mám jistotu.
Předvídám,že i když jsem na hlavní,u křižovatky zpomalím téměr předpisově.A kolikrát se mi to vyplatilo.
Předvídám,když předjíždím,že auto muže začít odbočovat vlevo.Nebo klasika v koloně,předemnou začne někdo předjíždět taky.A spousta dalších věcí,které mě 80 000 km naučili.
A pořád mi je úzko,když vidím rozsekaný bike,nebo reportáž na Nově.
Nebo když vidím,jako sotva dvacetiletí kluci na supersportech jezdí na ucho v provozu.Sám jsem nebyl jiný.Dnes ano.
Zapnu TV,zprávy,další mrtví,řeknu si,že při současném počtu dostupných rychlých mašin je to normál.Bohužel.
Dnes jsem se účastnil jedné veliké zahajovačky,nepořádal jsem to jako minule,tentokrát jako standartní člen kolony.A nestačil jsem se divit.I když drtivá většina jezdila podle domluvy,pár individuí se předvádělo.Věkový pruměr kolem dvacítky,supersport.
Asi si každý machr potřebuje pořádně narazit kokos,jako já.Já ale dopadl skoro bez následku-pouze doživotně zkroucený malíček.Známemu crash-náraz hlavou do stromu- poškodil mozek.I když intelekt zustal neporušen,porušila se mu funkce motorická.Na okolí pusobí jako retardovaný a z toho vyplývající následky.Na motorce si už nikdy zajezdit nemuže...
Když vyjedu,respekt především.
Vlastně ani nevím,proč jsem to najednou tady takhle napsal,do fóra už moc nepíšu.Podobné věci už jistě někteří nesčetněkrát popsali.Tak já jsem se k nim dnes přidal.
Ježdění na motorce miluji ze všeho nejvíce,nikdy se toho nevzdám.Ale už se nebudu řídit heslem dohnat a předjet.
Spíše si to bezpečně užít a vrátit se,být zdráv.I když asi budu jezdit vždy rychlostně nadpruměrně,už nikdy na úkor bezpečnosti.
Přesto opuštím kelímkáře,budu hlavně cestovat ale stejně vím,že za nějakou dobu si pořídím džiksra už jenom pro ten pocit,že ho budu mít v garáži.
Tak trošku podumejte a hlavně i sportovně se dá jezdit relativně bezpečně,pokuď se biker nepředvádí,nemá na to a má houno najeto.