Top-5 týmových šéfů GP 2012
Text: Jiří Mikšík | Zdroj: motorsport-magazin.com | Zveřejněno: 23.12.2012 | Zobrazeno: 4 518x
Německý motocyklový web "Motorsport-magazin.com" vyhodnotil Top-5 týmových šéfů paddocku Grand Prix 2012 a mezi absolutní špičkou se umístil i manažer českého týmu Cardion AB Motoracing Karel Abraham.
Sport je závislý na kapkách, které po sobě zanechá ekonomika, na TV-právech a na promotérství závodů. Ale přesto existuje instituce, kterou bez všech peněz na světě nezachrání vůbec nic.
Náruživost je lidská vlastnost, která je normálně spojovaná v motocyklovém závodění se závodníky či s jejich fanoušky. Ale trochu se zapomíná na osobnosti, bez kterých by tyto závody nemohly existovat, tedy týmové manažery a majitele stájí v paddocku GP. Ve většině případů jsou považováni za šílence. Který "normální" člověk přijde na myšlenku, prodat třeba dům ve finské krajině a místo něho vybudovat raději tým Grand Prix? Nebo po absolvování závodní kariéry místo zaslouženého "sportovního důchodu" cestovat dalších 20+ roků kolem světa, spát v hotelích či týmových trucích, doprošovat se u sponzorů, "hádat" se s továrnami, jezdcům snášet dle jejich přání "modré z nebe", aby oni mohli zajíždět optimální výsledky a podávat ty nejlepší výkony. Bez nich by neexistovaly privátní týmy. Oni jsou se svou naruživostí pro motocyklové závodění schopni zahodit za hlavu svou existenci! A zde je dle německého webu letošní Top-5 manažerů soukromých týmů v paddocku Grand Prix.
Top 5: Karel Abraham sr.
Majitel brněnského Masarykova okruhu může být sice považován třeba pouze za nového zbohatlíka, ale to by byl hodně velký omyl a hodně povrchní hodnocení této osobnosti současného paddocku GP. Samozřejmě, že finanční situace u něho hrála hodně podstatnou roli, ale k tomu, aby před 8 roky vstoupil do světa GP v kubatuře 125 ccm potřeboval daleko více. Zorganizovat nový tým, poprat se s předsudky, vypořádat se s porážkami či přesvědčit továrny aby ho vzaly vůbec vážně. V České republice je sice Karel Abraham sr. hodnocen hodně vysoko, ale v královské kubatuře MotoGP si musel vyšlapat hodně hrbolatou a strmou cestičku úplně sám a každý sebemenší úspěch tvrdě vybojovat. Hned v prvním roce závodění v MotoGP se mu podařilo rozplakat všechny své kritiky a hlavně závistivce, neboť hodně jich očekávalo, že tento projekt MotoGP po roce skončí. Nyní stojí jeho tým Cardion AB Motoracing na startovní čáře absolutního vrcholu motocyklového závodění už ve svém třetím roce.
P.S. Jen pro jeho české "fanoušky", tedy lépe vyjádřeno pro jeho kritiky: Bez Karla Abrahama sr. by se superbiky v Brně jely naposled v roce 2009 a přenos závodů GP by se s ukončením přenosů v ČT, resp. na Eurosportu, mohl rovněž zapsat do tkzv. seriálu "Film pro pamětníky".
Top 3: Jorge 'Aspar' Martinez
Mnoho tvrdé práce si představí každý Španěl, pokud slyší přezdívku Aspar. Jorge 'Aspar' Martinez byl nejen ve své aktivní kariéře čtyřnásobným šampionem, nýbrž to několikrát dokázal i ve své kariéře týmového šéfa. Ať se jedná o národní šampionát CEV nebo o mistrovství světa, všude je tento Španěl zastoupen a to jen proto, že chce být neustále v samém středu motocyklového závodění. Od roku 2010 se zúčastňuje MS ve všech třech kubaturách, dvanáct let provozuje mládežnický program 'Cuna de Campeones' a v roce 2011 s Nicem Terolem vyhrál počtvrté během šesti roků titul mistra světa v nejslabší objemové kubatuře. Ví dobře, co nabídnout sponzorům a neschovává se před žádnou výzvou. Jeho motivační taktika je jasná a srozumitelná: "Musíš mít nějaký sen. To je klíč k tomu, aby jsi se každý den pokusil splnit výzvu".
Top 1: Herve Poncharal
Francouz je dalším jezdcem, který neměl dost, ani když skončil se závoděním na motorkách. Tech3-Team je projektem, který začínal ve 250ccm, potom postoupil do královské kubatury a mezitím se zabydlel i v Moto2. Aby toho nebylo dost: Poncharal je bossem IRTA a tedy se snaží dosáhnout taková rozhodnutí, která by pomohla budoucnosti MotoGP. Uzavřená nová rozhodnutí se snaží prosadit do praxe vlastními projekty. Co je ale hodně důležité: Rozhodně si nebere před ústa servítky, když kritizuje Dornu, továrny a dokonce se nebojí kritizovat ani piloty samotné. 'Herve' dokáže slovy odpovědět každou otázku, neboť zná hodně zákulisních informací a navíc je plně "v obraze". Týmový šéf, který se kromě vlastních projektů zajímá o motocyklový sport jako takový.
Náruživost je lidská vlastnost, která je normálně spojovaná v motocyklovém závodění se závodníky či s jejich fanoušky. Ale trochu se zapomíná na osobnosti, bez kterých by tyto závody nemohly existovat, tedy týmové manažery a majitele stájí v paddocku GP. Ve většině případů jsou považováni za šílence. Který "normální" člověk přijde na myšlenku, prodat třeba dům ve finské krajině a místo něho vybudovat raději tým Grand Prix? Nebo po absolvování závodní kariéry místo zaslouženého "sportovního důchodu" cestovat dalších 20+ roků kolem světa, spát v hotelích či týmových trucích, doprošovat se u sponzorů, "hádat" se s továrnami, jezdcům snášet dle jejich přání "modré z nebe", aby oni mohli zajíždět optimální výsledky a podávat ty nejlepší výkony. Bez nich by neexistovaly privátní týmy. Oni jsou se svou naruživostí pro motocyklové závodění schopni zahodit za hlavu svou existenci! A zde je dle německého webu letošní Top-5 manažerů soukromých týmů v paddocku Grand Prix.
Top 5: Karel Abraham sr.
Majitel brněnského Masarykova okruhu může být sice považován třeba pouze za nového zbohatlíka, ale to by byl hodně velký omyl a hodně povrchní hodnocení této osobnosti současného paddocku GP. Samozřejmě, že finanční situace u něho hrála hodně podstatnou roli, ale k tomu, aby před 8 roky vstoupil do světa GP v kubatuře 125 ccm potřeboval daleko více. Zorganizovat nový tým, poprat se s předsudky, vypořádat se s porážkami či přesvědčit továrny aby ho vzaly vůbec vážně. V České republice je sice Karel Abraham sr. hodnocen hodně vysoko, ale v královské kubatuře MotoGP si musel vyšlapat hodně hrbolatou a strmou cestičku úplně sám a každý sebemenší úspěch tvrdě vybojovat. Hned v prvním roce závodění v MotoGP se mu podařilo rozplakat všechny své kritiky a hlavně závistivce, neboť hodně jich očekávalo, že tento projekt MotoGP po roce skončí. Nyní stojí jeho tým Cardion AB Motoracing na startovní čáře absolutního vrcholu motocyklového závodění už ve svém třetím roce.
P.S. Jen pro jeho české "fanoušky", tedy lépe vyjádřeno pro jeho kritiky: Bez Karla Abrahama sr. by se superbiky v Brně jely naposled v roce 2009 a přenos závodů GP by se s ukončením přenosů v ČT, resp. na Eurosportu, mohl rovněž zapsat do tkzv. seriálu "Film pro pamětníky".
Top 4: Aki Ajo
Aki Ajo je Finem jako vystřiženým z učebnice. Stojící pevně nohama na zemi, realista každým coulem, který zůstává klidný i v okamžicích, když kolem něho všechno doslova vře. Pracuje s tím, co má k dispozici a využívá toho ke svému prospěchu. S obrovským nasazením se desetinásobný finský mistr IceRacingu dokázal s malým týmem stát dvojnásobným mistrem světa ve 125ccm. Aby ho něco vyvedlo z klidu, to je snad potřeba nějakého jezdce (Mika Kallio, 2003), který uprostřed sezony opustil tým a celou existenci týmu a rodiny Ajových postavil na samotnou hranu. Ovšem 43-letý majitel týmu se nevzdal, sehnal nové sponzory a nyní má dokonce týmy dva, čtyři jezdce a status továrního týmu KTM a také další titul, tentokráte v nové kubatuře Moto3. Tým Aki Aja zůstává i nadále nejlepší přípravou - i když hodně nesmlouvavou a tedy tvrdou - pro jezdce, kteří to chtějí dotáhnout hodně vysoko. Po roce 2010 se rozešel hodně ve zlém se Sandrem Cortesem, letos ho vzal na milost, Němec se vrátil k němu nazpět a stal se mistrem světa.Top 3: Jorge 'Aspar' Martinez
Mnoho tvrdé práce si představí každý Španěl, pokud slyší přezdívku Aspar. Jorge 'Aspar' Martinez byl nejen ve své aktivní kariéře čtyřnásobným šampionem, nýbrž to několikrát dokázal i ve své kariéře týmového šéfa. Ať se jedná o národní šampionát CEV nebo o mistrovství světa, všude je tento Španěl zastoupen a to jen proto, že chce být neustále v samém středu motocyklového závodění. Od roku 2010 se zúčastňuje MS ve všech třech kubaturách, dvanáct let provozuje mládežnický program 'Cuna de Campeones' a v roce 2011 s Nicem Terolem vyhrál počtvrté během šesti roků titul mistra světa v nejslabší objemové kubatuře. Ví dobře, co nabídnout sponzorům a neschovává se před žádnou výzvou. Jeho motivační taktika je jasná a srozumitelná: "Musíš mít nějaký sen. To je klíč k tomu, aby jsi se každý den pokusil splnit výzvu".
Top 2: Lucio Cecchinello
Z mechanika k závodníkovi, ze závodníka k týmovému šéfovi. Lucio Cecchinello zná všechny záludnosti motocyklového sportu. 42-letý je opravdový genius, co se týká hledání sponzorů a skvělý obchodník. Ví úplně přesně, jak s malým soukromým týmem v královské kubatuře s určitým pilotem, na určité trati, připoutat na tým LCR speciálního sponzora. Přitom je přívětivým člověkem, který ale zůstává stát oběma nohama na zemi. Je jako stvořený pro náročný svět MotoGP, kde objevil takové mladé jezdce a dal jim šanci závodit v královské kubatuře, jako jsou Casey Stoner či Stefan Bradl. On je tím, který vždy najde cestu pokračovat dál i za hodně měnících se podmínek.Top 1: Herve Poncharal
Francouz je dalším jezdcem, který neměl dost, ani když skončil se závoděním na motorkách. Tech3-Team je projektem, který začínal ve 250ccm, potom postoupil do královské kubatury a mezitím se zabydlel i v Moto2. Aby toho nebylo dost: Poncharal je bossem IRTA a tedy se snaží dosáhnout taková rozhodnutí, která by pomohla budoucnosti MotoGP. Uzavřená nová rozhodnutí se snaží prosadit do praxe vlastními projekty. Co je ale hodně důležité: Rozhodně si nebere před ústa servítky, když kritizuje Dornu, továrny a dokonce se nebojí kritizovat ani piloty samotné. 'Herve' dokáže slovy odpovědět každou otázku, neboť zná hodně zákulisních informací a navíc je plně "v obraze". Týmový šéf, který se kromě vlastních projektů zajímá o motocyklový sport jako takový.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?