15 pravých, 11 levých
Text: Tomas Mysliveček , Wlada Novotný | Foto: Vláďa Novotný | Zveřejněno: 26.5.2007 | Zobrazeno: 15 774x
Stále ještě se stopami hořického adrenalinu v krvi bych se chtěl podělit o zážitek z „úplně největší úchylárny, jaká se dá sehnat“, jak jsem zaslechl v depu. Asi všichni jsme si chtěli někdy trochu zazávodit. Díky Ondrovi a Viktorovi a spoustě dalších lidiček okolo CEC to spousta z nás už zkusila.
Takže jedny závody CEC, pak druhý .... a sen, alespoň jednou se sklouznout v Hořících bez provozu, se zdá docela na dosah. Zbývá získat licenci, připravit motorku na technickou a v pátek večer vyrazit směr Hořice.
Přípravy – to byl hektik, jak říká Láďa Ešněr, a tak to na mě padlo, až když jsem vyjížděl nahoru po náměstí a viděl okolo tratě hromady galusek a pytlů slámy (tak jo, chlapíku, máš cos chtěl, a teď už nemůžeš cuknout). Nahoře v kempu jsem si vyzvedl licenci a bylo to. Hupsneš do té atmosféry, ani nevíš jak. Všude okolo známé ksichtíky a taky kamióny jedněch a dvoukoláky druhých a všeobecná pohoda.
Překulila se noc, je sobota a dva měřené tréninky na krku. Ještě před tím prvním jsem se šel mrknout na klasiky. Seděl jsem u věže, koukal na ně a říkal si, „ku.va, to je mazec, vždyť voni tady jezděj jako magoři, co já tady vlastně nacvičuju ;-) “
No nic, první trénink je tady a byl to boj. S motorkou, s tratí, se stopou, se sebou … výsledek 2.38. Objektivně nic moc ale privátní hodnotu to mělo.
Zhodnocení:
- krizovka pod Borkem, protože brzdit na kanálech není jen tak,
- krizovka u Koruny, protože tam se nejezdí rovně,
- pan Dražďák je jinde,
- škrtat ramenem o pampelišky nad vodojemem je prostě fajn a
- za horizontem U křížku se dá leckdo trochu sjet.
Před druhým ježděním bylo nutné udělat nějaké změny – jenže jaké?! Motorka tancovala po hrbolaté trati, zadní guma klouzala a přední ztrácela kontakt s asfaltem až příliš často. Nakonec poradil pan Jirka KL Intermoto Látr. Tímto bych mu chtěl ještě jednou poděkovat. Naklikal jsem podle jeho rad a do druhého tréninku vyjel téměř na jiné motorce. Zadek přestal uskakovat a podkluzovat, po dalším odvzdušnění i brzdy vydržely fungovat po celou jízdu a já zjistil že si to plně užívám. Tedy jen do okamžiku než jsem se pokusil dát to tam u lukaveckého vracáku venkem jednomu pánovi co tam zrovna jel na motorce. Už jsem ho skoro měl, když si začal taky najížděl na vnější stranu. Hele, to vám je fofr - rána a je to. Motorka ve škarpě a tom@s kouká že se koulí do Lukavce. Naštěstí je všechno celkem OK, kolega z karambolu to ustál podstatně líp a pokračoval dál, takže rychle zkontrolovat motorku, sebrat klakson, co mi půjčil synek z koloběžky a zpátky do boje. Potvrdilo se, že kdo nepadá, nezrychlí. Druhá runda za 2.35.
Zhodnocení:
- jinak docela dobré supercorsy mají především při brzdění na lesní hrabance ještě nějaké rezervy,
- další pánové jsou taky jinde a pan Vondrouš je úplně někde jinde ;-) .
Nahoře v kempu zatím zavonělo grilování, pípy byly přepnuty do polohy ON a tak všechno bylo tak jak má být.
Je to tady. Warm up pijánko blues za 2.32 a zase maličko nervíky. Blíží se hodina Há. Všichni už mají odjeto, takže nezbývá než vyrazit.
Zaváděcí kolo, zahřívací kolo, ještě jednou na rošt, za jedna, červený světýlka... a jedem. Pro někoho, kdo nikdy nestartoval do závodu a jestě ke všemu na přírodním okruhu, to je určitě drsný zážitek. Ale nějak jsme se porovnali a šou začíná. To hlavní se sice odehrávalo někde vpředu, ale moje bitva byla tady. Pánové z IV Racingu a pan Šubr, o ty tady šlo. První dvě kola to nebylo nic, pral jsem se hlavně sám se sebou a se spoustou emocí. Potom se všechno nějak porovnalo a začalo dostávat smysl. Tak trošku rytmus to mělo. Začal jsem dojíždět pana Šubra a někdy kolem pátého kola jsem si řekl že by to mohlo vyjít. Na cílovku jsme najížděli téměř vedle sebe tak jsem to zkusil v první zatáčce vnitřkem. Chyba. Nějak se to přede mnou začalo zavírat, a tak brzdy co to šlo, motorka začala zametat zadkem, zadní kolo motorky před sebou jsem minul asi o dvacet čísel a byl jsem rád že tím to skončilo. V další zatáčce mě tahle sranda stála další místo, protože těsně za mnou jel pan Holanec. Přes to všechno mě závod úplně dostal, a bavil čím dál víc. Po pár kolech jsem oba pány dojel a když to vypadalo ža by z toho mohlo něco být, postavil se nám do cesty pán se šachovnicí. Zaplať pánbůh za to ;-)
Závěr: být rychlejší, než ten před tebou, nic neznamená, dokud ho nepředjedeš. Všechno je v hlavě a v rukách, den se vydařil a hlavně – po závodě jsme se zase všichni sešli v depu.
A úplně na konec?
Obdiv patří nejen těm, kteří dojeli přede mnou, protože hlavně pánové Dražďák a Čermák jeli neuvěřitelnou a ukrutnou palici, ale taky všem, kteři se od soboty postavili na start. Je to o radosti, o snech a o srdíčku.
Pár slov a mnoho díků zaslouží i pořadatelé za všechno, diváci za jedinečnou kulisu, hořičtí občané za to, že nás ještě nevypráskali za hranice města, a hlavně kamarádi, díky kterým byla skvělá atmosféra – brácha, co za to taky trochu může, Jarouš a Martin za povzbuzení, Petr za servis, Roman + bři Kubišťáci a & za zázemí, Aleš za V-power J (Aleš není zaměstnancem společnosti Shell, tam neodpovídají na emaily, Aleš je kamarád) a Petra za nečekanou podporu ;-).
Přípravy – to byl hektik, jak říká Láďa Ešněr, a tak to na mě padlo, až když jsem vyjížděl nahoru po náměstí a viděl okolo tratě hromady galusek a pytlů slámy (tak jo, chlapíku, máš cos chtěl, a teď už nemůžeš cuknout). Nahoře v kempu jsem si vyzvedl licenci a bylo to. Hupsneš do té atmosféry, ani nevíš jak. Všude okolo známé ksichtíky a taky kamióny jedněch a dvoukoláky druhých a všeobecná pohoda.
Sobota
Překulila se noc, je sobota a dva měřené tréninky na krku. Ještě před tím prvním jsem se šel mrknout na klasiky. Seděl jsem u věže, koukal na ně a říkal si, „ku.va, to je mazec, vždyť voni tady jezděj jako magoři, co já tady vlastně nacvičuju ;-) “
No nic, první trénink je tady a byl to boj. S motorkou, s tratí, se stopou, se sebou … výsledek 2.38. Objektivně nic moc ale privátní hodnotu to mělo.
Zhodnocení:
- krizovka pod Borkem, protože brzdit na kanálech není jen tak,
- krizovka u Koruny, protože tam se nejezdí rovně,
- pan Dražďák je jinde,
- škrtat ramenem o pampelišky nad vodojemem je prostě fajn a
- za horizontem U křížku se dá leckdo trochu sjet.
Před druhým ježděním bylo nutné udělat nějaké změny – jenže jaké?! Motorka tancovala po hrbolaté trati, zadní guma klouzala a přední ztrácela kontakt s asfaltem až příliš často. Nakonec poradil pan Jirka KL Intermoto Látr. Tímto bych mu chtěl ještě jednou poděkovat. Naklikal jsem podle jeho rad a do druhého tréninku vyjel téměř na jiné motorce. Zadek přestal uskakovat a podkluzovat, po dalším odvzdušnění i brzdy vydržely fungovat po celou jízdu a já zjistil že si to plně užívám. Tedy jen do okamžiku než jsem se pokusil dát to tam u lukaveckého vracáku venkem jednomu pánovi co tam zrovna jel na motorce. Už jsem ho skoro měl, když si začal taky najížděl na vnější stranu. Hele, to vám je fofr - rána a je to. Motorka ve škarpě a tom@s kouká že se koulí do Lukavce. Naštěstí je všechno celkem OK, kolega z karambolu to ustál podstatně líp a pokračoval dál, takže rychle zkontrolovat motorku, sebrat klakson, co mi půjčil synek z koloběžky a zpátky do boje. Potvrdilo se, že kdo nepadá, nezrychlí. Druhá runda za 2.35.
Zhodnocení:
- jinak docela dobré supercorsy mají především při brzdění na lesní hrabance ještě nějaké rezervy,
- další pánové jsou taky jinde a pan Vondrouš je úplně někde jinde ;-) .
Nahoře v kempu zatím zavonělo grilování, pípy byly přepnuty do polohy ON a tak všechno bylo tak jak má být.
Neděle
Je to tady. Warm up pijánko blues za 2.32 a zase maličko nervíky. Blíží se hodina Há. Všichni už mají odjeto, takže nezbývá než vyrazit.
Zaváděcí kolo, zahřívací kolo, ještě jednou na rošt, za jedna, červený světýlka... a jedem. Pro někoho, kdo nikdy nestartoval do závodu a jestě ke všemu na přírodním okruhu, to je určitě drsný zážitek. Ale nějak jsme se porovnali a šou začíná. To hlavní se sice odehrávalo někde vpředu, ale moje bitva byla tady. Pánové z IV Racingu a pan Šubr, o ty tady šlo. První dvě kola to nebylo nic, pral jsem se hlavně sám se sebou a se spoustou emocí. Potom se všechno nějak porovnalo a začalo dostávat smysl. Tak trošku rytmus to mělo. Začal jsem dojíždět pana Šubra a někdy kolem pátého kola jsem si řekl že by to mohlo vyjít. Na cílovku jsme najížděli téměř vedle sebe tak jsem to zkusil v první zatáčce vnitřkem. Chyba. Nějak se to přede mnou začalo zavírat, a tak brzdy co to šlo, motorka začala zametat zadkem, zadní kolo motorky před sebou jsem minul asi o dvacet čísel a byl jsem rád že tím to skončilo. V další zatáčce mě tahle sranda stála další místo, protože těsně za mnou jel pan Holanec. Přes to všechno mě závod úplně dostal, a bavil čím dál víc. Po pár kolech jsem oba pány dojel a když to vypadalo ža by z toho mohlo něco být, postavil se nám do cesty pán se šachovnicí. Zaplať pánbůh za to ;-)
Závěr: být rychlejší, než ten před tebou, nic neznamená, dokud ho nepředjedeš. Všechno je v hlavě a v rukách, den se vydařil a hlavně – po závodě jsme se zase všichni sešli v depu.
A úplně na konec?
Obdiv patří nejen těm, kteří dojeli přede mnou, protože hlavně pánové Dražďák a Čermák jeli neuvěřitelnou a ukrutnou palici, ale taky všem, kteři se od soboty postavili na start. Je to o radosti, o snech a o srdíčku.
Pár slov a mnoho díků zaslouží i pořadatelé za všechno, diváci za jedinečnou kulisu, hořičtí občané za to, že nás ještě nevypráskali za hranice města, a hlavně kamarádi, díky kterým byla skvělá atmosféra – brácha, co za to taky trochu může, Jarouš a Martin za povzbuzení, Petr za servis, Roman + bři Kubišťáci a & za zázemí, Aleš za V-power J (Aleš není zaměstnancem společnosti Shell, tam neodpovídají na emaily, Aleš je kamarád) a Petra za nečekanou podporu ;-).
Informace o redaktorovi
Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)
Wlada Novotný - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jak se Vám líbil tento článek?