300 ZGH Hořice 2009 - Privátní Waterloo

Další velkolepý a jedinečný svátek motorismu je za námi. Hořice 2009 skončily a teď je čas všechny ty emoce trochu vstřebat.

300 ZGH Hořice 2009 - Privátní Waterloo

Žádný jiný závod kromě 300 Zatáček Gustava Havla nemá tu moc, aby se o jeho novém ročníku mluvilo vlastně už ve chvíli dojetí ročníku aktuálního.
Proto, alespoň teoreticky, začaly přípravy na letošní účast vlastně už dlouho před tím, než vloni oschla trať zrušeného závodu.
Prakticky měly ale přípravy, ostatně jako obvykle, trochu zpoždění. Naštěstí, od čeho je tady CEC, že :-) ? Jinak ale zůstalo všechno při starém a tak licence se opět stihly dovyřídit až na poslední chvíli, tj. v pátek večer při administrativním večírku U věže.
Když bylo učiněno papírování zadost, byl čas trochu se rozkoukat a začít řešit sobotní tréninky. 
Protože to jsou Hořice, bylo více méně jasné, že bude pršet. Hlavním argumentem bylo tvrzení, že když je na pouť v Miletíně hezky – a že bylo, bude na tu v Hořicích hrozně … . 
V sobotu ráno se tohle lokálně platné přísloví naplnilo a tak se noční přezouvání u kamaráda v MotoPetr dole ve městě ukázalo jako velmi prozíravé. Bylo totiž hodně těch, kteří museli místo snídaně do zmoklé fronty u jediné přezouvačky.
Byli sice zatvrzelí optimisté, kteří věřili, že se počasí v lepší obrátí, a do mokrých tréninků vůbec nevyjeli, já jsem se ale rozhodl obkroužit alespoň „povinných“ 5 kol. Ale znáte to, někdo vás předjede … a je z toho privátní závod. Pro tentokrát naštěstí zvítězil rozum a vše se obešlo bez odřenin.
Později odpoledne se strategie chytrých lenochů :-) ukázala jako oprávněná. Na Město kamenné krásy pohlédlo Slunce naše jasné s definitivní platností, a trať stihla vyschnout dokonce i na lesní spojce mezi Lukaveckým vracákem a esíčkem u Dachov. 
V Hořících se začalo jezdit doopravdy na full gas.
Teprve na oschlé trati se dal doopravdy ocenit nový koberec na dolní části okruhu. Hladký jako prdelka, paráda. Až dojde i na lesní cestu na opačném konci, bude to dokonalé úplně nejvíc.
Zatím se ale po trati proháněla horda jezdců s mnohdy různými cíli. Zatímco někdo bojoval o nejvýhodnější postavení na startu do nedělního závodu, jiným by stačilo s jistotou se kvalifikovat.
Za sebe musím přiznat, že vzhledem k nabité startovce a celkové pozimní ztuhlosti jsem to měl dané: 1. nerozbít, 2. kvalifikovat …. 3. alespoň něco zajet.
Nakonec z toho bylo fantastické poježdění bez větších problémů, se spoustou malých i velkých soubojů a plánem splněným na 100pro. Polepšení osobáčku a čtvrtá řada pro start, to mělo cenu malého vítězství.
Nevím jak to vnímají ostatní, ale tohle všechno, spolu s diváckou kulisou jen kousek od davové hysterie ;-)  , vytváří zvláštní napětí, silnou, chlupy ježící atmosféru, která alespoň na mně působí jako nabíječka na mého starého erika. Dojedeš k věži, únava je pryč a je ti fajn. Dáš první pivko a ještě v kůži obejdeš pár stanů okolo… blaho.
Jenže všechno není jen do růžova. Místní šotek se postaral o záhadu jak z Akt X. Protože trénink byl opravdu akční, chtěl jsem rychle přendal flešku z kamery do počítadla a pustit tu napínavost kamarádům v depu. Vyndal jsem ji z kamery a ještě nad motorkou zandal do ntb a … ozvalo se takový tichý cink, to jak se nazacvakla, vyskočila ven a při tom o něco zavadila. Od té doby ji nikdo neviděl. Na zem nedopadla, tak šly dolů lamináty ze zadku motorky, pak dekl na kolečko, pak nádrž … K5 šla na zadní a v šesti lidech jsme s ní klepali ale kdepak. MikroSD byla v pr yč. 
Že by první varování? Mně totiž obvykle chodí smolík na pokračování.
Druhý díl přišel už druhý den. Ještě warmup byl naprosto OK, stejně jako přípravy. Tedy až do doby nahřívání gum. Hodinu a půl před závodem jsem zapnul nahříváky a zkontroloval jestli jedou. Když do startu zbývala slabá čtvrthoďka, šel okolo kamarád, dal ruku na zadní kolo a zeptal se: „to je schválně vypnutý?“ Následoval chaos zmatky, hledání příčin, objev částečně vyhořelé rozdvojky a přendávání teplých nahříváků z bráchovy motorky … blázinec.
Výjezd z depa se trochu nepovedl v řádném termínu a proto zaváděcí kolo měřilo jen pár metrů. O to déle jsem se musel smažit pod věží. Teplota v kombinéze stoupala, rosný bod se šířil přes záda až … přestože Lucka s deštníkem stínila seč jí síly stačily. Malá Míša na mně mávala z tribuny a já si vzpomněl, že jsem zapomněl na její radu a neobešel soupeře se žádostí, ať po startu ještě chvíli počkají „abych jel víc vepředu“ ….  ;-)
Zahřívací kolo, na značky, cedule, čísla, světla, START. Vlastně poprvé jsem ho takhle pokazil. Motorka zvedla čumák a než dopadl zpátky na asfalt, přehnala se okolo celá řada za mnou.
V prvním kole se jen tak rozkoukat a vzhůru do boje. Šlo to docela dobře, s občasným posunem vpřed, až do pátého kola. Z té skupinky ve které jsem jel, už přede mnou zbýval poslední bojovník. Jeho předjetí se zdálo snadné … Jenže ty by musel Tomáš myslet! Před námi už byla neřešitelná díra, takže to chtělo v klidu přečíst a za dvě tři kola předjet. Ale né, to muselo být nahned. A když už, tak proč ne Pod Borkem, na brzdy, tak jako jiného soupeře kolo před tím. 

Den před závodem mně kamarád říkal, že se nechal zlanařit za pořadatele a ať se stavím. Že bude dole pod kopcem. Řekl jsem že třeba jo, když to stihnu …
Bylo to rychlý. Zadní kolo začalo lítat ze strany na stranu, malinko jsem povolil, vyneslo mně to ven a když už to vypadalo že to dotočím, ustříklo mně přední kolo a v tu ránu jsem byl na té návštěvě. 
A bylo vymalováno. Celý pád nakonec skončil naštěstí jen ulomenou stupačkou na pravé straně. Naštěstí …
Poslední kolo, to po odmávnutí jsem odjel s nohou v luftě. U vodojemu z povinosti trochu gumování, bez radosti, tak nějak neslaně nemastně. 
Ta zvláštní budivá energie která mě dva dny nabíjela se tím pádem nějak uzemnila a byla fuč a zmizela. Budu muset boty vyměnit, asi špatná izolace :-)
Slabou náplastí bylo další vylepšení osobního času.
A závěrečné konstatování? Zaděláno bylo, né že ne, ale když chceš moc ...

Na úplný závěr gratulace soupeřům a díky všem co za to můžou. Pořadatelům, kteří tuhle slavnou káru posunuli zase o kus dál, Sváťovi, Romanovi a Jirkovi za naprosto skvělé zázemí, Kubovi a Kubovi za pomoc, Lucce za šnýtky, kafe a deštník, Liborovi a Vlastovi ještě jednou za vidle, a extra special thanx Jardovi.
Nejvíc největší dík samozřejmě Petře za úplně všecko, Míše za tu upatlanou pusu a Tomovi za nahrávání bajků ;-)
Tak co, zase za rok ... ?

PS: Jsem rád že i brácha je v pohodě. Při warmupu byl trochu odejit z trati. Odneslo to rameno a rozbitá 996. Tím pádem je z rodinného hlediska pohled na výsledkovou listinu poněkud tristní :-)



videjko z warm-upu

díky OXE za zapůjčení kamery

fotogalerka:



mnohem víc fotek bude během víkendu na www.photopro.cz

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist