3. CEC 2010 - Slovakiaring: Water biking s CK IV Raining®

Okruh se kromě jiného vyznačuje tím, že je kulišácky postaven v tzv. srážkovém stínu. Teď už vím přesně, co to znamená.
Během nočně páteční cesty jsme to ale ještě netušil. Rádio hlásalo bouře a smrště a posledních pár desítek kilometrů před Brnem mířilo auto čumákem vstříc učebnicovému kumulonimbu. Bylo po půlnoci a hromy a blesky ... a já doufal.
Lejt  začalo před Bratislavou, a to tak, že ukrutně. Auto plavalo v kalužích, stěrače nestíhaly, na tachu slabých 50. Těsně před cílem se střídaly úseky suché s deštivými. Na place samotném pak začalo logicky pršet v ten moment, kdy jsme chtěli postavit stan. 

Sobota
Sobotní ráno nás nicméně přivítalo vlídně a nic tedy nebránilo premiérovému výjezdu na závodní trať. Co vám budu povídat. Děs. Všude tolik zmiňované horizonty zatím ničím nebezpečným nehrozily, jelikož jsem se potácel v zatáčkách jako mátoha a rychlost na výjezdech bylo zoufalá. 
Na rozdíl od Brna, které má jen jednu zatáčku, za to na čtrnácti místech, tady je každá jiná. Dlouhé a široké se střídají s ostrými, některé se otvírají, jiné zavírají, jednoduché, dvojité ... příšernej okruh. 


Naštěstí už během druhé rozjížďky to všechno začalo do sebe zapadat, zatáčky dostávaly smysl, i na horizontech to začalo trošku lítat ... prostě přeparádní okruh. 

Následovala pauza, během které dorazil zbytek týmu, připravoval se obídek ... a pomalu se blížil i závod štoků. 

Výchozí pozice do něj sice nebyla nic moc, až 33., ale umožňovala trochu si zablbnout při předjíždění. Po jednom z nich jsem si mohl vyzkoušet i přeparádní nálet do pravé zatáčky za druhým horizontem „dveřma napřed“. Fakt to chce uklapnout malinko dřív :-)
Konečné 14. místo, no ... škoda startu zezadu, časy byly docela srovnatelné s jezdci o 4, 5 míst přede mnou. A nejlepší čas ..21,0? Naštve, o jedno vrknutí víc a mohlo být 20 :-). Tak snad příště.
Jenže na druhou stranu jsou důležitější věci, že jo ... když jsem po závodě stěhoval motorku do boxu, něco malinko cinkalo, někde dole vepředu. 
Pravý brzdič držel jen na jednom šroubu a také ten jsem vyšrouboval rukou ... 
... některé práce na mašině radši nikdy nedějte ve dvou.
... ne tohle není ten případ. Ale možná moc nechybělo.

A sobota, do slunce oděná, odkráčela do minula a nás čekala neděle.

Neděle
Ráno raníčko, vstalo sluníčko, ale nějak drobátko levou nohou.
Dopoledne ještě přálo závodu CEC 2, ale pohled na nebe a na satelit moc optimismu do hlavního závodu nenabízel. 

Do velkého CECu jsme startovali z naší předplacené poslední pozice. V tu chvíli nikdo netušil, co nás čeká. Úvodní kolo bylo ještě sucho, pak ale přišly první kapky ... ještě jedno kolo, co kdyby přestalo ... pěkná pitomost, nepřestalo. Stavidla tam nahoře povolila, a na trať začal padat kopec vody. 
To poslední kolo na slickách bylo docela výživný ;-) 
Jenže v boxech jsme ještě neměli druhou motorku přezutou na mokro a proto jsem vyrazil znovu za vodní oponu. Na konci boxové uličky ale došlo k mezinárodnímu konfliktu. Na semaforech svítila červená a komisař naznačil, že mně na trať nepustí a jako důvod uvedl že mám suchý gumy !! místo toho aby třeba řekl, že mezitím vyjel Safety car a že tedy stačí počkat na jeho průjezd. Vrátil jsem se boxovkou zpátky do boxů,dopřezuli jsme a ... ztráta narůstala.
Narůstala i hustota srážek. Pavel nakonec vyjel a statečně pádloval. Dobře a dlouho .. až do úplného vypádlování všeho benzínu. Než ho traťáci dovezli, byli jsme .. znova tam, kde před jeho vyjetím - na konci. 
Jako třetí vyrazil Radek. 
Evidentně ho to na vodě bavilo a přesto, že jsme se vzhledem ke stále většímu množství vody na trati rozhodli to pro dnešek zabalit, nechali jsme ho kroužit dál :--) 
Vlastně to rozhodla jeho Ája: „Tak ať ještě jezdí, podívej, ono ho to baví ... a třeba by nadával ...“ Tak jezdil a nejen že ho to bavilo, ale letěl vodou jako mečoun, laguna sem, laguna tam, chlap nechlap, čerpadlo nečerpadlo ... full gas furt. Jeho časy byly na konci jen maličko nad 2.51 a to už se mohlo měřit s těmi nejrychlejšími.
Padla čtvrtá odpolední, nebo tak nějak a byl konec. Chlapíkům v oranžových overalech se nepovedlo najít špunt kterým by trochu odpustili vodu z právě vzniklé rezervace brodivého ptactva. Asi proto, že vzhledem ke srážkovému stínu nikdo ani ve snu nepočítal s takovou eventualitou.
Odjezd domů měl ještě jednu pointu. Aby nám nezmokly věci, dali jsme je do stanu. Poryv větru ale nepozorovaně svlékl stan z jeho vrchní nepromokavé vrstvy, takže všechno plavalo v 10cm tej slovenskej vody dážďovej, a jediné jakž-takž suché věci byly ty, které jsme měli na sobě. 

Tak sláva všem vodním sportům.

ps: ona, z meteorologického hlediska, geologicko morfologická charakteristika lokace neznamená absenci vodních srážek, ale to, že když ščí, tak je tam taká tma, aká je v riti

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE