Motorka je Matějova srdeční záležitost, teď ale potřebuje pomoct
Text: Petr Czyž | Zdroj: donio.cz | Foto: Archív Matěje Čecháka | Zveřejněno: 26.10.2023 | Zobrazeno: 3 661x
Jízda na dvou kolech, byla vášní Matěje Čecháka, jenž se ale v sedmnácti letech ocitl na invalidním vozíku. Stačila jen chvilka nepozornosti řidiče protijedoucího automobilu a český nadějný motorkář málem zaplatil životem. Své životní vášně se ale nechtěl vzdát a do sedla motorky se znovu vrátil, aby závodil dokonce s jezdci bez zdravotního hendikepu. Na vše ale víra a odhodlání nestačí, dnes potřebuje Matěj pomoci, aby mohl pokračovat ve svém snu závodit a svůj příběh třeba prezentovat lidem, kteří se ocitnou v podobné situaci jako on.
„Jmenuji se Matěj, je mi 30 let a už přes deset let jsem na invalidním vozíku,“ píše Matěj Čechák na stránkách dobročinné platformy Donino, kde právě probíhá sbírka “Pomozte Matymu zpět do sedla motocyklu“. „Dostal mě na něj úraz páteře po nezaviněné nehodě na motorce. Když mi bylo 17 let, řidič osobního vozu vyjel do protisměru, kde jsem akorát projížděl já. Bylo to v zatáčce, a ještě v hranici křižovatky.“
„Motocykly jsou mojí největší životní vášní, které jsem se ani na vozíku nechtěl a nemohl vzdát. Stejně tak miluju sport, v minulosti jsem hrával například florbal na reprezentační úrovni. Motorky, sport a cvičení jsou pro mě lék a terapie zároveň – fyzická i psychická. Vrací to, co mi zpočátku úraz vzal – radost a chuť do života a možnost se v sedle motorky na chvíli necítit jako invalida.“
„Jezdím, i díky pomoci přátel, a jsem aktuálně nejrychlejším jezdcem na motorce z vozíčkářův ČR. Začal jsem jezdit také tréninky na okruzích supermoto, absolvoval jsem dokonce závod spolu s chodícími, nehandicapovanými jezdci a doufám, že podobných bude v budoucnu víc. Líbí se mi, že mě v ten moment berou závodníci jako sobě rovného, že můžu dělat „bez omezení“ to, co zdraví lidé, a potkat se s nimi v mém přirozeném prostředí – obklopený motorkami. Mám ambice se nadále zlepšovat, být tak platným soupeřem mezi chodícími závodníky a snad se potkat i s evropskou handicapovanou špičkou a prosadit se také mezi nimi.“
„Svůj program přizpůsobuji cvičení a motorce a domácnost zase mým potřebám vozíčkáře. Bydlím sám a snažím se být maximálně soběstačný. Řadu věcí se mi v bytě už podařilo zařídit, čeká mě ale další, nemalý výdaj na stavbu bezbariérově uzpůsobené koupelny. Tedy pokud na ni najdu potřebné finance. Hrozí, že budu muset prodat to, co mi dělá tak velkou radost – motorku a vybavení k ní. A to by byla obrovská škoda, vložil jsem do ní spoustu úsilí a práce, abych si upravil řazení, držáky na nohy a další věci. Vážně nevím, co bych bez ní dělal dál. Momentálně jsem bez pomoci, a i proto se, vůbec poprvé, zkouším obrátit na vás, veřejnost. Věřím, že s vaší pomocí se můj sen nerozplyne a já budu moct dál jezdit a motivovat tak i ostatní,“ píše Matěj Čechák.