Nepomucký trojúhelník – XXVII. ročník

Letos prvně jsem byl i na znovuzrozeném silničním závodu, Nepomuckém trojúhelníku. Jedná se o městečko Nepomuk asi 35 km jihovýchodně „pod“ Plzní, proslavené tím, že je rodištěm Sv. Jana Nepomuckého a v nové éře zámkem Zelená hora, dějištěm Švandrlíkových Černých baronů.
Bylo tam nás fandů opravdu málo a tak bych chtěl trať trochu přiblížit a snad tím nalákat „napřesrok“ pár stejně „postižených“ bláznů.

Po startu čeká jezdce asi 500 m roviny, která pak začíná mírně stoupat pravou zatáčkou a za ní se přehoupne přes horizont. Za ním klesá trať do dlouhé rychlé levé a ještě kousek dolů k obci Dvorec. Tam je ostrá levá vracečka, která jí odvádí zpět prudkým stoupáním v lese. Pak horizont, dvě mírné zatáčky a strmý padák dolů do levého vinglu u hospody. Odtud, stále lesem, mírně stoupá dvěma esíčky k levé se šikanou. Tady les končí a následuje dvousetmetrová spojka – jediná část v zástavbě – do levé těsně před cílem. Celá trať měří 2650 m a je náročná a hezká. Náročná v tom, že dokonale prověří jezdce i mašinu: na srdce a brzdy, jak jim to jde „od rohu“ i do kopce a na té dlouhé startovní rovince i maximální rychlost. Hezká je, protože není „placatá“ a na stadionu. A byla by ještě atraktivnější, kdyby nebyla tak zoufale hrbolatá. Zvlášť, těch prvních asi 1,2 km od startu do vracečky ke Dvorci, dokáže hodně jezdců odradit. Tam stroje dosahují své maximální rychlosti a jezdci, zvláště pak posádky si-de, by mohli vyprávět, co je to stojí za úsilí udržet mašiny na trati a jak je „bolí“ prodřené díry v kapotáži. Abych řekl pravdu, trochu jsem se na pořadatele zlobil za jejich neúctu k neodpérovaným starým strojům a jejich jezdcům. Zdálo se mi to nefér a tak přivítám, pokud pořadatel splní slib, který zazněl v komentáři k závodům a opravdu zajistí nový povrch okruhu. Bude to určitě znamenat ještě větší účast zahraničních jezdců a lepší „pokoukání“!

… v dálce start/cíl a tou první pravou na trati projíždí Ladislav Němec, Yamaha 500 SR, 1978 …(bílé lemování trati jen částečně prozrazuje její hrbolatý povrch)

… stejná zatáčka a Ladislav Tománek, Jawa 350 OHV, 1937/46 …

… horizont za pravou na konci cílové rovinky v podání posádky si-de: Jaroslava Nechanického s Josefem Vlčkem, Jawa 600, 1978 …

… v rychlé levé směrem ke Dvorci vede krásně Petr Kunc svojí Yamahu RD 400, 1976 …

… stejná levá a nostalgická klasika Jaroslava Zatloukala s Janem Exnerem na BSA 500 Sloper, 1930; stroj a styl jízdy dvojice se úžasně doplňují …

… rozdíl generací techniky i rychlosti – velcí střelci – Karel Kalina s Radkem Koňaříkem visícím „v kočárku“, vedou stejnou partií Yamahu-Douglas 880, 1968 …

… „dole“ před sanitkou je ta obtížná levá vracečka u Dvorce a Martin Waltera (H30) už má svou červenou Jawu 250, 1964 roztrapovanou do stoupáku v lese …

… prudký padák lesem k levému vinglu „na srdce a brzdy“ u hospody; balík clubsportů přivádí Tomáš Pavel na Hondě 250 CB, 1974 …

… stejný vingl u hospody v krásném podání Václava Svobody, opět na Hondě 250, 1976 …

… a výjezd od hospody do prvního esíčka, jehož aktéry nedokážu identifikovat …

… druhé esíčko za hospodou s momentálním pořadím: Miroslav Medek, Yamaha XS 400, 1976; Richard Čálek, Honda 750, 1972 a František Hledík na Hondě 500, 1974 …

… konec lesní partie, nájezd do levé se šikanou za níž následuje posledních 200 m k cíli …

… Libor Vrzáň na výjezdu od šikany, ČZ 175, 1964 …

… a poslední metry před levou zatáčkou do cíle ukrajuje Jan Šnajberk na krásné čtyřtaktní ČZ 125 – 852 z roku 1955 …

… stejným úsekem se blíží k cíli Angličan Deniss Bergshaw na Nortonu 500, 1946 …

Tolik mých několik slov a fotek, které mají být pozvánkou na příští ročník Nepomuckého trojúhelníku. Byly tady vidět v akci motocykly od roku výroby 1927 do 1978. Nechci rozebírat výsledky jednotlivých tříd – jelo se celkem dvanáct jízd – budou rozhodně k dispozici u pořadatele a vím, že o ty oficiální výsledky jezdcům a vlastně ani nám fandům, tak moc nejde. Myslím, že nemá smysl opakovat jaký je rozdíl mezi jízdou pravidelnosti a závodem a jak se nakonec vyhodnocují – bylo to již několikrát popsáno a ten, koho to zajímá, ví o co jde a na co se jezdí dívat. Jde o tu pěknou podívanou na nádherné stroje a výborné výkony aktérů a ta tady v Nepomuku rozhodně byla.