Rival Trophy: chebský závod zahájil druhou část sezóny

Rozhovor s Jakubem Horynou

V minulosti jsme Vám už představili vítěze prvních dvou ročníků Rival Trophy a to Michala Práška a Miroslava Popova, a letos přišla řada na nadějného Jakuba Horynu. Ten sice ještě žádný titul "v kapse" nemá, ale patří k nejrychlejším jezdcům tohoto seriálu a je jedním z pilotů, kteří předchozím dvěma šampiónům nejvíce šlapali na paty. 

Ahoj Kubo, pro začátek se našim čtenářům trošku představ.

Ahoj, je mi 15 let a bydlím v České Kamenici - to je malé město kousek od Děčína. Letos jsem dokončil základní školu právě v České Kamenici a od září budu chodit na střední školu v České Lípě.

Kdy a kde jsi začal jezdit na motorce? Kdo Tě k motorkám přivedl? Jak ses dozvěděl o Rival Trophy a co na závodění s pitbiky říkáš?

K ježdění mě přivedl táta už ve třech letech právě tady u nás. To jsem začínal na minibike, se kterým jsem jezdil až do roku 2019. Poté jsem přesedlal na nějaký čínský 125 pitbike. Pak jsme poznali Pierra a jeho celý tým, který pořádal PBS Day v Pardubicích. Tohle ježdění se mi hodně zalíbilo, a když jsme se dozvěděli, že mají být na pitbike závody, tak mi táta pořídil PBS Thunder a začal jsem jezdit v tomhle seriálu. Myslím si, že závodění na pitbike je super příprava na velkou motorku a zatímco velké motorky jsou finančně náročné, tak závody v Rival Trophy jsou finančně zvládnutelné.

Po polovině sezóny spolu s Mírou Popovem a Leonardem Barberisem patříš mezi největší kandidáty na titul – jak tipuješ, že letošní sezóna nakonec dopadne?

Myslím si, že letošní sezónu opět ovládne Míra Popov, protože má slušně našlápnuto, ale
uvidíme, jak to vše nakonec dopadne. Rival Trophy totiž není jen o nás, je tam spousta dobrých jezdců a myslím že se ještě pořádně předvede například Bruno Kiss, Jan Skoupý, Jan Verner a spoustu dalších.

Jaký používáš stroj a jaké máš oproti sérii úpravy?

Začínal jsem na PBS Trunder, ale vloni jsem přesedlal na PBS Rivale. Už v sérii je skvělý stroj, ale na mojí motorce je například udělaný podvozek, na kterém se ještě musí zapracovat aby to vše bylo jak má být. Dále mám udělaný motor konkrétně upravenou hlavu motoru, která se prodává u MV69.

Jak se na pitbiky připravuješ? Máš nějakého trenéra, který Ti radí při jízdě na motorce nebo fyzickém tréninku? Máš nějakého tréninkového parťáka?

Na pitbike se připravuji v zimě převážně na motokrosu. Jinak se nijak nepřipravuji. Trenéra žádného nemám, i když takový trenér a mechanik v jedné osobě je můj taťka. Ale hodně mi pomohl Pierre Coppa jak s nastavení motorky, tak i na trati, ale například i s koncentrací atd. Pomohl mi rozhodně i Míra Popov. Bez nich bych určitě nebyl tam, kde jsem. Můj hodně dobrý a blízký kamarád je Venda Balvín, se kterým převážně trénuji jak na motokrose tak i na pitbike a dokonce i na velké motorce.

Seš také velmi rychlý na flattrackovém oválu Flat Ring – co říkáš na tuhle offroadovou variantu pitbiků?

Flattrack je strašně super na trénování fyzičky. Je to nejenom velká sranda, ale i dřina a tomu, kdo ještě nevyzkoušel Flat Ring, ho určitě doporučuji vyzkoušet. Hodně mi pomohl i na pitbike ve stabilitě na mokru na trati která je hodně kluzká, jako je například Cheb.

Letos ses prý představil i na velkém autodromu. Vidíš svoji budoucnost právě na „velké“ silnici?

Ano právě s mým kamarádem Vendou Balvínem jsme byli v Rijece, na agenturní závody na tři dny. Jel jsem přesně na Yamaze R6 rok výroby 1999. Před prvním tréninkem jsem měl velký strach a stres, který ihned jak jsem vjel na trať opadl. Zvykal jsem si na těžší a výkonnější motorku. Za dva dny mi motorka přirostla trosku k srdíčku. Hodně mě to bavila ta rychlost a adrenalin. Třetí den jsem se kvalifikoval do závodu. Do závodu jsem startoval z 23. pozice, ale to jsem ještě netušil že osedlám jinou motorku a přesněji to byla Kawasaki Ninja ZX6R rok výroby 2008, kterou mi půjčil Jakub Řeřábek. Dojel jsem závod na jedenácté pozici a z Čechů jsem byl první s časem 1:38. Tak že za mě jsem spokojený. Za to bych chtěl bych poděkovat mým kamarádům Vendovi Balvínovi a Jakubovi Řeřábkovi kteří mi poskytli tuto možnost si zajezdit na velké motorce. Děkuju mockrát. Moji budoucnost vidím právě na velké motorce.

Máš nějaký sportovní vzor, nebo idol? Komu fandíš v Moto GP, WSBK? Domu držíš palce nejvíc z našich jezdců?

Můj vzor je určitě Karel Hanika. V MotoGP ani superbicích nemám momentálně svého oblíbence, ale z našich jezdců tam fandím Filipovi Salačovi a Oliverovi Königovi.

Komu bys chtěl poděkovat: rodina, sponzoři…?

Chtěl bych poděkovat hlavně celé mé rodině za všechnu podporu, bez které by to nešlo. Hlavně mému taťkovi, který pro mě dělá všechno - má se mnou trpělivost jezdit na závody a také mi to celé platí. Dále bych chtěl poděkovat Pierrovi, Janče, Márovi, Liborovi, Markétě a celému týmu MV69. Také velké díky patří VÁGNER SPORT (RST) kteří mě podporují, abych byl v profesionálním oblečení a hlavně abych byl na motorce v bezpečí. A na závěr bych chtěl poděkovat i všem co mi fandí a věří mi.

Jak jsi viděl chebský závod?

Ke třetímu závodu seriálu Rival Trophy jsme vyrazili do západočeského Chebu. Po dvou závodech jsem byl na druhém místě v tabulce za Mírou Popovem a chtěl jsem si tohle místo udržet, proto jsem byl ještě před závodním víkendem v Chebu trénovat. Zajel jsem tam skvělý čas takže jsem se cítil skvěle připravený. Bohužel jsem ve čtvrtek na tréninkovém Držkorytí hned při prvním tréninku ve druhém nebo třetím kole spadl a odneslo to trochu koleno, ale to se naštěstí do druhého dne zlepšilo. V pátek během kvalifikací pršelo, takže zajeté časy ani start z pátého místa nebylo to, co jsem očekával, ale stále jsem neztrácel naději, protože start ze druhé řady se dá rychle dohnat. První závod se ze začátku vyvíjel velmi dobře, dostal jsem se do pěkného souboje s Honzou Skoupým, párkrát jsem ho předjel, ale on mi to však vrátil zpátky. Čtyři kola před cílem se mi rozbila převodovka v motoru. To pro mě znamenalo jet buď na druhý, nebo na čtvrtý kvalt, protože trojka vůbec nešla zařadit. Aby toho náhodou nebylo málo tak v posledním kole Honza spadl a smetl mě s sebou. Hned jsem naštěstí vstal a závod dojel na čtvrtém místě. Říkal jsem si, že horší už to být nemůže a druhý závod určitě dopadne lépe. Začínalo se vlastně úplně od začátku, protože šikovný taťka dokázal do druhého závodu vyměnit motor a tak jsem bez problému mohl pokračovat dál. Nakonec se mi problémy bohužel nevyhnuly ani ve druhé jízdě, protože hned v prvním kole spadl Leonardo Barberis, který zavadil o zadní kolo Míry Popova. Já jsem v tu chvíli byl hned v závěsu za Leem a bohužel jsem spadl společně s ním. Takže se opět stejná situace z první jízdy. Snažil jsem se ale hned vstát a závod dojet. Motorka byla sice trošku potlučená a měla například ohnutý chladič a hadice, které měly co dělat, aby neupadly. Urvané plasty jsem ani nepočítal, ale to už jsou drobnosti… Druhý závod jsem dojel na desátém místě a celkově jsem byl sedmý. Druhé místo v průběžném pořadí jsem si udržel, protože Barberis druhý závod nedokončil, ale na Míru Popova, který dojel druhý a první ztrácím už pětačtyřicet bodů. Chebský závod sice nedopadl tak, jak jsem si ze začátku představoval ale i tak jsem si víkend užil a už teď se těším na evropský pohár, který se pojede na začátku srpna ve Vysokém Mýtě.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE