Uccio: První vítězství přijde po Sachsenringu

Na oficiálním webu MotoGP se objevil rozhovor s Alessiem Saluccim, kterého celý paddock a motoristická veřejnost zná spíše pod přezdívkou Uccio. Ti z Vás, co se alespoň částečně v dění okolo MotoGP orientují, dobře ví, že je tento člověk pravou rukou Valentina Rossiho prakticky po celou dobu jeho působení v seriálu mistrovství světa silničních motockylů. Jaké byly poslední měsíce, co prožíval tým, když si Valentino zlomil v Mugellu nohu, nebo když poprvé vyzkoušel Ducati, jaké jsou jeho plány a kdy dokáže v sedle Ducati zvítězit ? Jak Tvé přátelství s Valentinem začalo? „To už je hodně dávno, na to si skoro ani nevzpomínám. Valentino je v mých nejrannějších vzpomínkách, naši rodiče byli přáteli a prakticky jsme spolu vyrostli. Pocházíme z malé vesnice, takže jsme měli oba stejné chůvy, chodili jsme spolu do školy a byli jsme si vždy nablízku.“

Jaké jsou tedy Tvé nejstarší vzpomínky na Valentina? „Těch mám hodně. Vzpomínám si třeba, že naši kamarádi ve školce hráli hodně fotbal, ale my dva jsme lezli vedle na kopec, ze kterého jsme jezdili dolů na tříkolkách. Byli jsme taková partička, já a tři kluci, no a jeden z nich byl Valentino. To je vzpomínka, která je v mé paměti trvale zakotvena, protože v té době jsme na náš věk hodně riskovali, byla tam taková ostrá levá zatáčka..!“

Jak se vůbec ta vášeň k motocyklům zrodila? „Narodil jsem se obklopen motocykly. Už od dětství jsem je miloval. Nezajímal mě fotbal, měl jsem rád Kevina Schwantze. To kvůli mému tátovi. V Pesaru všichni fandili tátovi Valentina, Grazianovi, takže proto byl sport na dvou kolech důležitější, než všechny ostatní. Měl jsem rád i Formule 1, ale vybral jsem si motorky, protože to byla cesta, kterou se vydal Valentino.“

Co děláš v průběhu závodního víkendu? „Mým hlavním úkolem je přijet do místa závodu s obytným vozem Valentina, i když to letos není vůz, ale tahač s návěsem, protože starý vůz začal být trochu malý. Přes zimu jsme na tom kamionu hodně pracovali a já jsem to měl na starost. Bylo na tom hodně práce a je to něco skoro jako apartmán. Taky se starám o kombinézy, helmy, rukavice, boty a tak dále, aby se mohl Valentino plně soustředit jen na závody.“

Jaký je život v paddocku? „Moje zkušenost s tímto životem je velmi pozitivní. Když jsem byl malý kluk, tak jsem snil o tom, jak se alepoň jednou do paddocku dostanu. Pamatuji si, že jsme jako malí kluci spolu s Valentinem čekali čtyři hodiny na to, až nám Maurizio Vitali půjčí dva lístky do paddocku. Teď je to skvělé. Nemohl bych ani jinak žít a se všemi v paddocku dobře vycházím.“

Co se po příchodu k Ducati změnilo? „Moje role se nijak zvlášť nezměnila, protože pracuji pro Valentina. Pár lidí v týmu se změnilo, ale ne mnoho, protože s námi od Yamahy přišlo 15 lidí. Atmosféra v Ducati je skvělá. Potkal jsem zde spoustu lidí, kteří mají pro tento sport opravdovou vášeň, Italy s fantastickým vítězným duchem a závody hluboko v jejich srdcích, pravděpodobně více, než u Japonců v Yamaze, protože ti to berou trochu jinak.“

Spolupráce Valentina a Jeremyho Burgesse je dlouhá a úspěšná… "Jeremy neumí ani slovo italsky, což mě trochu štve. Já jsem se musel přizpůsobit, naučit se anglicky a mluvíme spolu tedy anglicky. Zná mě od mých dvaceti let, teď mě je 32, takže mě viděl vyrůstat. Dal mě spoustu užitečných rad a já ho vždy poslechnu, protože si ho hluboce vážím. Pro mě je legendou.“

A co budoucnost? „Doufám, že tady budu s Valentinem dalších deset let. Bez něho bude má motivace zůstat zde nulová. Jsem zde díky němu a také pro něho. Musím říci, že bych zde nejraději zůstal do konce svého života, až do šedesáti…! To je důvod, proč jsem se začal rozhlížet kolem a mám šanci se podílet na projektu s Andreou Iannonem (jezdec Moto2), takže třeba budu v budoucnu pokračovat s ním, ale doufám, že je to ještě vzdálená budoucnost, protože s vyjímkou toho ramena je Valentino ve skvělé kondici, fyzicky i mentálně a při té výzvě tady v Ducati je motivace ještě větší než jindy.“

Byly někdy nějaké pochybnosti o tom, že Valentinův příchod k Ducati byl správným rozhodnutím? „Upřímne řečeno ano, nejvíce po testech ve Valencii, když motocykl vyzkoušel a řekl: „Ježiši to je obtížný motocykl…!“ Pak si ale podle mého názoru rychle uvědomil, že to jeho rameno bylo tím pravým vážným problémem, protože tehdy ještě nebyl po operaci, takže si myslím, že to zranění se ukázalo větším problémem než přestup k Ducati jako takový. Teď si říká něco jako: „Není to špatná motorka, můžeme to dokázat.“ ale ano, dá se říci, že byl po prvním testu trochu šokovaný.“

A co ta zlomená noha minulý rok v Mugellu? „To byl strašný moment, velmi těžký. Už tehdy se potýkal se zraněním ramene a pak se stalo toto. Byly to hrozné dny, především první dva dny po té nehodě. Když vidíte přítele jak trpí, tak skoro chcete sám tu bolest vzít na sebe. Vale je legenda, protože i tehdy už v sobotu večer dělal vtípky a všechny se nás snažil uklidnit. Byl to on, kdo nás utěšoval…!“

Kdy myslíš, že bude Valentino schopen vyhrát na Ducati první závod? „Myslím, že po Sachsenringu. Po tomto závodu je před námi velký posun vpřed. Jsem realista, ještě není stoprocentně v pořádku a na to, aby dokázal zvítězit musí být. A to bude po Sachsenringu, a myslím, že pak může zvítězit.“

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)