Dynastie Jefferiesů: Tři generace závodníků nejen z Tourist Trophy

Allan

Pradědeček Davida Jefferiese, Joseph, otec Allana a dědeček Tonyho a Nicka, byl farmářem, ale později si založil vlastní firmu opravující auta, motocykly a jízdní kola, ze které se nakonec stala velice známá a dobře prosperující společnost Allan Jefferies Motorcycles. Jeho syn Allan měl tak motorismu blízko už od útlého mládí. Více než automobily ho ale zajímaly motocykly, a to nejen jako dopravní prostředek, k čemuž tehdy sloužily především, ale hlavně jako sportovní „nářadí“. Byl vlastně vůbec prvním členem rodiny, kdo vlastnil motocykl. Zpočátku s ním začal jezdit v Británii velice oblíbené trialové soutěže, ale nakonec přesedlal na silniční závody a stal se ve své době poměrně uznávaným závodníkem.

Vrchol své závodní kariéry spatřoval v účasti na závodech Tourist Trophy na ostrově Man. Tehdy neexistovala vyšší meta. Poprvé na Isle of Man závodil už v roce 1933, když se zúčastnil Manx Grand Prix, což byl (a dosud stále je) závod pro závodníky na amatérské úrovni. Koná se ovšem na stejném horském okruhu Mountain Course a z tohoto hlediska je jeho náročnost srovnatelná s TT. Allan tento svůj zdejší první závod nedokončil. Hned po 2. světové válce byl ale v roce 1947 na startu prvního poválečného ročníku Tourist Trophy. Přihlášen byl do závodu Clubman´s Senior. Tyto závody byly na TT vypisovány v letech 1947-1956 ve třech kategoriích s tradičními názvy Lighweight (250 cm³), Junior (350cm³) a Senior pro motocykl do objemu 1000 cm³. Byly to závody pro sériové motocykly a označení Clubman´s vycházelo ze sdružování majitelů motocyklů různých značek do svých značkových klubů. Principem těchto závodů bylo umožnit všem výrobcům motocyklů předvést své stroje v náročných podmínkách TT a úspěchem podpořit další rozvoj svých firem. A že jich v té době v Anglii bylo dost! Vždyť jen v závodě Clubman´s Senior startovalo devět různých značek: Excelsior, Triumph, Norton, BSA, AJS, Ariel, Rudge, Sunbeam a Scott. Allan Jefferies skončil se svým Triumphem na 2. místě za Ericem Briggsem na Nortonu. V dalším ročníku stejný závod nedokončil, ale v roce 1949 nastupoval na start s velkými ambicemi jako jeden z favoritů, přestože mu v té době bylo 44 let. Na jeho straně ale byly jednak zkušenosti a jednak jeho nejrychlejší tréninkové časy. V závodě však skončil opět na 2. místě. Měl na to ale vystavenou „omluvenku“. Vítězem se totiž nestal nikdo jiný než Geoff Duke, pozdější obrovská legenda celé historie motocyklových závodů, který zde zažíval svůj debut na TT. A Duka bylo těžké porazit hned od jeho samých začátků.

Allan Jefferies na trati TT 1949 a v civilu se svými syny Tonym a Nickem

Rok 1949 byl Allanův poslední jako aktivního závodníka. Zůstal však nadále velice aktivní ve světě motocyklů a nadále úspěšně provozoval svou obchodní firmu. Stal se také viceprezidentem Auto Cycle Union, tedy Britské motocyklové federace, a zastával další významné posty v motoristické branži. V motocyklovém sportu se výrazně uplatnili i dva jeho synové Tony a Nick, později pak především vnuk David.

Tony

Allanův první syn Tony byl samozřejmě již od malička naplno vtažen do rodinné motocyklové atmosféry a bylo jen otázkou času, kdy a jak se vydá do světa motocyklových závodů. V některých otázkách se ovšem s otcem poněkud neshodli. Tony si zpočátku sice také zajel pár terénních soutěží, ale nějak ho to neuchvátilo a za řídítky hned od počátku tíhnul k silničním závodům. V tomto směru nebyl jeho otec nijak zásadně proti, ale chtěl, aby se syn zpočátku věnoval trialu, kde by se naučil co nejlépe ovládat svůj motocykl. Pak se může vydat na silnici. Také se mu v 19 letech zdál na silniční závody ještě příliš mladý a nezkušený. Oproti dnešku to byla prostě jiná doba. Otcovy názory samozřejmě dávaly určitý smysl, ale Tony se v nejranějším možném věku rozhodl výhradně pro silnici. Zpočátku to byly někdy dost bláznivé a naivní pokusy. Stačilo, aby se na motorku nalepilo číslo, a už hned měl z nějakého starého křápu „závoďák“. Táta ho kvůli tomu také chtěl vyhodit z domu na ulici. Opravdu. Nakonec se ale nějak poddal. Co měl taky s Tonyho tvrdou palicí dělat…

Ve své první plnohodnotné silniční sezóně se Tony kromě jiného také zúčastnil Manx Grand Prix. Na Manu tedy vlastně začínal stejně jako jeho otec a stejně jako jeho otec závod nedokončil. V dalších závodech ho ale již výrazně předčil. Nejslavnějším pro něho byl ročník 1971. Vyhrál jak závod Junior TT v rámci mistrovství světa (!), tak Formuli 750 a v závodě Production 750 skončil na 2. místě. Moc nescházelo a mohl tak být po Miku Hailwoodovi od roku 1961 prvním, kdo by zaznamenal na TT vítězství ve třech závodech. Tony ale jezdil taky „short circuits“, jak v Británii říkají. Ovšem mnohé závodní okruhy tam mají dodnes spíše charakter přírodní tratě než nějakého motodromu. I zde rozhodně patřil mezi špičku a například v roce 1971 byl nominován do britského národního týmu proti Američanům do první série závodů známé později jako Transatlantic Trophy (občas se uvádějí i trochu jiné názvy).

Bohužel závod na okruhu Mallory Park se mu v září 1973 stal osudným. V tradičním každoročním „Race of the Year“ havaroval tak nešťastně, že zůstal ochrnutý na invalidním vozíku. Nezatrpkl, přehodnotil svou životní situaci a po rekonvalescenci se začal naplno věnovat obchodu. Vedle své závodnické činnosti převzal totiž v roce 1971 také vedení rodinné motocyklové firmy Allan Jefferies Motorcycles, kterou zakládal jeho otec. Hned přišel s inovací, že by dováželi motocykly BMW. Jeho otec ovšem kategoricky prohlásil: „Jen přes moji mrtvolu!“ Měl k tomu svůj zcela osobní důvod. Za druhé světové války jako člen britské armády byl totiž mezi prvními, kdo osvobodili nacistický koncentrační tábor v Bergen-Belsenu. Otřesné hrůzy, které tam viděl, ho naplnily odporem ke všemu německému. Krom tisíců jiných lidí tam také zahynul český malíř Josef Čapek, starší bratr známějšího spisovatele Karla Čapka. Allan tedy o BMW dlouho nechtěl ani slyšet, ale dokázal posoudit reálnou situaci a nakonec souhlasil. Od Tonyho se to ukázalo jako vynikající obchodní tah a Allan Jefferies Motorcycles byla dlouhá léta oficiálním a nejúspěšnějším importérem motocyklů BMW. Pod svým jménem fungovala až do loňského roku, kdy byla začleněna do obchodní skupiny Vertu Motorcycles. Tony Jefferies zemřel po těžké nemoci 29. prosince 2021.

Tony Jefferies se synem Davidem

Nick

Mladší z Allanových synů měl za svůj nejbližší motocyklový vzor především svého bratra Tonyho. Ovšem na rozdíl od něho potěšil otce svými trialovými závody, jež Tonymu moc neučarovaly. Zato Nick jezdil tyto soutěže na velmi vysoké úrovni a v 70. letech minulého století byl dokonce továrním jezdcem Hondy. Vyhrál mimo jiné Manx-Two-Day trial, což je nejprestižnější a nejobtížnější motocyklová soutěž tohoto typu. Mimochodem, na Manu se jezdí dodnes. Když k tomu později přidal vítězství v Manx Grand Prix (1983 Senior) a posléze i na Tourist Trophy (1984 TT Formule-1), dostáváme zajímavý různorodý hattrick, kterým se nemůže pochlubit nikdo jiný na světě!

Zatímco u jeho bratra Tonyho byla Manx Grand Prix vlastně pouze jednorázovou záležitostí v podstatě na začátku jeho kariéry a v následujících letech si již zúčastnil TT, u Nicka to bylo zpočátku tak trochu naruby. Zúčastnil se v roce 1975 sice Tourist Trophy v kategorii Production (45. místo), ale pak léta pravidelně startoval jen v Manx Grand Prix. V roce 1983 zde nakonec vyhrál hlavní závod Senior, čímž jeho účast na Manx GP musela skončit, neboť tehdejší regule závodu nedovolovaly opětovnou účast jeho vítězům. Nick tak chtě nechtě (ale pochopitelně spíše chtě) musel o level výše – tedy do Tourist Trophy. Patřil hned mezi jezdce první desítky a postupně začal sbírat i pódiová umístění. Těch má na svém kontě nakonec jedenáct. Vrcholem bylo již zmiňované vítězství v TT F-1 v roce 1984. Během své dlouholeté účasti na TT byl například členem továrního týmu Hondy (Honda Britain) či Yamahy a týmovými kolegy mu byli třeba takový jezdci jako Joey Dunlop nebo třeba Phillip McCallen, abychom uvedli alespoň dva z nejlepších. Nick platil za stálici TT a jeho poslední účastí zde byly závody v roce 2002.

Po sezóně 2003 svou závodní kariéru ukončil a začal se plně svému byznysu - u Jefferiesů jak jinak, než obchodu s motocykly. Nakonec se ale po řadě let k závodění ještě vrátil. Se závoděním skončil mimo jiné na naléhání své matky a slíbil jí, že „už toho opravdu nechá“. Po její smrti se však již necítil tímto svým slibem vázán. Nejdříve se objevil na tradičním Revivalu v Goodwoodu a na mysl se mu začala vkrádat myšlenka, jestli by byl ještě dostatečně rychlý na trati Tourist Trophy. Tak začal po desetileté pauze zase závodit na Manu. Nebylo to sice už při regulérní TT, ale „jen“ při Manx Grand Prix (to už se změnila pravidla a dřívější vítězové již mohli startovat) a v závodech TT Classic. Pokud statistiky nelžou, tak ve své kariéře absolvoval Nick Jefferies na okruhu Mountain Course celkem 99 závodů. Tak ještě jeden, Nicku!

David

S ohledem na rodinnou tradici by bylo až s podivem, pokud by motocyklové závody Davida nějakým záhadným způsobem minuly. První motorku mu otec Tony koupil k jeho sedmým narozeninám a jako dítě školou povinné jezdil David především různé školní motokrosy a obdobné místní závody. Ovšem postupně stále více toužil mít opravdovou „velkou“ motorku a prohánět se s ní po silnici. K tomu ale ještě neměl dostatečný věk. Jeho touha byla tak velká, že na silnici prý vyrazil hned minutu po půlnoci v den svých šestnáctých narozenin. Dřív to nebylo možné. Těžko říci, zda je to pravda, či jen přikrášlená historka.

Jeho pozdější závodní kariéra je spojována především s Tourist Trophy a vlastně to ani nemůže to být jinak. Dosáhl zde svých nejslavnějších vítězství a nakonec zde přišel i o život. Obojí z něho udělalo legendu. Svou velkou postavou byl víceméně předurčen pro silné kubatury, v nichž jezdil nejen na Isle of Man, ale i v dalších roadracingových závodech. Vyhrál řadu závodů na North West 200, Ulster Grand Prix nebo třeba také ve Scarborough. Na svém kontě má ale i několik titulů z různých kategorií v rámci britského šampionátu. Je poněkud zarážející, že ale nikdy nedostal příležitost jezdit za nějaký opravdu prvotřídní superbikový tým. Zkušenosti má však nejen z domácích ostrovních závodů, ale zúčastnil se též závodů MS Superbike a dokonce i několika mistrovských Grand Prix pětistovek. Vzpomene si někdo, že v roce 1993 startoval také na naší Grand Prix v Brně? Nevěříte? Ale ano, je to tak. Skončil tehdy na 19. místě.
Jeho kariéra na Tourist Trophy se začala rokem 1996 a vězte, že to byl silný nováčkovský ročník. Vedle Jefferiese se tam totiž poprvé představili např. také John McGuinness a Bruce Anstey. Tato trojice nakonec získala na TT celkem 44 vítězství. David zde pokračoval o dva roky později, kdy dvakrát skončil těsně pod stupni vítězů, ale již v dalším ročníku začal svou sérii zdejších vítězství. Big DJ, jak byl vzhledem ke své mohutné postavě přezdíván, to bral hezky zostra vždy po třech prvenstvích v každém z dalších ročníků. Poprvé vyhrál v roce 1999 hned v zahajovacím závodě TT Formule-1, k tomu přidal vítězství v produkčních litrech (vlastně dnešní Superstock) a na závěr mohl zvednout nad hlavu slavnou trofej okřídleného Merkura po nejprestižnějším závodě Senior.

Další ročník znamenal pro Davida další vítězný hattrick. Ovšem z roku 2000 bývá nejčastěji vzpomínán závod TT F-1, který ale nevyhrál. Tehdy v něm svedl nezapomenutelný duel s legendárním Joeyem Dunlopem. Ten byl hned od počátku závodu v čele, ale rovněž Jefferies pořádně topil pod kotlem své Yamahy a rozdíl mezi oběma se pohyboval neustále jen v rozmezí několika málo vteřin. V půlce závodu, tedy po 3 kolech (113,19 mil = 182,62 km) to bylo necelých pět vteřin pro Dunlopa. Ostatní již zůstali poměrně pozadu, a tak ohledně vítězství zůstávala jediná otázka: JD nebo DJ? David zajel v dalším okruhu nejrychlejší kolo závodu, což mu vyneslo na jednom z měřicích stanovišť vedení o 0,5 vteřiny. Drama vrcholilo! Dnes už se můžeme jen dohadovat, zda by Jefferies zvrátil průběh závodu ve svůj prospěch. Z jeho motocyklu se totiž najednou začalo kouřit a musel vzdát. Byl to vůbec první závod na TT, který David nedokončil. O to více ho to mrzelo. Náladu si ale spravil v dalších třech závodech, když vyhrál Junior 600, Production 1000 a nakonec opět Senior TT.

Po zrušeném ročníku 2001 (preventivní ochrana před nákazou kulhavky a slintavky hospodářských zvířat, šířící se po Velké Británii) pokračoval David ve svém vítězném tažení i v roce 2002. Tentokráte vyhrál závody TT Formule-1, Production 1000 a na závěr do třetice Senior TT. Vždy tři vítězství ve třech po sobě jdoucích ročnících, to nemělo obdoby. Byl v té době rozhodně nejlepším roadracingovým závodníkem a nikdo netušil, kde se tato jeho úžasná série může zastavit. Bohužel vše skončilo tragicky hned v dalším roce na TT 2003, kdy David Jefferies v tréninku smrtelně havaroval v úseku Crosby. Dodnes tam fanoušci pokládají květiny k uctění památky jedné z největších legend Tourist Trophy.

Informace o redaktorovi

František Feigl - (Odebírat články autora)