O čem je Česká TT?

Slyšeli totiž, že se nejedná o závod, ale o jízdu pravidelnosti a mají pocit, že to bude nějaká pouťová atrakce. S tou jízdou pravidelnosti se to má tak, že se každému jezdci měří druhé kolo po startu a potom většinou dvě kola další (utajená) a kdo se nejlépe trefí do shodnosti časů základního a tajných kol – vyhrává. Bez ohledu na pořadí v cíli - rychlost rozhoduje pouze při shodě dvou nebo více závodníků. Tak nějak to říkají regule jízdy pravidelnosti. Skutečnost je ovšem taková, že 90 % jezdců za to od startu tahá „naplno“ a na nějakou pravidelnost kašle! Je tady přece proto, aby ukázal, co on a jeho mašina pořád dovede, a aby vyhnal pavouky z laufů. Samozřejmě se stává, že ti nejrychlejší střelci na stupně vítězů nevystupují - ten mazec při slalomu mezi opozdilci o celé kolo holt pravidelnosti moc nepřidá. V týhle branži to ale žádnému kočímu nevadí a jede si palbu jen tak pro radost! Aby jim to pořadatelé malinko osladili, většinou dávají nějakou recesní odměnu i nejrychlejšímu jezdci v kategorii.


V počínání aktérů tohodle podniku vidím jistou paralelu s tatínkem pana Hrabala, který lákal rodinu na výlet pod slibem rekreační jízdy, aby pak s výkřikem Targa Florio otočil plynovou rukojetí, zalehl nádrž bavoráčka sedmpade a začaly se dít věci ... .
Něco málo o základních kategoriích, které jsou podle roku výroby:
antik – do r.v: 1919; vintage - 1920-30; post vintage - 1931-49; classic - 1945-67; Grand Prix - 1968-78; clubsport – do 1978; si-de – do 1949; si-de classic - 1950-67; si-de inter – do 1978.
Většina kategorií se ještě dělí podle obsahu motoru, nebo na 2T a 4T, případně podle počtu válců. Vzhledem k tomu, že často jedou dvě i tři kategorie společně, výslednej mazec na dráze je neuvěřitelnej.

Tak o čem tedy vlastně je Česká TT?

jede se – v duchu legendární TT Isle of Mann – na krásné přírodní trati, jedné z posledních v Evropě …
(doporučuji se podívat na video v sedle závodního supermona v podání Martina a Libora Kamenických)

vidíte v akci stroje staré i 80 let, v jejichž sedle jsou fáreři téměř z celé Evropy, mnohdy přibližně stejného „roku výroby“ jako jejich mašina, ale srdcem stále kolem pětadvaceti …

pokud máte na krku aspoň pětatřicet, vidíte v akci i závodní speciály z vašeho dětství, které umějí ještě dnes neuvěřitelnej trap, o těch mladších nemluvě …

jsou místa, kde můžete sedět tři, čtyři metry od jízdní dráhy a nasávat ten cvrkot v oblaku spáleného ricinu z bezprostřední blízkosti; kde jinde, než na několika podnicích veteránů - klasiků se vám to poštěstí?…

před vámi defiluje historie vývoje motocyklového sportu a potom, při prohlídce depa, s překvapením zjistíte, že téměř všechno už tady jednou bylo a že naši tátové a dědci byli koumáci …

vždycky musím smeknout před výkony jezdců při prohlídce „pérování“ jejich strojů a vůbec všech těch ovládacích hejblat, která musí při jízdě obsluhovat …

a znova smekám za technický stav těch skvostů a nadšení všech, co je udržují …

a ještě jednou klobouk až na zem před obrovským nasazením se kterým dělá show pro diváky i pro sebe většina jezdců a také mitfárů na si-de; mimochodem: kde dneska ještě uvidíte sajdy? … a přitom to bývala - a podle mne stále je - třešnička na dortu a vrchol každých motocyklových závodů …

a Česká TT ovšem není sama, je součástí seriálu veteránů, který se jede většinou na podobných tratích Česka i Slovenska z nichž jedna z nejhezčích je Branná v Jeseníkách – přehled najdete zde (sloupec Y, „ostatní“)

Nechci tvrdit, že veteráni jezdí stejné časy jako kluci na „ostrých“, ale ti největší střelci až tak moc nezaostávají. A po prohlídce trati dlouhé 5 150 m, s převýšením 90 m, s 26-ti zatáčkami lesem, polem a městem - a po započtení, že leckdy jedou na mašinách s hard-zadkem, obutých na neskutečně tenkých jitrnicích – je jen na vás, jestli to posoudíte jako závod nebo pouťovku!

Záměrně neuvádím oficiální výsledky, nejsou pro mne tak důležité jako atmosféra na trati a v depu a ta je báječná. Dokonale to vyhmátnul stejně postiženej fanda Nortes, kterého cituji: „…dneska za to ti blázni nedostávají žádný prachy, závodní víkend je přijde na 6 tisíc a víc, navíc si huntujou sakra drahou mašinu a někdy rozbíjej i vlastní hubu, takže je fantastický, co pro nás tihle lidé dělají, díky moc! …no a my pro ně můžeme udělat jenom to, že je neopustíme…“. K tomu není co dodat!
A tak už jenom několik fotek pro ty, co ještě nejsou rozhodnuti kam za rok.

Informace o redaktorovi

Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)
Dan Šeiner - (Odebírat články autora)