Marge01

Zveřejněno: 17.06.2023 09:00,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 3896x,Komentářů: 17x,Hodnocení: 5.00 od 16 uživatelů

Popis průběhu nehody.Třeba nekomu pomůže nebo dodá odvahu a sílu...

Jak se to všechno stalo

                                                                     I motorkáři se můžou podruhé narodit...

Krásné sobotní ráno. A já jsem se rozhodla vytáhnout mojí milovanou motorku. Pěkně jí naleštit a vyvézt ji na výlet. A zbytek znám už jenom z vyprávění. Hlava asi věděla, že je lepší vše od rána smazat... Umyla jsem motorku, odpoledne se oblékla do moto výbavy a vyjela směr Chrudim. Odjakživa jsem jezdcem, který má respekt. Dodržuji rychlost a snažím se i pomocí kurzů zdokonalit schopnosti. Je to pro bezpečí mé, ale i mého okolí... Bohužel v centru Chrudimi opilý řidič auta ignoroval stopku a z vedlejší mi najel přímo do předního kola. Motorka se zastavila na místě a já si o nádrž zlomila stydkou kost. Motorka spadla a já letěla vzduchem. Udělala jsem několik kotrmelců a dopadla na záda na silnici. V tu chvíli jsem už byla v bezvědomí. Nedýchala jsem a lebka byla rozlámaná s krvácením do mozku... Za chvíli přijela záchranka, policie, hasiči. Zavedli mi trubku do plic a připojili na přístroje. Vystříhali mě ze všeho oblečení. Je mi ho líto, bylo skoro nové. Ale zachránilo mi život a záchranáři mi třeba zachránili páteř tím že se mnou nehýbali. Díky moc!  

Za chvíli přiletěl vrtulník a dopravil mě do hradecké nemocnice. 

Pokud můžeme radit všem manželům - pokud je váš vztah OK a víte, že si můžete vzájemně důvěřovat, sepište si u notáře, aby mohl v podobném případě zastupovat jeden druhého. Nikdy nevíte, co vás zítra čeká a HODNĚ vám to v takové situaci ulehčí život. Zákony s takovou nouzovou situací bohužel moc nepočítají a člověk najednou nemůže prakticky nic... Policie potřebuje zprávu z nemocnice. Jenže tu máme kouzelné zaklínadlo GDPR. Souhlas může dát pouze zraněná osoba a když jste v komatu, dává se tento opravdu těžko... Zprávu nedostane ani váš manžel (vaše manželka). GDPR... Nedostanou se ani na váš účet. Pokud jsou nějaké platby na vaše jméno a vy je neuhradíte, komu přijdou upomínky? Ano, zase jenom vám, protože jsou většinou doporučeně... A když jste měsíc v limbu, máte smůlu, nabíhají penále... Manžel není otcem mých dětí, další problémy, protože veškeré jejich papírové záležitosti musí řešit ex a to někdy opravdu nechcete. Jedinou možností v takové situaci je soudní žádost o opatrovnictví partnera, jenže to v našem případě trvalo měsíc a půl... Chápu, že si málokdo připouští, že se něco takového stane zrovna jemu. Ale věřte, stát se to může kdykoliv komukoliv z vás a taková jednoduchá smlouva vám v tom případě ušetří obrovskou hromadu starostí...

Od prvního dne v nemocnici kolem mě lítali doktoři i sestřičky. Vím, že jsem jim dala hodně zabrat a děkuji za všechno! 

Následovala spousta vyšetření. Každodenní CT a nakonec provrtání lebky a zavedení čidla do mozku na sledování tlaku.

Na oddělení za mnou mohl pouze manžel a maminka. A já věřím, že jednou ten šíleny obrázek z hlavy dostanou.

Nikdo nedokázal říci, co bude dál. Při nehodě se koma hodnotí body od 3 do 15. Hodnota 3 je klinická smrt. Já měla 5 při odvozu a 3 při přijeti do nemocnice.

Třikrát mě zkoušeli probrat, ale bez výsledku... 

Ležela jsem v komatu celkem měsíc. Asi týden v Hradci a potom další týdny v Chrudimi. Nezdálo se mi nic a prostě tenhle čas v mém životě chybí. Ale já mám prostě kolem sebe ty nejlepší lidi na světě. Je to rodina, kolegové z práce, kamarádi... Všichni jste na mě mysleli, posílali mi energii, chodili mě hladit a ronili za mě slzy... Děkuju že vás mám! 

A samozřejmě jsem moc vděčná i sestřičkám a doktorům, kteří dělali co mohli. Byla jsem pouze ležící kus věci se spoustou hadiček. Sestřičky mě česaly, mazaly, podkládaly proti proleženinám a na jazyk mi dávaly kousky jídla a pití, které jsem měla ráda, aby si mozek začal vzpomínat...

Manžel byl u mě každý den, držel mě za ruku a posílal sílu abych to dala.

Manžel i kamarádi a kolegové mi přinesli fotky a obrázky a vylepili je v nemocnici, abych si začla vzpomínat, až se jednou probudím.

Den D

Po 14 dnech mi museli vyndat hadici z krku a udělali tracheostomii, aby za mě mohl přístroj dýchat dál.

Uplynul asi měsíc. Opět mě zkusili vzbudit a já jsem otevřela oči. Poprvé a na chvíli, ale stalo se. Všechno šlo strašně pomalu a stále nebylo jisté co bude dál. Nemluvila jsem, nereagovala. Až jsem pak jedou udělala Bobovi radost, když na mě promluvil a já za ním otočila hlavu a oči. :-) A Bob tu radost poté rozdal dál... :-)

Po pár dnech mírných reakcí jsem začala na jednoduché otázky odpovídat pohyby hlavou, časem i prstem, pomocí tabulky s písmenky. Občas to byl docela rébus, písmenka jsem netrefovala vždycky úplně podle představ... :-)

Postupně se mi rovnal tlak a zlepšilo dýchání. Až mi vyndali tracheostomii a pomalu jsem začala jíst a potichu šeptat. Jinak jsem stále nebyla schopna jakéhokoliv pohybu. 

Ani z těchto dní si skoro nic nepamatuji. Byla jsem dlouho na kapačkách a potom na spoustě léků. Krátkodobá paměť v tu chvíli fungovala jen asi na 5 minut. Manžel za mnou chodil denně. A přátelé se u mě střídali. Pamatuji si ale jen dvě návštěvy manžela a jednu dcery, když se jí při pohledu na mě podlomila kolena... :-(

Jediné, na co si pamatuji, že jsem všude viděla zvířátka. :-) Ale fakt všude. Ježka na stropě, kočku u dveří, myšku, křečky... Opiáty holt dělají své...

Ležela jsem na zádech s plínou a byla totálně závislá na druhých...

Po měsíci a půl měl Bob odvahu a vzal si mě domů. Musel si na to vzít ošetřovačku a hlídat mě 24 hodin denně. Stále jsem spala a často mluvila z cesty, ptala se stokrát na to samé... Bob mě nosil na WC i do vany. Měla jsem zákaz chodit a ani jsem to neuměla.

Když mi konečně dovolili po kontrolním rentgenu chodit, byl to zase manžel Bob, kdo mě to pomalu naučil. 

19.9.2022,  přesně 6 měsíců od nehody. Před týdnem jsem se znovu vrátila z nemocnice po další operaci. Při nehodě se mi asi hodně poranily vazy a svaly na ruce. Příliš dlouho jsem spala a tak to špatně srostlo a s rukou nešlo hýbat, takže mi pan doktor musel v narkoze všechno znovu přetrhat. A teď musím i přes velkou bolest každodenně cvičit. 

Pořád mám dost poškozený mozek. Doktor, který mě uspával, mi sám řekl, že nevěří, že jsem to mohla přežít. :-)  Mohla, protože to vám všem dlužím...

Mozek i ruka se budou hojit i roky...  Ale žiju a jsem s vámi a jsem za to moc šťastná!! Určitě bude jednou zase všechno dobré. 

27.10 2022 Mela jsem to štěstí a byla přijata do rehabilitacni nemocnice Beroun https://www.nemocnice-beroun.cz/  Ruka se stale nehýbala a tělo je dost ochablé.. Vše co jsem dřív dělala a moc ráda je minulost.Potápeni,zpívani ve sboru,jízda na motorce, fitko s trenérem...Tak bylo na čase začit se vracet:-) Tahle rehabka je úžasná a ja ji vsem moc doporucuji!Zacalo to uz příjemnou paní v příjmací kanceláři.Následovali úžasni doktoři,sestřicky, sanitářky..Skvělí lide na procedůrách i v posilovně. Kde vám úžasne poradí, pomůžou a dodají odvahu :-) A nesmim zapomenout na skvělé jídlo a usmévavého kuchaře a jeho milé kolegyně co vám odnesou tác kdyz nemůžete... Po tom čím jsem prošla vím, ze 50% uzdraveni závisi na pozitivni energii. A tu bych bez vás neměla! Takze DIKY DO BEROUNA -byla jsem s vámi ráda:-)

P.S. už je po soudu tak jen pro info.Viník měl dvě promile. Udělal to už podruhé a už podruhé dostal podmínku. Přesto že chtěl od nehody ujet a za celou dobu ho vůbec nezajímalo zda jsem přežila. Platit mi nic nemusí.Bydliště má na úřadě a dluží kam se podívá....

Buďte na sebe opatrní! Zdraví máme jen jedno.A ani mě nepomohly desítky tisic najetých km, kurzy atd.Někdy nepomůže nic. 

Všechny zdraví Týnka